Byla hlučná, nepořádná a chovala se nevhodně k pacientům: Tak popisuje sestru sestru Věru M. kolegyně

Svědecké výpovědi jsou na řadě u soudu i v úterý. Věra M. k soudu přišla lépe upravená než včera, dokonce se usmála i do objektivů novinářů. Jenže pondělní stání jí pořádně podrazilo obhajobu – její kolegyně ji popsaly jako chladnokrevnou. Jedna dokonce tvrdila, že by se od ní ošetřit nenechala. Prý by se bála. To ze sebe Věra M. vymáčkla i pár slz.

První před soudem stanula staniční sestra Kateřina Hakimi; popisovala další příklady, kdy se Věra Marešová chovala nevhodně k pacientům.

„Pamatuji se na velice hodného onkologicky nemocného pacienta, který umíral ve velkých bolestech. Měl kyslíkovou masku, kterou si sundával. Ona mu ji ale neustále dost hrubě nasazovala zpátky. Když jsem jí napomenula a řekla jí, že on je v takovém stavu, že by mu měla snést modré z nebe, řekla jen, že se bude snažit,“ uvedla Hakimi. Vzpomněla i další případ, když psychicky labilní pacientce, která se pokusila o sebevraždu, vmetla před jejími příbuznými do tváře, že ji čeká psychiatrie.

Potvrdila i to, co už u soudu zaznělo, tedy že Marešová byla hlučná, nepořádná, nepřipouštěla si, že něco udělala špatně, všechno okecala. Někteří lékaři, např. Vondráček a Novák, si na ni dávali pozor. Mezi sestrami dělala rozbroje, protože se dožadovala více příplatkových služeb.

Vyklízela také Věře M. skříňku, na dně byla papírová krabice s tužkami, klíči a ampulí opiátu, dolsinu. Věra se pak odpoledne objevila v práci. „Ptala jsem se jí, co tam dělá, že má zákaz vstupu, a ona řekla, že si přišla pro své věci. Řekla jsem jí, že už je má sbalené, že jí je předají druhý den,“ uvedla Hakimi. Dodala, že když ji pak upozornili na dolsin, který tam byl nalezen, zareagovala Marešová s klidem, který všechny zarazil. „To mi tam musel někdo dát,“ řekla jen.

Opiáty jsou přitom přísně evidovány, jsou v trezoru pod kódy, které se mění každý rok.