Sérioví vrazi pod lupou: Sadista a kanibal Ladislav Hojer se prozradil v hospodě

Hojer se narodil roku 1958; ještě když byl děcko, zemřel mu otec. Jeho matka si našla nového partnera a ale i ona zanedlouho zemřela a nevlastní otec Ladislava i jeho bratra opustil. Hojer se s IQ na dolní hranici průměru vyučil na sklenáře. Podle známých býval uzavřený, tichý a plachý.

V roce 1978 jel tento stydlivý mladík na výlet do Děčína – chtěl se zde seznámit s dívkou. Chvíli nějaká děvčata pozoroval a za jednou se v přítmí u Labe vydal. Jen pár metrů od jejího domu ji povalil na zem a uškrtil. Mrtvolu Evy R., jak se žena jmenovala, chtěl znásilnit, ale nepodařilo se mu to, a tak jí do pochvy jen vložil kopřivu.

O dva roky později nastoupil na vojnu. Po cestě vlakem velmi brzy ráno si vyhlédl svou další oběť Ivonu S., kterou pronásledoval na záchod. Zde ji opět uškrtil a nad jejím tělem masturboval. Mrtvolu na záchodě zamkl a vystoupil z vlaku. O pár hodin později se vrátil do Prahy. Když policie hledala vraha, byl mezi podezřelými štíhlý voják. Jenže Hojerovu nepřítomnost na základně nikdo nezaregistroval, a měl tedy alibi.

O půl roku později vraždil znovu. Další ženu uškrtil v oblasti vodní nádrže Ružín na Slovensku. Zvláště surovým způsobem ji pak několikrát znásilnil. Její tělo obmotal drátem a zatížil kamenem. Odtáhl ji do vody a v nádrži si pak ještě v klidu zaplaval. Její tělo nalezli o tři měsíce později chataři. Hlava i ruce byly odděleny, není jisté, zda je Hojer uřízl, nebo odpadly vlivem přirozeného rozkladu. Tato Hojerova oběť nebyla dodnes identifikována.

Stydlivý kanibal Ladislav Hojer: Její ňadro bylo tuhé

V lednu 1981 vraždil Hojer znovu. V Brně si na zastávce vyhlédl teprve osmnáctiletou Ivanu M. Oslovil ji, když před ním ale začala utíkat, strhl ji na zem a odtáhl do parku. Zde ji pobodal a uškrtil. Několikrát ji i znásilnil a nakonec jí uřízl obě prsa a genitálie. S genitálem doma ještě masturboval a později všechny části uvařil v osolené vodě a chtěl je sníst. U výslechu se vyjádřil, že mu maso nechutnalo, a tak ho spláchl do záchodu.

Poslední obětí byla jedenapadesátiletá Anna Š., kterou chtěl nejprve jen přinutit k sexu. Ženu ale záhy napadl, znásilnil a uškrtil punčochami. Její tělo v křoví objevil až náhodný kolemjdoucí. Hojer z této vraždy neměl dobrý pocit – ženu totiž zabil jen kousek od svého bytu v Praze Motole. K vraždě se dokonce několikrát přiznal v hospodě, ale nikdo mu nevěřil.

Hojerovi byla osudná právě vražda Anny Š. Přiznal se k ní totiž duševně chorý pacient. Při výslechu nakonec ale prozradil, že mu o vraždě jen vyprávěl kamarád. Tím byl právě Hojer, který se nakonec pod tíhou důkazů přiznal i k dalším čtyřem vraždám. Veškerá doznání podával písemně, protože se za některé části svých činů styděl a odmítal o nich mluvit.

Jeho chování bylo absolutně nepochopitelné i po obvinění. Dvěma kriminalistům například po cestě autem nabídl, aby zastavili dvěma stopařkám, že je znásilní a zabije, aby měli policisté rychle vyšetřený případ. Nikdy nelitoval toho, co udělal, a nechápal, proč ho chce veřejnost lynčovat.

Psychologové ho vyhodnotili jako velmi nebezpečného jedince, kterému nepomůže ani kastrace, ani stereotaktická operace mozku, která má za úkol potlačit agresi. Vyšetření ale ukázala, že své činy neprovedl pod vlivem duševní choroby a byl zcela příčetný. Hojer byl uznán jako asociální a nezdrženlivý sexuální agresor s nekrofilními sklony. Při rekonstrukcích se navíc Hojer choval tak agresivně, že figurantky musely být nahrazeny figurínami.

Policisté ho podezřívali i z dalších minimálně dvou vražd, jenže se objevila obava, že by mohl vyšetřovatele zmást falešnými přiznáními a ohrozit celé dosavadní vyšetřování. Proto byl jeho případ rychle uzavřen a Hojer byl 7. srpna 1986 popraven v Praze na Pankráci.

Psychologie sériových vrahů od Andreje Drbohlava | Grada Publishing s.r.o.