Opočenský? Chci od něj dítě!

Milenku sochaře Pavla Opočenského (50), Julii Bergmannovou (23) z Prahy, před třemi lety ještě nikdo neznal. Kriminální aféra příliš bohémského umělce, který teď pyká ve vězení za sex se školačkami, ji nechvalně proslavila. Julie byla součástí jeho hříšného života a byla odsouzena. Zkušenost ji z bezstarostného života studentky tvrdě postavila na zem. Přišlo nucené odloučení. Julie dospěla. Lásky ke kontroverznímu muži se ale nevzdala. A chce si ho dokonce vzít… Co teď právě děláte? Studuji mediální komunikaci na univerzitě v Hradci Králové, ale moc mě to nebaví. Více se starám o Pavlovy věci. Zařídila jsem dva katalogy jeho děl z vězení. Byla jsem na veletrhu v Mnichově. Scházím se s lidmi, aby nezmizel z uměleckého povědomí. Komunikuji s galeriemi hlavně v zahraničí. Dělám to, co dělal Pavel, než byl zavřený. Takže jste vlastně jeho manažerka. Ve svých rozhovorech říká, že vás na svobodě nedoceňoval... To jsme se znali krátce. Měla jsem krátce po maturitě. Tehdy ten vztah byl pochopitelně jiný. Zesílil, vyvíjí se. Jak dlouho se tedy znáte? Tři roky. Poznali jsme se v roce 2002 na filmovém festivalu v Karlových Varech. Zůstala jsem sedět v lavici sama, bratr Daniel, který je filmový producent, odešel něco koupit. Pavel si přisedl a už neodešel. (smích) Pak jsme tam s Pavlem prožili celý týden. A další. A doslova "fyzicky" jste byli spolu jak dlouho? Rok. (smích) Sebrali ho těsně před naším ročním výročím, když jsme ho chtěli jet oslavit do Karlových Varů. (smích) Jak vnímáte onu kriminální aféru? Cítila jsem, že není něco v pořádku, spíš to byl ale pocit. Pavel žil takovým schizofrenním životem. V červenci, kdy jsme se seznámili, to šlo. Ale kolem prosince začal najíždět na ten svůj rytmus. (smích) Měla jsem ho strašně ráda. Nedokázala jsem se odpoutat a přemýšlet, že je něco špatně. Nebýt české policie, asi bych na to nepřišla. Je ale dobře, že to tak drasticky ukončila. Poznamenalo to váš vztah? Ne. Bylo to strašně krásný. Chodili jsme do kina, po kavárnách. Rodiče i sourozenci si Pavla oblíbili. Když ho zavřeli, došlo mi, jak mi chybí. Jak jste prožívala tohle období? Advokát volal, že ho zavřeli 1. 7. 2003. Nastal šílený kolotoč a celé to bylo šílené. Mělo to ale jednu pozitivní věc. Prověřilo to lidi. Opravdoví přátelé zůstali. Jednoduše skončily prázdniny. Začala jsem se o všechno starat. Pravděpodobně bych skončila v umělecké branži, ale ne tak rychle a takovouhle cestou. Vše se zlepšuje. Chci, aby až se Pavel vrátí, to měl jednodušší. Aby měl připravenou cestu. Nedělala bych to, kdybych ho nemilovala. Stále se okolo vás něco děje. Nebojíte se stereotypu, až budete žít spolu? A kde to vlastně bude? V Pavlově bytě, kde teď žiji sama, tedy s kocourem Šedivákem. Dává mi zabrat. (ukazuje poškrábané ruce a pokračuje) Toho jsem si pořídila, abych nebyla tak sama. Jsou chvíle, kdy mi Pavel hodně chybí, i celé mojí rodině. Třeba teď, když mi zemřel táta. Je to jediný mužský v rodině. Sourozenci jsou mladší. Nejstarší z nás žije v Londýně. (vrací se k otázce) Dávám dohromady byt. Pavel je šílený bordelář. Vím, že to bude těžké, až se vrátí, ale těším se. Život začne být normálnější, začne být příjemnější. Teď nežiji život třiadvacetileté holky, rychle jsem dospěla. Věřím, že ale zase budu. Jste oba temperamentní. Nemáte z toho strach? Ne. Myslím, že lidé by si věci měli vyříkávat. Počítám s takovou "italskou" domácností. Přes dopisy se hádá špatně. (smích) Ta dvoudenní prodleva je znát. Při návštěvách to nestačíme vůbec. To ale neznamená, že to ve vztahu nefunguje. Jinak si rozumíme beze slov. Náš vztah považuji za harmonický. Věřím, že temperament vždy dokážeme ubrzdit v náš prospěch. Tím, co jsme oba prožili, jsme k sobě tolerantní. Myslíte tím, že byste tolerovala i nevěru? Tak tu nikdy! To by teprve nastala ta pravá "Itálie"! (smích) Přemýšlíte, jaké to bude za deset dvacet let? S vaší živelností? O tom nepřemýšlím. Žiji současností. Možná blízkou budoucností. Tu vidím optimisticky. Pavel bude moct na vycházky. Plánujeme svatbu. Požádal o podmínečné propuštění, které by mělo přijít za rok. A přece jen, nelákají vás vaši vrstevníci? Takhle se to říci nedá. Chodila jsem s nimi na gymplu. Normálně si užívala jako dvacetiletá holka. Byli jen o pár let starší. Potřebuji k sobě ale silnou osobnost. Aby chlap byl vzdělaný, inteligentní, aby mi uměl říci dost. Nesnesla bych vedle sebe chlapa, který není temperamentní a svůj. Pavel navíc není typický padesátník. (smích) Picasso měl děti po sedmdesátce. Až přijdou, tak přijdou. Přemýšlet o nich budu tak za čtyři až pět let. Chtěla bych jich víc. Pocházím z početné rodiny. Jak to bude fungovat, dneska ale těžko říct. Žiji skutečně přítomností a cítím se šťastná!

---

Případ hříšného sochaře Pavel Opočenský si ve věznici ve Všehrdech na Chomutovsku odpykává šestiletý trest za pohlavní zneužívání školaček. Původně rozsudek za pokračující trestnou činnost zněl na sedm a půl roku. Ten Městský soud v Praze loni v srpnu zmírnil o rok a půl. Podle obžaloby si kontroverzní sochař domů vodil nezletilé dívky, s nimiž souložil. První tříletý trest jako by neakceptoval a v sexuálních hrátkách se školačkami pokračoval. V tu dobu již policie nainstalovala do jeho bytu kamery a videozáznamy posloužily jako důkaz. Na jaře roku 2003 ho zatkla. Jeho milenka Julie Bergmannová se na pohlavním zneužívání podílela tak, že zvukový doprovod jejich milování nechali přes její mobil poslouchat dívky z dětského domova. Za to byla odsouzena k 50 hodinám veřejně prospěšných prací.