Dvojnásobný nájemný vrah Jiří Kajínek se po 23 letech podívá na svobodu. Jenže to pro něj bude zřejmě znamenat i řadu novinek. Podle rozhovoru, který jeho přítelkyně poskytla deníku Právo, Kajínek život venku sleduje. Řadu věcí ale poznal zběžně nebo vůbec. Pojďte se podívat, čemu by se mohl divit.
Jak vrah Kajínek ustojí cestu z vězení? Svět se za 23 let hodně změnil
1.Obtížné začlenění
Návrat na svobodu, navíc po tolika letech, znamená velký šok. Pro vězně je důležité, aby se měl kam vrátit. Aby mu někdo byl ze začátku nápomocný a měl zázemí. Navracení do společnosti a do práce je poměrně dlouhý a složitý proces. To potvrzuje i Pavel Zvolánek, předseda Vězeňské duchovenské péče a kaplan nejstřeženější věznice ve Valdicích.
„Je důležité, aby měl propouštěný nějaké zázemí, potom je to pro něj jednodušší. Pokud má zájem, můžeme propouštěného nakontaktovat na nějaké křesťanské společenství, které mu také může pomoci,“ řekl Zvolánek.
Kromě toho jsou ale i další důležité věci, bývalý vězeň především musí sám chtít žít zase ve společnosti. Podle statistik se totiž až 70 procent propuštěných vrací zpátky za mříže. „Musí mít snahu a chtít se začlenit, fungovat a pracovat. Už ve věznici se může dozvědět o možnostech, které nabízí stát, neziskové organizace a církve. Takže ty možnosti dotyčný má. Pokud nemá zázemí a zajištění, je to pro něj na svobodě složité,“ doplnil Zvolánek.
Video Zeman dá Kajínkovi milost. Co vše řekl o dvojnásobném vrahovi?Video se připravuje ...Jakmile za člověkem zaklapnou brány vězení, má v kapse peníze na cestu do místa svého trvalého bydliště. „Pustí ho z brány a potom je na něm, co zvolí, co s těmi penězi udělá. Někdy jde do hospody a utratí to, za pár hodin, dní, týdnů, měsíců se zase vrátí,“ přiblížil Zvolánek.
Pro propuštěné můžou být velmi složité naprosto obyčejné věci. Svět se totiž změnil. V případě, kdy dotyčný proseděl ve věznici 20 let, je to všechno ještě trochu těžší. „Nedávno jsem doprovázel člověka, který také vycházel z věznice po 20 letech, podobně jako pan Kajínek. Ten člověk nevěděl, jak si koupit kalhoty nebo jakékoli oblečení. Nevěděl jak na to. Přitom šlo o poměrně mladého člověka, kterého zavřeli, když mu bylo něco přes dvacet let,“ vyprávěl Zvolánek.
2.Moderní vlaky
Jiří Kajínek se těžko kdy svezl tak rychlým a pohodlným vlakem. Soupravy, které hrkaly po kolejích, v zimě v nich byla ukrutná zima a v létě zase horko, pomalu mizí z českých železnic. Za to máme rychlé, pohodlné a klimatizované Pendolino.
U nás se tyto vlaky zkušebně objevily v roce 1989. První souprava se do Čech dostala v roce 2003. Z Prahy do Brna začalo jezdit o dva roky později.
3.Mobily pro každého
Už v roce 1991 se u nás objevil první operátor, Eurotel. Ceny přístrojů i služeb byly ale tehdy horentní. Nemohl si je dovolit každý. Těžko by někdo řekl, že za dvacet let bude mít v kapse placičku, ze které se bude dát volat, psát, nahradí počítač a zasurfujeme si po internetu.
4.Počítač, internet a Wi-Fi
Počítače v době, kdy šel Kajínek do vězení, také vypadaly poněkud jinak. A hlavně byly výrazně pomalejší. Široká veřejnost používala operační systém DOS, i když v roce 93 dobývají svět PC Windows s verzí 3.1. Dnešní počítače jsou mnohem rychlejší a často se zmenšily do praktických notebooků. Surfujeme po internetu. Kde jsou ty časy, kdy bylo k dispozici připojení přes pevnou linku a to ještě jen tak na hodinku večer doma. Dneska si vezmeme notebook, netbook nebo tablet a sedneme si do kavárny nebo do obchoďáku, kde je Wi-Fi.
5.Výrazně vyšší ceny
Ceny a platy se od začátku devadesátých let poněkud proměnily. A stejně tak se změnily obaly, ve kterých se potraviny prodávají. Třeba mléko v sáčku už si Jiří Kajínek koupí jen v retro akcích. Taky zmizelo norkové mýdlo, nebo indulona v hliníkové tubě. Za to přibyla spousta plastových obalů. Chleba stojí místo sedmi korun 30 a víc. A do kina se za pětikorunu taky nepodíváme.
6.MP3 přehrávače a flashky
Kazety, CD, diskety. To všechno Kajínek vidět mohl a nejspíš i viděl. Za to MP3 přehrávače a flashky asi nepoznal. V podstatě v provedení, ve kterém přehrávače známe dneska, je představila firma Audio Highway v září 1996. Komerční výroba USB flash disků přišla v roce 2000. První byly firmy IBM a Trek Technology – flashky měly tehdy kapacitu 8 MB, tedy pětinásobek běžné diskety.
Témata:
