Večer jí nic nebylo, ráno ochrnula!

Život se jí změnil během jediné noci strávené v posteli. Andrea Čepová (23) z Týnce nad Sázavou se večer zdravá zachumlala do peřin a ráno se vzbudila jako ochrnutá! Od té doby neudělala jediný krok. A v životě už ani nic jiného než pohyb na vozíku čekat nemůže. Na sobotu 29. ledna letošního roku Andrea nikdy nezapomene. "Probudila jsem se a hrozně mě bolela záda. Nemohla jsem sevřít ruku. Strašně jsem se lekla, ale netušila jsem, že nebudu do konce života chodit," vzpomíná na osudný den ze svého nového vozíku. Okamžitě ji manžel vezl do nemocnice v Benešově. "Tam mi dali límec kolem krku a řekli mi: Běžte domů. Až když jsem se jim podruhé stěžovala, že nemůžu hýbat prsty, tak mi řekli, ať si skočím na neurologii. Dovedl mě tam manžel a během deseti minut jsem v čekárně zkolabovala. Ochrnulo mi celé tělo," popisuje první setkání s lékaři. Odlišná péče Andreu čekala až v pražské nemocnici Na Homolce, kam ji okamžitě převezli. Proležela v ní dva měsíce a dozvěděla se i diagnózu: genetická vada. Způsobila ucpání cévky, která vyživuje míchu, a část jí prostě odumřela. "Nehýbala jsem se, mohla jsem otáčet jen hlavou zleva doprava. Trvalo to asi čtrnáct dní, pak jsem trochu začala hýbat pravou rukou, a když jsem odcházela z nemocnice, mohla jsem se sama napít," říká Andrea. Vzít hrnek "normálně" do ruky jí ale nejde doteď. Pět měsíců byla v rehabilitačním zařízení v Kladrubech, kde se učila jíst, mýt se a přesedat z vozíku na postel. V současné době pobývá ve Fatimě, zařízení, kde se vozíčkáři připravují na návrat do "života", a s manželem hledají vhodný byt. Před osudovým probuzením Andrea pracovala jako obchodní manažerka, chodila do kina, divadla, bavit se. Teď se začíná ke svému životu zase vracet, chce začít pracovat. A věří, že si s manželem brzy pořídí miminko!