Bártovo nalezení očima hasiče: Hele, tady je pes! Propukli jsme v jásot
Zázrak! Tak označují stovky lidí nalezení psa Bárta, který byl 17 dní uvězněn ve skále v Českém ráji. Většina lidí jeho záchranu vzdala, dokonce ani majitelka Alžběta už nedoufala, psovi se ale nakonec podařilo z labyrintu osvobodit. Jeho nalezení popsal ředitel semilských hasičů.
Border teriér Bárt se paničce Alžbětě Hejdukové utrhl z vodítka na procházce v Českém ráji. Utíkal za liškou do její nory, která se nacházela v puklině jedné ze skal. Jenže... obě zvířata zavalilo ve skále kamení. V tu chvíli začaly rozsáhlé záchranné akce, kterých se zúčastnily desítky lidí – na místě zasahovali hasiči Libereckého Kraje ze Semil, Rescue Olomouc, záchranáři z Jablonce a Plzně.
Jenže se dlouho nedařilo a postupně všichni ztráceli naději. Z nory se ovšem po tomto víkendu znovu ozývalo psí kňučení a vytí. Na místo znovu vyráželi hasiči ze Semil.
„Na místě jsme znovu posuzovali, za jakých podmínek by se dalo pokračovat v pátrání. Hrozil sesuv, takže to nebylo jednoduchý, je to velmi nestabilní geologické prostředí. V momentě, kdy jsme byli už bezradní, kolega si všiml, že za námi se objevil pes a zvolal ‚Hele, tady je pes!‘“ řekl Blesku ředitel územního odboru Semily Jiří Kovalský, který byl při nálezu přímo na místě.
Skupina hasičů se ohlédla a skutečně si všimli psa, který se nacházel opodál. Podle Kovalského čekali, že se za psem objeví nějaký turista, přeci jen se nacházeli v oblíbeném Českém ráji. Jenže za psem už nikdo nešel.
„Kolega Pavel Viták (vedoucí celého zásahu, pozn. red.) poznal, že to je ta samá rasa psa. Vyběhl k němu, zavolal na něj jménem a pes se zastavil a koukal na něj. Byl už od pohledu vyčerpanej. Kolega našel psí známku i jeho obojek odpovídal,“ popsal Kovalský.
Nedlouho nato už zavolali majitelku, aby ověřili, že je to skutečně Bárt, a hlavě, aby ji potěšili dobrou zprávou – její pes přežil! „Celý tým propukl ve smích, radost, bylo to neuvěřitelný. Ten zážitek byl skutečně silnej.“
Ředitel semilských hasičů ještě popsal, jak tým zachránců v předchozích dnech odvedl tu největší těžkou práci na místě, odstranili zával a zkoumali další možnosti pomoci. Pes nakonec našel cestu ven sám.
„Nebyl problém ho vzít do náruče. Hned jsme mu dali napít, vypil nám celou lahev. Pavel Viták ho pak nabral do auta a odvezl na veterinu a za majitelkou,“ dodal Kovalský.
Občas se jí schovávám při procházce za strom,ale hlídá mě tak, že to jde opravdu velmi, velmi těžko!! nebo změním nečekaně směr chůze, aby musela být ve střehu. Vždy se musí předvídat a vodítko v rámci bezpečnosti je prioritou. To jsou myslím malé, ale dobré rady, co doporučují cvičitelé, nenechat psa, aby si pravidla venčení určoval on, ale vždy páníček. Ale co pes to individualita, to musí nacítit každý sám, jak s chozením bez vodítka v terénu si může se svým pejskem dovolit v rámci bezpečí pro ně i pro okolí 
.
Vážený pane už Vám někdo řekl, že jste denerovaný?