Seděl jsem v lanovce smrti

Jel lanovkou smrti. Pouze dvě gondoly ho oddělovaly od té, jež se v pondělí zřítila do hlubiny. Padesát metrů rozhodlo. Julian (13) přežil, ale navždy mu zůstane v paměti vrytý pohled, jak jeho lyžařský instruktor, který byl vymrštěn z kabiny za ním, padá do hlubin. Rakouský lyžařský ráj Sölden den po katastrofě. Ve vesnickém kostelíku leží dřevěné rakve. Jsou obklopeny rudými a bílými růžemi, které tam nosí vesničané i výletníci. Mladý Julian měl oproti devíti Němcům, z toho šesti dětem, obrovské štěstí při výběru gondoly. Právě cestoval s jedenácti kamarády a čtyřčlenným doprovodem, když se pět minut po 13. hodině zřítila z helikoptéry 750 kg těžká nádoba s betonem na kabinu lanovky. Stiskl pilot špatný spínač, nebo se uvolnil hák, který beton držel? To se neví. Faktem je, že nádoba plná betonu padla vší silou přesně na gondolu. Firma, která beton přepravovala, již ztratila při haváriích pět vrtulníků... "Byli jsme už ve stanici, když za námi došlo k nárazu. Kabina padla okamžitě do hloubky a před našima očima se roztříštila na kousky. Druhou to úplně rozkmitalo," vypráví Julian. Právě kmity lana, na kterém byly kabiny upoutány, způsobily, že šest lidí bylo z druhé gondoly vymrštěno okny ven. Mimo jiné i Julianův učitel lyžování Dirk D. (35). "Nejdříve se ještě držel, ale pak ho opustily síly a on se zřítil na zem," vzpomíná s hrůzou Julian.