Šokující zpověď spisovatelky Oliny Táborské: Můj otec je vrah!

Popsala jste svůj autentický příběh v knize Hlas pro vraha. Předpokládám, že to není detektivka.

„Je to vlastně příběh mojí maminky, která zemřela, když mi byl rok. Byla to údajně nešťastná náhoda a my děti jsme to braly, jak nám to řekli. Mám ještě dva sourozence, mladšímu tehdy byly tři měsíce a staršímu tři roky. Nejsou nadšení, že jsem pátrala v archivech, měli za to, že mám nechat minulost spát.“

Proč vlastně?

„Žili jsme v tom, že otce propustili z vazby pro nedostatek důkazů. Až z toho příběhu vyplývá, že byl jedním z jejích vrahů. Když jsem se z archivů StB dozvěděla, jak to doopravdy bylo, oslovila jsem bratra i sestru, zda to chtějí vědět. Jeden řekl v »žádném případě« a druhý »možná někdy«. Tak jsem to napsala a knihu jim věnovala.“

Kdy jste poprvé pojala podezření, že nebylo všechno v pořádku?

„V osmi letech jsem se dozvěděla, že mám nevlastní matku, tehdy se také změnil můj vztah k ní a já jí začala říkat »ona«. Nejdřív se k nám chovala docela hezky, ale pak se jí narodily vlastní děti a všechno se změnilo. Stala se pravou macechou, mě přímo nenáviděla, snad proto, že jsem byla ze všech tří největší rebel. Asi to bylo také proto, že byla tehdy ona neslavně proslulá padesátá léta a oba rodiče sice pracovali v JZD jako funkcionáři, ale neměli peníze a ona měla tři děcka navíc. Dávno jsem jí odpustila.“

Jak jste tu rodinnou nepohodu řešila?

„V patnácti jsem odešla úplně z domu a už jsem je téměř neviděla. Dnes si uvědomuju, že otec byl horší než ona. Celý život žil s nečistým svědomím.“

Proč?

„Maminka zemřela za podezřelých okolností. Údajně otrávená svítiplynem v bytě, ve kterém jsme tenkrát byly i my děti. A nám se nic nestalo. Byla také podezřele nalezena. Otec měl jet na služební cestu služebním autem, ale neobjevil se ve tři ráno na místě, kde se měl sejít s ostatními. Takže se jeden z jeho kolegů šel podívat, jestli nezaspal. »Shodou okolností« byly otevřené vchodové a bytové dveře a našel maminku ležící v kuchyni na zemi. Prošel kolem ní a začal hledat otce v bytě. V dokumentech byla zaznamenána jeho výpověď, že křičel: Ty jsi zaspal a žena ti spí v kuchyni na zemi…!“

Našel ho?

„Otec se jako probral. Spal s jedním děckem, pravděpodobně se mnou, v ložnici, druhé dítě bylo podle protokolu v jiné místnosti a nejstarší mimo domov. Snad proto, že by si mohlo něco pamatovat, když už mu byly tři roky… Celý dlouhý čas naše rodina žila v tom, že to byla nešťastná náhoda… Ale ještě tu byla jedna podezřelá okolnost – hned druhý den maminčino tělo spálili. Stalo se to v noci z 25. na 26. září. Zpopelnili ji 27. v sobotu, kdy se vůbec nedělaly kremace. Soudní pitva nebyla. Přitom jak jeho, tak její rodina žádaly otce, zda by mohla být pohřbena do země. Byli to katolíci. Podezřelé všem připadalo i to, že na parte bylo uvedeno, že zemřela o den dřív.“

Nikdo to tehdy nevyšetřoval?

„Dokonce třikrát se to vyšetřovalo a vždycky to skončilo na tom – není tělo, není důkaz. Otec byl tajemník OV KSČ v Kroměříži a zakládal také JZD oním způsobem, že lidem vyhrožoval, když pole neodevzdají, že je prostě vystěhují. Měl kamaráda, se kterým to dělali – a navíc v Praze známého generála Čepičku, zetě Klementa Gottwalda. Proto jim vše procházelo. Do vyšetřování také zasáhl náčelník kriminální správy z Prahy, jejich kamarád. Dal příkaz, že si je odveze do Prahy, a pak prohlásil, že by to nikdy neudělali.“

Dopadli vraha ženy nalezené v Praze na balkoně: Utekl do Rumunska

Proč si myslíte, že se chtěl maminky zbavit?

„Právě proto, že toho na ně moc věděla. Skrývali různé dokumenty, také u nás doma. Maminka je zřejmě našla. Indicie směřovaly k tomu, že kryli jeho kamaráda, v knize mu říkám Ohradník. Když přišli fašisti, stal se četníkem, jak skončila válka, rozhodoval o tom, kdo spolupracoval a kdo ne… Takový to byl charakter. No a můj otec mamince často zahýbal, nutil ji vystoupit z církve, bil ji, takže se s ním chtěla dát rozvést. Báli se, že by všechno pak mohlo vyjít najevo. Stala se pro oba nebezpečnou.“

Jak otec žil s tímto svědomím?

„Já odešla v patnácti z domu mýt nádobí do Svitu a viděla jsem ho jen dvakrát. Jednou náhodou, když projel kolem, a jednou na svatbě jednoho ze sourozenců, kde jsme se strašně pohádali kvůli okupaci sovětskými vojsky. Když ho pustili z vazby, musel do dolů, pak byl bagrista, později účetní a předseda v JZD; a po roce 1968 ředitel několika fabrik. Měl se velmi dobře, ale my tři děti jsme od něj odešly.“

Jak se z myčky nádobí stane šéfredaktorka časopisu?

„Stále jsem dobíhala své vrstevníky. Od nádobí jsem šla do Svitu dělat boty a musela počkat do osmnácti, abych začala studovat. Střední jsem dělala dálkově při práci a vysokou až při dětech… Vždycky jsem chtěla psát, ovšem za totality novinařina nebyla svobodné zaměstnání. Až po roce 1989 se to změnilo.“

Jak jste se po revoluci vlastně dostala k dokumentům StB?

„Archivy se otevíraly postupně, ty s razítkem »přísně tajné« přišly na řadu až v letech 2008–10. Napsala jsem si žádost s tím, že chci vidět složku otce, a když jsem to přišla podat, paní na recepci mi řekla, že si tam můžu ještě někoho připsat a já jsem jen tak mimoděk napsala maminku. Vlastně by mě nejdřív ani nenapadlo, že tam bude složka na ni... Pak po třech měsících mi přišel mail, že na otce složka není, že byla zničená po jeho smrti, ale že na maminku tam spis je…“

Co v něm bylo?

„Celkem asi 800 dokumentů. První, co jsem uviděla, byl název celé složky Marie H. – podezření z vraždy. To byl pro mě šok! Položila jsem tam hlavu na stůl a vyplakala těch šedesát let. Když to přešlo, stala se ze mě badatelka. Několik týdnů jsem tam přicházela a celý den vše ofocovala. Bylo to jako v detektivce. Z toho chaosu dokumentů se v hlavě vytvořily střípky, až jednoho dne to všechno do sebe zapadlo. Byla to úkladná vražda! Pochopila jsem, že až když zemřel Stalin, byl zájem zločin vyšetřit. Ovšem už bylo pozdě. Napsali, že všechno nasvědčuje tomu, že to byla vražda, kterou už nelze prokázat, protože je tělo spáleno.“

Jak se to podle vás stalo?

„Otec mamince řekl, aby nechodila spát, aby ho vzbudila ve tři ráno. Ten Ohradník, který byl podle mě iniciátorem vraždy, byl večer s nimi v bytě. Kriminalisté našli tři skleničky od vaječného koňaku a jedna měla ulomený kousíček, v ní našli zbytky barbiturátu Luminal. Ten ve spojení se svítiplynem zabije člověka za půl hodiny. Takže maminka usnula, a když tam přišel ráno třetí muž, pustil svítiplyn, šli volat sanitku, uběhla půlhodina a ona se mezitím otrávila… Pak rychle zařídili kremaci…“

To je opravdu jako detektivka. A proč se vlastně vaše kniha jmenuje Hlas pro vraha?

„Když jsem tak bádala, vyžádala jsem si taky složku na toho Ohradníka. Byla zničená. Tak jsem si jednoduše dala jeho jméno na Google. Tam jsem zjistila, že byl za minulého režimu poslancem a já ho volila při svých prvních volbách do Sněmovny lidu! Představte si tu absurditu – volila jsem vraha své maminky…“

Žije ještě někdo z těch aktérů?

„Ne. Všichni už jsou po smrti, nezbývá než případ založit. Proto jsem alespoň o tom napsala knihu.“