Šéf URNA prozradil tajemství dopadení Kajínka: Pomočí se nebo pokálí většina. On bojoval do poslední chvíle
Libor Lochman je v čele Útvaru rychlého nasazení, známého pod zkratkou URNA, jednadvacet let. Moc dobře si tak pamatuje, jaké to bylo zatýkat Jiřího Kajínka po jeho útěku z vězení v roce 2000.
Po sedmnácti letech se Lochman rozhodl promluvit o zatýkání Kajínka na Vánoce roku 2000. Detaily prozradil v rozhovoru pro MF Dnes, ve kterém přiznává, že dostali doporučení zatknout Kajínka živého.
„Když už jsme věděli, kde je a připravovali jsme se na zásah, tak nám tehdejší vedení kladlo na srdce: ‚Pokud možno ho nezastřelte, protože lidé by si mysleli, že jsme to udělali schválně‘,“ vypráví Lochman. Doporučení skupina uposlechla i přesto, že Kajínek měl v době akce v ruce pistoli a tak ho zasahující policisté měli právo zastřelit.
Podle jeho vyprávění si Kajínek jako jeden z mála zachoval sílu do poslední chvíle a vzdoroval, dokud neuznal porážku. „Většinou, když děláme zákroky, tak ti lidé jsou v šoku, takže se pomočí, někdy pokálejí. I hodně tvrdí chlapi ztuhnou. Ale Kajínek bojoval do poslední chvíle, a když viděl, že je konec, tak řekl: ‚Chlapi, dobrý, vzdávám se.“ URNA Kajínka nejspíše zastihl při spánku, i tak se ale vězeň stihnul připravit a čekat na policii s pistolí v ruce.
Ta ho v prosinci 2000 dopadla na sídlišti Velká Ohrada v Praze, čtyřicet dní po jeho útěku z věznice na Mírově. O sedmnáct let později se podle soudu dvojnásobný vrah Kajínek přece jen dostal na svobodu, když dostal milost od prezidenta Miloše Zemana. V současné době bydlí Kajínek v Brně a věnuje se natáčení dokumentu o sobě.
Neplete. Soudních omylů a nepřiměřených trestů se najde stále dost.