Bývalý policista z případu Kajínka: Že vrah jsem já? Zastřelený podnikatel byl můj přítel

Události z květnové noci v roce 1993 převrátily naruby hned několik životů. Zemřeli tehdy dva lidé, podnikatel Štefan Janda a jeden z jeho bodyguardů Julián Pokoš. V bílé mazdě, ve které vydechli naposledy, seděl ještě druhý bodyguard, Vojtěch Pokoš.

Vdova po zavražděném podnikateli: Zabil ho policista, ne Kajínek!

Ten se stal klíčovým svědkem v případu a jako vraha identifikoval Jiřího Kajínka. Ačkoli si mnozí myslí, že jeho svědectví bylo zmanipulované, dostal nejslavnější vězeň České republiky v roce 1998 doživotí.

Ve čtvrtek prezident Miloš Zeman definitivně oznámil, že Kajínkovi udělí milost – a otevřel tak po necelém čtvrt století vášnivé diskuse o případu. Kauza je totiž i po více než dvaceti letech plná nejasností a podle jedné z teorií, které někteří věří, byl skutečným vrahem právě Jaroslav Kronďák, který tehdy pracoval u plzeňské kriminálky.

„Obrátilo mi to život naruby a hodně poškodilo zdraví. Lidi, kteří mě znají, mi říkají, ať si z toho nic nedělám. Jenže teď, když se o Kajínkovi zase mluví, se v televizi opět objevují spekulace, že jsem v tom namočený. Já přitom dodnes nebyl ani na místě, kde se vraždilo,“ řekl Kronďák pro iDnes.cz.

Bývalý policista, který je dnes již v důchodu, se prý s podnikatelem Jandou znal z posilovny. Vytvořili si klasické přátelství, ve kterém rozebírali cvičení, ženy, jídelníček, ale o práci se prý nikdy nebavili.

Janda se mu však svěřil, že ho stále volají na schůzku na odlehlé místo. „Připadalo mi to divné. Chtěl jsem vědět, jestli něco provedl. Jede v něčem? On tvrdil, že s nikým žádné problémy nemá,“ tvrdí policista.

Zeman poslal Babišovi radu. A Kajínek je prý výjimka potvrzující pravidlo

Přesto, že podle svých slov neměl tušení, proč chce s sebou Janda na podezřelou schůzku právě jeho, nakonec souhlasil, že s ním pojede. „Dojeli jsme tehdy na parkoviště u dálnice D5 u Rudné. Tam jsem viděl poprvé i bratry Pokošovy, a to ještě zdálky,“ uvádí dál Kronďák.

Doktor Lebeda alias Jiří Kajínek však na schůzku prý nedorazil, a tak se vrátili zpátky do Plzně. Kronďák se pak prý marně snažil z Jandy i jeho manželky vydolovat, co provedli a o co vlastně kráčí.

VIDEO: Kajínkova cesta na svobodu.

„Opakoval jsem jim, ať nejezdí na odlehlá místa, ať si zjistí, o co jde. To bych poradil každému, kdo by se mě na to zeptal. To bylo vše, co jsem s nimi měl společného,“ dušuje se Kronďák. Nařčení z účasti na vraždě rezolutně odmítá. Ten den prý s kamarádem kopali základy pro stavbu a večer byl velmi unavený. Po večeři si dal pivo a šel spát.

„Nevím, kolik bylo hodin, ale určitě víc než devět večer, když mě vzbudila dcera. Říkala, že mi máma vzkazuje, že volá Jandová a mám jít k telefonu. Ta mi řekla, že poslala Štefana na schůzku k borské věznici, měl jí pak zavolat, ale neozval se,“ vypráví Kronďák. Jandová prý chtěla, aby s ní a jejím bratrem jel na místo právě on.

Sestra dvojnásobného vraha: Kam povedou první kroky Kajínka?

Na místě schůzky už nalezli místo činu. Kronďák se prý nechtěl vyšetřovatelům motat do práce, protože to sám nemá rád, tak se jen zeptal, co se stalo. Kolegy mu bylo řečeno, že Jandu zavraždili. Jeli tedy s Jandovou na ředitelství.

„Na ředitelství jsem šel za šéfem kriminální policie Kadeřábkem a řekl jsem mu, že mi Jandová volala domů a že jsme už byli na Borech. Ptal se jí, jestli chce, abych s ní udělal první výslech a z toho zápis. Jandová dostala vodu, mně dal Kadeřábek diktafon. Ptal jsem se, ona odpovídala,“ tvrdí Kronďák. Veškeré pracovní vazby na Jandu přitom odmítá.

„Celou dobu mne drží při životě, že mám čisté svědomí, že jsem nic neprovedl,“ opakuje Janda a stojí za svou nevinou. Na lidi kolem Jandy podle svých slov narazil během práce na policii a Kajínka prý vůbec poprvé viděl až u soudu.