ONLINE taxivraždy u soudu: Týdenní kolečko uzavírají znalci a spoluvězni

Soudkyně říká, že návrhy na dokazování ještě zváží. Pro dnešek je to z online přenosu ze soudu ohledně kauzy taxivražd vše. Děkujeme za pozornost, pokračování soudního líčení můžete na webu sledovat opět v pondělí v 9:00.

„Vyčerpali jsme dnešní program, v pondělí by měl přijít váš pan bratr. Vaše matka nevolala, že by měla být nějaká změna,“ říká soudkyně. Ptá se na doplnění důkazů. Státní zástupce odkazuje na to, co už jí dal, obžalovaný se poradí ohledně dalších navrhovaných důkazů.

Obhajoba trvá na výslechu pana Žáby a Petra U., který byl s ním na Pankráci, a pak Vladimíra M., což byl „známý a kamarád“ Davida V., který se v této době nachází asi ve výkonu trestu. Podle Davida V. žil i na ulici.

Dále chtějí provést DVD ohledání místa činu všech vozů taxikářů a jejich průjezdy.

Státní zástupce tvrdí ke svědkovi Petru U., jestliže byl ve styku pouze z panem Petrem V., tak nemá význam ho předvolávat. Obhájce tvrdí, že Petr U. má svědčit o tom, co kdy a jak měl Petr V. říct a vyjádřit se ke svědkovi obžaloby Josefu G.

Státní zástupce: Nosil jste někdy krom batohu ještě jiné zavazadlo?

Obžalovaný: Jenom igelitky jsem měl.

Státní zástupce: Měl jste někdy tašku na notebook?

Obžalovaný: Ano, ale tu jsem nosil až potom, co jsem ztratil ten notebook. Zadržela mě policie při krádeži, tak jsem o ni přišel, když jsem šel krást, tak jsem se převlíkal, to jsem si dal do tašky a schoval někam pod schody. 

Státní zástupce: Ve vězení chtěl jste po někom, aby vám ji vyzvedl?

Obžalovaný: Ano.

Státní zástupce: Proč?

Obžalovaný: Protože jsem nechtěl přijít o tu koženou bundu, měl jsem tam i vercajk a kšiltovku.

Státní zástupce: Jak vypadala?

Obžalovaný: Taková motorkářská kožená.

Státní zástupce: Jedná se o stejnou...

Obžalovaný: Ne, ne, ne, jako při zadržení ne, ne, ne...

Ukazuje se, že David V. psal z vězení svému bratrovi, aby mu tašku vyzvednul. O to se zřejmě zajímala i kriminálka, z dotazování ale zatím nevyplývá, jestli tašku našli.

Státní zástupce: Kde jste ji měl uschovánu?

Obžalovaný: Tu jsem měl u jednoho takovýho podchodu u paneláku, tam byl takovej břečťan a strčil jsem to za něj. To bylo v Řepích.

Státní zástupce: Proč jste si ji nenechal doma?

Obžalovaný: No, protože jsem jel krást do Řep a bratr mi ji nemohl hlídat, to já jsem vozil s sebou pravidelně.

Státní zástupce: Vy se v některých hovorech zmiňujete, že v tom TJ Bohemians jste ji u sebe neměl, že jste ji měl na zídce. Která to tedy byla?

(„Nenašli u mě nic, peněženka byla na plotě na druhý straně,“ zní přesná citace z odposlechu.)

Obžalovaný: To byla taková pletená a polokožená a přeložená a v ní byl štos karet vysokejch jak krabička cigaret na vejšku.

Soudkyně: Oni vás pak prohlíželi a s vámi hovořili uvnitř areálu, nebo zvenku?

Obžalovaný: Zvenku. Ne u toho kontejneru, u tý zídky před tím plotem.

Obhájce namítá, že zídek je tam několik, byli u toho vchodu, u zídky zvenku toho areálu.

Státní zástupce se chce zeptat na obsah některých těch záznamů. „V jednom odposlechu z věznice v Plzni se David V. zmiňuje, že měl doklady jak Milana P., tak Daniela C., můžete se k tomu vyjádřit?“

„Jelikož jsem si v tom parku projížděl ty doklady a byl jich velkej štos, tak jsem si to myslel, ale byla to moje domněnka... Já jsem měl po celou dobu vyšetřování pocit, že mám peněženku pana Milana P.,“ vysvětluje a říká, že pak si nějak dal dohromady, že byli zabiti dva, takže v těch dokladech mohli být oba mrtví.

26. února má v deníku záznam peněženka. „To je moje peněženka, kterou já jsem ztratil v Jesenicích.“

„Mám k tomu jen takovou maličkost, že některý jsou zavádějící, že bych mohl mluvit o činu, ale pak tam není ten dovětek, kdy vysvětluju, proč to říkám,“ vysvětluje David V. k odposlechům.

Soudkyně říká, že je to z toho pochopitelné. „Když mluvíte, že jste jel na tu zavíračku do Jesenic „na krizi“? Co to znamená?“

„Že jsem neměl peníze a ty drogy, co jsem měl v těle, už vyprchávaly, že bych se ráno probudil s krizí. Takovej menší absťáček by to byl.“ Soudkyni zajímá, jak často se něco takového stávalo. „Nebudu říkat pravidelně, ale většinou jsem spotřeboval veškeré drogy přes noc, pak jsem se šel vyspat. Nenechával jsem si. Ty absťáky jsem snášel docela dobře, protože jsem věděl, že ty peníze udělam.“

David V. popisuje, jak vypadá na drogách, že normálně komunikuje, tak jako teď. „Pak v klidu odejdu někam na Hlavák, tam se svalim a jsem gumovej. (...) Našli jste na mejch rukou střelnej prach, jsem se jich ptal. Oni se na sebe podívali,“ vypráví na odposlechu. Vězni se smějí. 

Toto je z odposlechů vše. David V. si něco zapisuje do sešitu a předává to obhájci.

„0:20 procházím někde nějakou ulicí a von tam v 0:50 po mně projíždí autem, nebo přede mnou, ale nemaj mě, že bych do toho auta nasedal, když maj to auto tak zmapovaný, jak to, že nemaj nějakou fotku, jak sedim v tom autě? To, jestli na mě vytáhnou, tak se tak složim, že asi omdlim, protože to mi ta hlava nepobere,“ vypráví David V. v odposleších. „Když to tak vemeš, že to fakt udělal člověk, kterej fakt nebyl pod kontrolou, neovládal sám sebe, což vlastně sedí, protože já jsem byl mimo úplně. Nejsou důkazy, že bych střílel, to jsou jenom báchorky.“

Pouští se opět odposlechy.

David V. říká, že policistům řekl, že od půl 12 má okno a: „Ty vraždy se staly nějak ve dvě ve tři a oni se toho hned chytli, toho okna. Hlavně mi zmizela ta kšiltovka z tý palice, ale mi zmizela, víš co, až v tý poslední verzi... sedával jsem na místa v těch hadrech, kde sedávaj všichni feťáci, takže tam se to na to oblečení nabaluje, seš v těch hadrech nonstop.“

Obhájce: Ta zranění následně po těch jednotlivých vstupech, jak krvácejí?

Znalec: To nemusí být ani nijak výrazné, záleží na poloze. Tady v tom případě byl svalený na sedadle spolujezdce a hlava směřovala dolů, takže následkem gravitace to mohlo být víc.

Výslech znalce je u konce.

Přísedící zkouší, jestli třeba nemůžou být ty tři zleva a pak ta zprava nebo naopak, ale nelze říct ani to. Všechny ale vznikly zaživa – mají vitální reakci. Znalec odhaduje, že se střílelo od vzdálenosti 10 cm a výš, ale upozorňuje, že není balistik.

Státní zástupce se ptá, jak by to bylo u vysokorychlostních zbraní. „To způsobuje devastující poranění, tohle je zřejmé s realitivně malou kynetickou energií, protože ani v jednom případě nedošlo k průstřelu. U těch 6.35mm se při průměrné tloušťce lebky nedělají zpravidla průstřely.“

Státní zástupce se znalce ptá na střelné kanály. „Temenní krajina vpravo – zprava doleva prakticky vodorovně – je to rovnice o dvou neznámých, neznáme polohu ani jednoho. Poškozený seděl nebo stál a pachatel přiložil zbraň zprava. Nelze vyloučit, že poškozený ležel a pachatel střílel shora. Druhý vstřelný kanál – střelba do levého spánku – pachatel byl buď zleva a střelil ho do spánku, nebo ležel na pravém boku a střílel pak shora. Třetí by byl čelně nebo by poškozený ležel na zádech. Levá tvář – v podstatě totéž. Postřel u ucha – tohle by spíš odpovídalo poloze vleže. To jest – tři šly zleva a jeden zprava, ale není možné určit, který šel první.

Byla to ráže 6.35 – to není, jako když střílíte vysokorychlostními zbraněmi, tady nelze určit, jak to tělo padá,“ dodává znalec.

Před soud po přestávce předstupuje soudní lékař, který se zabýval pitvou Petra S. Včera byl ještě za primářem Adámkem, se kterým se pitvou zabýval v Liberci, a může potvrdit, že to strvzuje za oba.

„Nejednalo se o střelbu z jedné pozice, buď se měnila poloha střelce, nebo oběti. Čtyři rány byly smrtelné, pátá střela u ucha by nevedla ani k bezvědomí.“

Soudkyně se ptá, jestli je pravděpodobnější, že se hýbala oběť, nebo střelec. „Jestli šly rány po sobě v krátkém časovém sledu, tak je možné, že se měnila poloha poškozeného. Byla by to otázka vteřinová po té první ráně, pak už to není pravděpodobné. Smrt nastává v řádu minut. Musíme rozlišit smrt a schopnost jednání – schopnost jednání ustává prakticky hned, ale životní funkce mohou být ještě minuty,“ vysvětluje znalec. Dobu smrti určovali podle posmrtných skvrn.

Soudkyně se ptá, jestli může odpovědět na otázku týkající se Milana P., kterého nepitval – jestli mohlo 1,7 promile alkoholu v krvi vzniknout po lécích na astma. „Ne, nemohlo.“

Soudkyně vyhlásila desetiminutovou přestávku.

Baví se o detektoru lži – jak mohl odpovídat, když si nic nepamatoval.

„Já měl v deníku napsaný, že jsem byl ve 20:30 a ve 22:00 v Jesenici, ale já jsem tam byl druhej den, to jsou náhody, ty vo*e. Ta vražda (lednová vražda Petra S., pozn. red.) se stala někde tam,“ říká David V. „Hele a přípouštíš variantu, že si ty vraždy nepamatuješ vůbec?“ ptá se ho spoluvězeň. „Ne, to absolutně ne... i když si nepamatuju třeba deset hodin, tak prostě mám nějaký ty střípky a s tou první vraždou nemám vůbec nic společnýho, to je jasný. A pak mam prostě vokno, ale vracel jsem se pro kšiltovku, žádnou zbraň jsem nikdy v životě neschovával, kde bych přišel ke zbrani, víš co,“ pokračuje David V. na záznamu.

Obžalovaný přímo v síni se při poslechu odposlechů neustále usmívá.

Obžalovaný na odposlechu mluví o časopise Krimi, že tam byla fotka „toho šedivýho pána“. „Měl jsem za to, že toho jsem měl ty doklady, bylo tam napsáno Milan P.,“ tvrdí. Ve skutečnosti se jedná o fotografii Petra S.

Rozvíjí různé teorie: „Nebo ten taxikář mohl vlastnit tu zbraň, jel s nějakým kolegou, postřelil ho vlastní zbraní, tu zahodil nebo tak... pak to udělal jako sebevraždu,“ říká David V. na záznamu.

Pokračuje se s odposlechy, poslední dlouhá část je sekce postoj obžalovaného k vraždě a drogám.

„Já jsem si už úplně říkal, ty vo*e, já jsem to fakt udělal, já mluvim úplný nesmysly, víš,“ říká na záznamu David V. „Že ho střelili do týla v autě, tak kdybych byl v taxíku, tak si sednu dopředu, ne?“

„Teď máme čas, policie na moji žádost dodala dílčí materiál k porovnání některých nábojů a zbraní. Pokud jde o 6.35 browning, tak na základě těch odposlechů demonstruji, že jsou větší i menší zbraně,“ vysvětluje soudkyně a ukazuje obrázky tří zbraní, jedna z nich je maličká.

„Dále jsem si k panu Abadonovi dala prověřit úřední záznam, jak byl přesunován v rámci svého výkonu trestu – do 2012 na Mírově, pak v Plzni do prosince 2015, kdy byl přesunut na Pankrác, ale vyslýchán k věci byl až v únoru a květnu 2016,“ čte soudkyně. Z toho vyplývá, že Abadon patrně nebyl přesunut na základě výpovědi ohledně Davida V. a taxivražd.

„Ze záznamu o průběhu sledování z 15. 4. 2014 je patrné, že se pan obžalovaný několikrát převlékl, měnil kšiltovky a oblečení, všechno měl v batohu,“ dodává.

Obhájce: Organizoval tam pan Abadon složení cel?

Svědek: Jo, to on měl na starosti, on byl barákovej... Takže kdo s kým bude bydlet, mohl.

Soudkyně: Co to je barákovej?

Svědek: On má na starosti to patro, jakoby tam rozhoduje... Kdo třeba bude mít rajony, kdo s kým bude bydlet.

Soudkyně: Kdo dostává takovou pozici?

Svědek: Že jsou tam třeba dýl nebo z nich mají ostatní respekt.

Soudkyně: Byly nějaké typy vezňů, které pan Abadon neměl rád?

Svědek: To myslím, že ne, on si vyloženě hleděl svého.

Přísedící: Zmiňoval se o taxikářích?

Svědek: Ne.

Výslech svědka je u konce.

Státní zástupce: Slyšel jste, že by se bavil s někým o zbrani?

Svědek: Ne.

Soudkyně: Věděl jste, že má bratra? Jaký měl k němu vztah?

Svědek: On byl hodně citlivej na mámu, ale o bráchách nikdy nemluvil špatně. 

Obhájce: Mohl byste říct, jakou pověst měl Abadon?

Svědek: Nic moc dobrou, říkalo se o něm, že byl jako udavač.

Obhájce: Povídalo se, že spolupracuje s policií?

Svědek: Ano, on měl kauzu s tím panem Jonákem a povídalo se, že spolupracoval s policií i tam. A to ho provázelo. 

Soudkyně: A že by byl udavač aktuální?

Svědek: No, to já nevím, to se s tím člověkem prostě táhne, ale neudával ve smyslu, že by někdo třeba kouřil na umývárnách apod.

Soudkyně: Byl v té době podezřelý, nebo obviněný?

Svědek: Ano, jezdil už na nějaký výslechy do Prahy, ale ještě se moc nevědělo. Vracel se zamlklej, smutnej, říkal, že to neudělal. 

Soudkyně: Neptal jste se ho, proč si to policie myslí?

Svědek: Já jsem se ho nechtěl vyptávat, od toho tam byli jiný, já to beru, že každej má svý starosti. Povídalo se o tom, ale nic konkrétního.

Soudkyně: O tom, že policie to řeší v souvislosti s nálezem peněženky?

Svědek: To říkal, že ji někde našel.

Soudkyně: Jak na vás působil?

Svědek: Normální běžný chlap, choval se ke každýmu normálně, slušně, dělal úklid na chodbě. Nevěřil bych tomu, že by byl schopen udělat to, z čeho je obžalovanej.

Soudkyně: Říkal vám, že měl problémy s drogami.

Svědek: To říkal, ale působil normálním dojmem. Cvičili jsme spolu, ještě s Abadonem. 

Soudkyně: S panem Abadonem kamarádil?

Svědek: Ano.

Eskorta přivedla druhého svědka Ondřeje B. S obžalovaným seděl na cele asi 4 měsíce.

Obhájce: Když jste se potkali, měl pan David V. nějaká zavazadla?

Svědek: Jednu igelitku, v tom měl papíry, kterýma se prokazoval policii, pak měl asi osm igelitek.

Obhájce: Můžete vyloučit, že by měl nějaké igelitky, které by obsahovaly oblečení?

Svědek: Neměl.

Konec výslechu svědka.

Státní zástupce: Víte, co je rivotril? Užíváte ho?

Svědek: Ano, vím, ale neberu ho. 

Státní zástupce: Nabízel vám ho?

Svědek: Ne.

Státní zástupce: Říkal vám, že by ho bral ten den?

Svědek: Myslím, že mi to neříkal. Bavili jsme se o subáči.

Státní zástupce: Víte, jak působí rivotril na člověka, který bere zároveň pervitin?

Svědek: No, že ty lidi jsou mimo, že dělaj věci, který by normálně nedělali.

Státní zástupce: Všiml jste si nějakého takového chování obžalovaného?

Svědek: Ne.

Státní zástupce: Lidi, kteří berou pervitin a subutex, se chovají normálně?

Svědek: No...

Soudkyně: Vy chcete říct, že je to větší účinek té drogy, co říkal pan státní zástupce?

Svědek: No já bych řekl, že jo.

Státní zástupce: Jak byla ta droga zabalená? 

Svědek: V papírovém psaníčku.

Státní zástupce: Odkud ho vytáhl?

Svědek: Mně se zdá, že z peněženky

Státní zástupce: Můžete ji popsat?

Svědek: Černá kapsička na zapínání, takovej ten cvok - rozkládácí.

Státní zástupce: Viděl jste obsah té peněženky? Byly tam nějaké karty?

Svědek: To nevím.

Manželka první oběti úplně stejně popsala peněženku, kterou měl i její manžel. "Byla hnědá, otvírala se jako sešit." Patrně se jedná o stejnou peněženku, kterou u něj zajistili policisté.

Soudkyně: Jak byl oblečen?

Svědek: Čistě, měl bílou kšiltovku, ta svítila, bundu, kalhoty.

Soudkyně: Měl jednu vrstvu oblečení, nebo víc?

Svědek: Jednu.

Přísedící: Několikrát vás kontrolovali, čím se prokazoval?

Svědek: Měl nějakou kopii rodného listu nebo něčeho, občanku neměl určitě.

„Pak jsme šli dál a David se mě zeptal, jestli bych si dal ještě, tak jsem mu říkal, že nemám peníze, říkal – o to se nestarej, jeli jsme na Ípák, tam koupil pervitin za těch 400, co jsem mu dal. Potom jsme odjeli zpátky na Václavák, ale tam nás asi třikrát kontrolovala policie, tak jsme odešli. Někam jsme šli a najednou nás zastavili nějaký dva pánové v autě, byli to policisté, odvezli nás na kriminálku na Smíchov, že jsme podobní někomu, kdo spáchal loupežné přepadení. Tak nás fotili, pak nás pustili, že to my nejsme... Pak jsme byli ještě chvíli na tom nádraží na Smíchově. Říkal, že by mě vzal domů, ale že tam je jeho máma, že odchází o půl 6 do práce, takže mám počkat. Pak už jsme se neviděli. Mluvil o ženě, od které kupuje pervitin, volal jí, ale nedovolal se. Na tom smíchovským nádraží si dával ‚subáče‘,“ vypráví svědek.

Soudkyni zajímá, jak se David V. choval. „On byl klidnej člověk, byl úplně v pořádku.“

Začíná výslech jednoho z vězňů - Bronislava S. Obžalovaný ho upřeně sleduje. "To co jste říkal policii loni, nenutili vás?" ptá se soudkyně. "Ne," opdovídá vězeň potichu. Dále má říct jak se znají, co o něm ví, co drogy, kdy se naposledy viděli.

Seznámili se na Václavském náměstí, kde si od Davida V. ve čtvrtek (duben 2014, před 2. a 4. vraždou) koupil drogy - za 400 pervitin. Svědek neví kolik to je gram. "Prostě jedna dávka," říká. Dali se do řeči. "Já jsem se ho zeptal, kde bych si mohl drogu dát, zašli jsme někam ke kostelu, já jsem si tam dal," vypráví. Seděli na schodech před kostelem a povídali si.

"David zjistil, že jsem bezdomovec, tak říkal, že se o mě postará, že půjdeme spolu." Šli jsme nevím kudy a najednou se David ztratil, byl v popelnici a říká 'Víš to já mam takovou úchylku, že je rád chodím do popelnic.' Asi tři hodiny jsme tam strávili, vytáhl časopisy pro bráchu, že on je ve vězení, tak že mu je pošle... Bylo to asi osm tašek igelitek."

David V. se radí s obhájcem.

Výslech znalce skončil. Eskorta přivádí dva svědky – vězně Ondřeje B. a Bronislava S.

Obhájce: Jak je teoreticky možné, aby to smazal přístroj sám?

Znalec: Protože on nedokončí to nahrávání, on to bere jako neukončenou věc, tak to smaže.

Obhájce: Já když mám nějaké nedokončené programy, tak mi nejdou otevřít, ale jsou tam, proto se ptám...

Znalec: To je velmi individuální, ale tohle je tablet, ne počítač, tam jsou některé věci zkrácené. Takže ho mohl ten soubor zahodit.

Obhájce: Vy jste také zkoumal navigaci, je tam nějaký soubor, kde by zaznamenával, kdy je v chodu a kdy ne?

Znalec: Tohle je velmi hloupá navigace, ta nezaznamenává skoro nic... To umějí novější přístroje. Pamatuje si jen ty cíle, které tam zadal. Pak prakticky jen ví, kde je. Tam nejsou ani časy, kdy kde byla.

První tablet Huawei měl poslední aktivitu 30. ledna ve 23:13, ale jedná se o zmeškané volání. Poslední příchozí hovor trval 18 vteřin z dispečinku 30. 1. 2014 v 17:39 a potom následují už jen zmeškané hovory. Poté SMS poslední příchozí přečtená 30. 1. v 9 dopoledne.

Záznam o videosouboru marina.mp4 byl stahován, ale byl smazán. „Naposledy bylo s ním manipulováno 30. ledna ve 23:15 – nemusel to ale být už zásah člověka, to stažení mohl zahájit člověk, to probíhalo, ale pak bylo ukončeno, ale my nevíme, jestli člověkem, nebo přístrojem. Ten soubor buď vznikl a pak byl někdy smazán třeba za den nebo dva, ale víme jen, že poslední zápis do něj byl v těch 23:15, ale co bylo potom, to nevíme. Čas smazání se nezaznamenává, mohlo dojít k chybě ve spojení, 23:15 došlo k poslednímu hovoru, je možné, že to přerušil ten hovor. Tam by mohla být ta příčina,“ vysvětluje znalec.

Otázky má pouze obhájce. „Pokud se týká těch dvou zkoumaných tabletů, zjistil jste nějakou aktivitu po 30. lednu 2014 deváté hodiny večer?“ Znalec zpaměti neví, ale hledá v posudku, jaká byla poslední aktivita.

Soudní líčení začíná výslechem znalce doktora Vlastimila Klímy z oboru kybernetika.

Zkoumal technické parametry navigací apod. Připomíná se závěr: „Zkoumal navigaci vozu Petra S. (jedna z obětí). Mimo jiné dospěl k závěru, že poslední pozice navigace byla v oblasti Salmovské ulice, pak byla vypnuta.“

Znalec byl předvolán na základě žádosti obhájce.

Před soudní síní čeká zatím obhájce, státní zástupce a znalec z oboru kybernetiky.

Dobré ráno, vážení čtenáři, vítáme vás u již pátého dne přenosu ze soudu, který projednává kauzu taxivražd. Dnes je na programu zbytek odposlechů, také znalci z oboru kybernetiky a soudního lékařství. Nebudou chybět ani další spoluvězni Davida V., kteří promluví jako svědci.