Zděšení lidé: Vrah možná nebyl sám!

Šok. Vztek a bezmoc. Pocity, které ovládly obyvatele Kmetiněvsi a sousedního Hospozína na Kladensku. Z první vesnice pocházela Barunka Němečková (+13). Z druhé její stejně starý vrah. V pátek ho zadržela policie na základě vzorku DNA s pořadovým číslem 632. Shodoval se s tím, který byl získán ze zbytků kůže za nehty oběti. Pachatel se ještě týž den přiznal. Nedělní Blesk byl u toho, když se místní zdrcující zprávu dozvěděli... "Kamarádil s mým klukem. Ještě jsem jim po tý hrůze říkala, aby nechodili sami nikam daleko. A on se na mě tak podíval...," říká žena z vedlejší bytovky. "Ke svátku jsem mu upekla roládu. To bylo měsíc potom, co to udělal," dodává. V pátek dopoledne se zpráva o chlapcově zadržení rozšířila snad okamžitě. Hloučky lidí o ničem jiném nemluví. Každou chvíli projede policejní auto. "Prý pro něj policajti přišli už v noci, ale on jim utekl," povídá muž v hospodě kousek od vrahova bydliště. "Chytli ho ráno. Pak si přijeli pro jeho mámu. Asi dvacet jich prohledávalo barák a okolí. V rukavicích, kousek po kousku." Jak začnou zprávy v televizi, hospoda úplně ztichne. "Když jim měli brát vzorky DNA, nepřišel do školy. Museli k nim domů. A jeho máma ještě říkala, že kdyby to byl on, oběsila by se. To si nezasloužila, měla ze života hovno a teď ještě tohle," pokračuje chlap. Na přetřes přijdou i rodinné poměry. "Otec neznámý. Snad ani nevěděla, s kým to dítě má. Říká se, že dělala šlapku. Ona byla taková veselá. Ráda se napila. Nechávala ho toulat do noci. Dokonce snad nejdřív ani nevěděla, že propadl ve škole. Ne že by byl hloupej, ale je dyslektik." Obyčejný vesnický kluk. I když žádný Mirek Dušín. "Byl to takovej grázlík. Ale kdo z nás v jeho věku nebyl takovej. Jsou tu daleko horší týpci. Prostě normální kluk. Teda vlastně normální asi ne," říká muž, jenž byl mezi těmi, kteří mrtvou Báru na Nový rok našli. "Když si vzpomenu, jak ji tehdy táta držel v náručí a brečel, tak bych toho hajzla zabil. Nechápu, kde se to v něm vzalo. Jestli měl vztek, že si ho nevšímala. Jestli byl vožralej. A osm měsíců tady chodí, zdraví, kouká se ti do očí. A u Bářina pomníčku ti řekne, která svině tohle mohla udělat…" Lynč se nekonal "Jeho máma musela něco tušit," míní mladá paní, která se s ní dobře zná. "Přinejmenším musela postrádat věci, co měl na sobě. Byly určitě od krve a on je asi vyhodil nebo spálil. A nebyli na tom tak dobře, že by si nevšimla, že mu chybí nějaké oblečení." S tím souhlasí i místní mladík. A přidává pochybnost, o které se tady hodně mluví. "Nemohl to udělat sám. Byl o hlavu menší než Bára, hubenej. Ten by ji snad ani neunesl. Přitom vrah musel tělo přenést asi padesát metrů od silnice k potoku. Žádný stopy po tom, že by ji třeba táhl po zemi." Pak mu zazvoní mobil. "Ne, já tam nejdu," říká. "Kluci jsou v Kmeťáku v hospodě a chystají trestnou výpravu," vysvětluje, když domluví. "Já tam ale nejdu. Ožral bych se a něco bych vyvedl." Restaurace v Kmetiněvsi praská ve švech. "Myslel jsem, že dneska moc lidí nepřijde, protože kupovali dětem věci do školy, to víš, moc peněz tady není," diví se hostinský. "Á, chlapi vytahujou karty. Tak to bude nejmíň do dvou do rána." K žádnému lynčování nakonec nedojde. Není koho. Vrah zůstal na polici, nevrátila se ani jeho matka. Prarodiče, kterým třípokojový byt patří, jsou prý na dovolené na Moravě. U pípy dopije dvanáctku "na stojáka" muž v montérkách a pruhovaném tričku. Zazdí ji panákem slivovice. Bářin táta. Není mu do řeči. Jen mávne rukou. V očích má slzy. Před osmi měsíci a deseti dny mu v nich vyhasly jiskry. Už to není on. Už se tady neposadí a nedrží zábavu, jako dřív. Teď si jen nechá natočit pivo do plastové flašky. "To je dobrý, Tondo, dáš mi to zejtra," loučí se s ním výčepní. Zlomený chlap beze slova odejde. "Zase se mu to všechno vrátilo," povzdechne si hostinský." Místní se kromě šoku shodují na dvou pocitech. Úleva, že vraha konečně chytli. A vztek, že se mu jako nezletilému vlastně nic nestane. "Šoupnou ho do pasťáku, kde ho ostatní budou coby vraha uctívat jako kápo. Když bude chtít, tak uteče. Přitom zabil slušnou a krásnou holku. Zničil její rodinu. I svojí. Ty se budou muset odstěhovat snad někam mimo Evropu." A jak trpce poznamenala jedna z mladých žen: "Musela se stát taková hrůza, aby v tý zatáčce konečně postavili pouliční lampy. Bály jsme se tudy chodit odjakživa."