Jirka (18): Žebrám, abych se polepšil
Jiří Novotný (18) je dospělý teprve pár měsíců a už je z něho bezdomovec. Rodiče mu nechtějí pomoci, a proto se živí žebráním...
Žebráním se chce postavit na vlastní nohy a rodičům ukázat: "Jsem lepší, než si myslíte"! Jiří Novotný (18) je "dospělý" teprve půl roku. Rok už ale žije na ulici. "Nemám rodinu, jídlo, prostě nic. Proto žebrám. Vím, vinu na tom, že spím na lavičce, mám sám, nikdo mě ale nepodržel," svěřuje se. Blesku se podařilo najít i Jirkovu mámu. Ta mu vzkazuje: "Ať za mnou vůbec neleze!" "Byl jsem z Chomutova, teď už nejsem odnikud," začíná vyprávět svůj příběh. "Rodiče se rozvedli a žil jsem jen s tátou. Učil jsem se na kuchaře, ale nebavilo mě to, tak jsem skončil a nic nedělal. Před rokem mi táta řekl, ať si najdu práci. Vykašlal jsem se na to a on mě vyhodil s tím, že nebude živit dospělýho chlapa, co nic nedělá. Byl jsem blbej, mohl mi ale pomoct," pokračuje Jirka. Drogy prý nebere, kromě jídla si za vyžebrané peníze kupuje cigarety, kafe a oblečení. Denně dokáže vydělat kolem dvou stovek. Pomoc odmítá. "Stačí, když mi koupíte něco k jídlu," reaguje na nabídku zajít do nějaké charitativní organizace. "Nechci tam chodit. Sice tam můžu přespat, ale to je jediný a je tam hrozný smrad a starý bezdomáči," popisuje zkušenost s noclehárnami pro bezdomovce. "Spím většinou přes den v parku, a když je zima, na nádraží. V noci mě několikrát okradli. Jen boty už třikrát. Naposledy jsem chodil čtyři dny bos, než jsem si vyžebral na nový. Na nohách mám hrozný puchýře," odpovídá na otázku, proč kulhá. Pracovat už prý také zkoušel. "Dělal jsem u mekáče, myl okna a uklízel a taky v hotelu venkovní údržbu. Je ale problém si udržet práci, když jdete spát na ulici a nemáte se kde umýt," vysvětluje, proč o ni přišel. S rodiči se nevídá. "Tátu bych viděl rád, ale nevím, co by mi řekl. Nejdřív se chci postavit na vlastní nohy, a pak se pochlubit. A mámu? Tu jsem viděl asi před půl rokem. Chtěl jsem ji vidět. Pracuje na vrátnici, tak jsem se za ní jel podívat. Nešel jsem ale dál, koukal jsem jen přes ulici," říká a má slzy na krajíčku. Blesku se podařilo Jirkovu matku Janu najít. O svém synovi mluví otevřeně. "Nemůžete mu všechno věřit. Jak se k němu máme chovat, když vám každý týden ukradne peníze z peněženky a hraje automaty. Jen ať se postaví na vlastní nohy. A jestli s ním budete mluvit, tak mu vyřiďte, ať za mnou vůbec neleze," vzkázala vlastnímu dítěti...
