22°C
Masoví vrazi pod lupou: Hepnarovou mrzelo jen to, že nezabila víc lidí
Cítím úlevu a stálo to za to! Tak se vyjádřila masová vražedkyně Olga Hepnarová poté, co na pražském Strossmayerově náměstí připravila autem o život osm lidí. Chtěla se tak společnosti pomstít za své celoživotní utrpení. Litovala jen toho, že mrtvých na místě nebylo víc.
Hepnarová trpěla vůči lidem hlubokou nenávistí, která měla pramenit z těžkého dětství. Otec, bankovní úředník, ji prý často bil a ve škole byla šikanována. Z korespondence, jejích poznámek a také výslechů toho o jejím životě víme poměrně mnoho. „Má to však jednu významnou slabinu – většinu toho, co víme, víme od ní. (...) Nabízí se nám unikátní vhled do paranoidní, schizoidní a agresivní temné duše dívky, která ve své mysli dlouhá léta spřádala plán, jak se pomstít společnosti,“ píše ve své knize Psychologie masových vrahů psycholog Andrej Drbohlav.
Útoku šílené Olgy předcházela celá řada varování a volání o pomoc. Ještě na základní škole, kde se vůči spolužákům projevovala velmi agresivně, se pokusila o sebevraždu léky a byla umístěna do psychiatrické nemocnice v Opařanech. Tři roky před útokem zase zapálila dům, kde spali její rodiče a sestra. Že byla za žhářstvím ona, ale přiznala až u výslechu, když ji policie zatkla po masakru.
Kvůli svému odporu k lidem, kteří ji podle jejích slov neustále napadali, se Hepnarová rozhodla odstěhovat do ústraní na chatu, kterou si pořídila za peníze našetřené z platu řidičky. Tam se podle sousedů nijak neprojevovala, chovala se velmi tiše a nenápadně. Několikrát ji prý ale viděli na zahradě vrhat nože a sekeru.
Ani samota ale její problémy nevyřešila, a tak se Olga rozhodla pro pomstu. Uvažovala například o tom, že si pořídí pušku se zaměřovačem a ze střechy bude střílet po lidech na Václavském náměstí. Ke zbrani se ale neměla jak dostat.
Na myšlenku o útoku autem ji pak přivedla nic netušící žena v komisi, kam byla předvolána kvůli nedoplatku za chatu. „Tam se zcela veřejně přiznala, že nenávidí lidi a chce se jim pomstít. Tento okamžik sama vnímala jako jakési „čestné varování“ a jedna z členek komise jí tehdy odvětila cosi ve smyslu, že pokud má takové názory, tak by neměla pracovat jako řidička, protože by mohla s pomocí auta něco provést. To ji inspirovalo,“ vysvětluje Drbohlav.
Svůj zrůdný čin si pak naplánovala na 10. července 1973, kdy také rozeslala do různých novin svůj manifest. „Vážení, prosím, abyste přijali tento list jako dokument. Byl napsán na obranu proti případnému znevážení a zesměšnění mého činu; také jako poukázání na to, že jsem člověk pohybující se dosud v mezích duševní normy (v případě, že bych byla – samozřejmě nedopatřením – odstavena někam, kde se zabývají odstraňováním politických vězňů),“ uvedla svůj dopis, ve kterém popsala své pohnutky.
Uzavřelo ho pak ještě děsivě: „Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím a prohlašuji, že za můj život je x lidí málo,“ napsala. Stejný rozsudek, jen provedený oběšením, pak čekal i ji. Nepomohla ani žádost o milost napsaná její matkou a obhajoba odvolávající se na počínající schizofrenii. Hepnarová s ním ale byla spokojená. „Dostanu-li trest smrti, aspoň tu na světě nebudu muset déle pobývat. Řekněte sami – jaký smysl má pro mě nějaký další život?“ ptala se. Rozsudek byl nad ní vykonán 12. března 1975 v pankrácké věznici. Stala se tak poslední popravenou ženou na českém území.
Témata:
Související
Ja jsem znal Olinu osobne, cvok na prvni pphled a slovo, nikdy jsme nechapali jakl mohla dostat ridicak, furt oci do zeme, tehda pred vrazdami ji dal kopacky kluk a to byla posledni kapka