10°C
Legenda české kriminalistiky Karel Malý: Sousedé chtějí, ať vzpomíná na vraždy
Plukovník ve výslužbě Karel Malý (75) je v kriminalistice pojem. Vedl tým, který objasnil případ Orlických vražd, podílel se na vyřešení vraždění manželů Stodolových a jako mladý poručík byl ve skupině, která rozluštila horor Studna, známý ze seriálu o majoru Zemanovi.
Karel Malý si teď užívá důchodu na své chalupě na Hořicku. Naplno si vychutnává klid a ticho v malé obci, kde po návsi chodí srny.
„Srnčí je v naší obci vidět hlavně na podzim, ale jinak támhle v tom roští jsou právě teď nejmíň čtyři bažanti a po ránu tu člověk někdy zakopává o zajíce,“ směje se bývalý kriminalista.
Jeho chalupa stojí přímo na návsi a člověk má pocit, že právě tady končí svět. Takový klid je kolem.
Právě klid a odlehlost vesnice rozhodly, že si ji kriminalista s manželkou vybrali. „Náš syn chtěl pořád do přírody, a tak jsme často někam vyráželi autem. No, a když jsme spočítali peníze za benzin, vyšlo nám, že z dlouhodobého hlediska bude chalupa lacinější,“ vzpomíná plukovník.
Stavení našli na inzerát, majiteli ze sousední vesnice, který je nabízel, v něm před pěti lety zemřela matka. „Těch pět let, co se o chalupu nikdo nestaral, bylo znát.“ Zaplatili za ni šedesát tisíc a další peníze museli dát na opravy.
„Všechno jsem dělal svýma rukama, jenom na hodně odborné práce jsem si někoho najal,“ dodává pan Malý. Až na starý gauč, který spálil v kamnech, bylo stavení prázdné, a tak ho jako první odřízl od země a důkladně odizoloval.
„Celé to stojí na ipě,“ ukazuje. Vlhkost, dosahující až k polovině oken, ustoupila a pan Malý okna – malá, vesnická, vyměnil za větší a dal domu novou fasádu.
„S tou vlhkostí je to dost divné,“ uvažuje plukovník ve výslužbě. „Kolem může lít jako z konve, ale tady nespadne ani kapka. My tady tomu říkáme suchý bod Čech.“
Voda ve studni, hluboké a z konce devatenáctého století, stejně jako chalupa sama, sice je, ale pít se nedá. „Vozím si ji z Prahy a studniční používám na zálivku. Ještě než jsem v roce 1999 ovdověl, jsme to tak dělali s manželkou a vydrželo mi to dosud.“ Jeho studna totiž nemá betonové skruže, je vyložená velkými kameny a ze štěrbin tam vylézají slimáci, kteří padají do vody.
Sousedé v celé obci mělo právo volit v minulých volbách celkem sedmadvacet stálých obyvatel. „Z toho vidíte, jak mrňaví jsme a že těch pár chalupářů vesnici rozhodně nezvětšilo. V mém věku tu mám čtyři další chalupáře, vrstevníky, a tak tu náš čas trávíme hodně spolu.“ Protože v obci není ani hospoda, ani obchod nebo trafika, scházejí se u někoho z nich, dají si pivko nebo vínečko a – jak říká vysloužilý kriminalista – rozumují.
Semele se prý při tom kdeco, a protože plukovník Malý na sebe jednomu z kamarádů kdysi řekl, co dělal, musí občas zavzpomínat na staré časy. „Víte, já nikdy neřešil, která vražda je hrůznější, profesně zajímavější nebo brutálnější. Každá je zločinem a je třeba ji objasnit,“ říká muž, který mimo jiné rozluštil kauzu Orlických vrahů.
Přesto má jednu v paměti obzvlášť zachycenou. „Po amnestii v roce 1989 se na svobodu dostali i ti, co měli za mřížemi zůstat. Jeden z nich zavraždil v Klučově matku a její dvě dcery. Tu mladší znásilnil. Našli jsme ho až po šestnácti letech díky DNA.“
Vdovec toho k životu moc nepotřebuje, a že by si vařil? „Tak to rozhodně ne. Ale přes tři dědiny je restaurace a ta rozváží obědy. Za sedmdesát korun mám plno jídla, a dobrého.“
A pan Malý přiznává, že mu manželka hodně chybí. „Ženská ruka je ženská ruka,“ s povzdechem ukazuje malebný koutek na kamnech v kuchyni, plný nádobí a dalších věcí.
I ta kamna předělal, vyzdil, vyšamotoval, a z pece, kde kdysi pekli chléb, udělal sušárničku na ovoce anebo i na promočené boty. Kredenc naproti kamnům je nahoře zastavěna sklenicemi s pečlivě popsanými štítky – višně, rybíz, třešně, švestky…
„O mně se ví, že jsem na sladké a na buchty. A než bych něco jezdil někam kupovat, pokouším se dělat domácí marmeládu a džemy sám, i když většinu jich mám od sousedek,“ ukazuje na zavařeniny legenda české kriminalistiky. Z profese ale tak plukovník Malý docela neodešel.
Občas konzultuje a recenzuje odborné statě v Kriminalistickém sborníku. „A jsem nemilosrdný,“ směje se. „Policajt nesmí nikdy nic ošidit, jinak skončí.“ O něm to rozhodně neplatí.
Témata:
