Poslední slova: Kam jsem jel?
Ivan Hlinka (+54) byl po těžké autonehodě ještě pár minut při vědomí. Nechápal, co se děje. A taky si nic nepamatoval. "Kde to jsem? A kam jsem vůbec jel?" zasípal.
To poslední, co slavný hokejový trenér Ivan Hlinka (+54) po těžké autonehodě viděl, byly bílé pláště lékařů v kvílející sanitce. Obličeje moc nerozeznával, všechno bylo v jakési rozmazané mlze. Nechápal, co se děje. A taky si nic nepamatoval. Přikurtovaný na nosítkách, brnící hlava, bolest v břiše, podivně těžké nohy a tupý tlak v hrudi. "Kde to jsem? A kam jsem vůbec jel?" zasípal. Pak ztratil znovu vědomí. A už se neprobral. Čtyřicet dalších minut se lékaři v karlovarské nemocnici rvali o jeho život. Marně. Příčina smrti: Rozsáhlé vnitřní poranění hrudníku. Blankytně modré oči zalité slzami. Vystupující plné rty v nenalíčeném obličeji jakoby zvýrazňovaly prožívanou tragédii. Smutná, ale i dojemně krásná ve svém žalu byla tvář Liběny Hlinkové (46), vdovy po hokejovém bohovi Ivanu Hlinkovi (†54), když včera přicházela ke vstupní brance rodinného domu v Litvínově.
´Na Ivana!´ připíjeli kamarádi "Promiňte, nemůžu mluvit. Zatím nejsem schopná. Je to příliš čerstvé. Snad zítra," vzlykne omluvně a zavěšena do své sestry odchází zpátky do domu. "Zatím dohadujeme pohřeb. Nemáme ale jasno, kde bude. Liběna nechce s nikým mluvit. Nebere telefony ani přátelům, kteří chtějí přijít kondolovat," dodá muž z příbuzenstva a i on zmizí v domě. Modrá vila v jižanském stylu uprostřed rozlehlé zahrady se znovu ponoří do klidu. Sousedé i veřejnost respektují smutek rodiny. Jen občas pověsí někdo na plot kytičku. Zato na litvínovském zimním stadiónu, z něhož se stalo místo piety, je kytek už celá hora. A taky spousta hořících svíček. Lidé je sem nosí po celý den. Kdosi z blízkých přinesl i doutník, aby měl Ivan v hokejovém nebi co kouřit. Za vlhké oči se nestydí ani chlapi, kteří přicházejí uctít památku... Hlinkovi nejbližší hokejoví kamarádi se scházejí na stadiónu v hospodě Formanka. "Znali jsme se od dětství. Co my jsme toho spolu prožili," vzdychne Josef Beránek, trenér Litvínova a věrný Hlinkův kumpán. Všichni sedí u stolu nezvykle mlčky. Ještě před pár dny tady šéfoval zábavě ´velký´ Ivan. "Slavili jsme tady Silvestra, všechno. Tahle hospoda něco pamatuje," špitne Beránek. Čas od času ticho prořízne povel "Na Ivana!" a cinkot sklenek. "Jak jinak mu dát vědět, že je tu s námi," prohodí kdosi.
Pitva: Proč lékaři mlčí? V úterý, den po tragickém úmrtí ikony českého hokeje Ivana Hlinky, se naplno rozběhlo vyšetřování tragické autonehody. František Veleta (29), řidič protijedoucí avie, která osudný střet na výjezdu z Karlových Varů způsobila, leží v karlovarské nemocnici s otřesem mozku. Tvrdí, že jeho náklaďáku selhaly brzdy. Auto se dostalo do smyku, který pak sešrotoval Hlinkovu Škodu Superb. Zda mluvil pravdu, by měla do dvou týdnů prokázat policejní expertiza. Znalci však při prvním ohledání žádné závady nenašli. "Havarovaná avia byla stará tři roky, na poslední technické kontrole byla před dvěma měsíci a prošla bez závad," řekl včera Blesku Pavel Žemlička, jednatel společnosti Karlovarské prádelny, které avia patří. Řidiče, který pracoval u firmy od roku 1999, policie dosud nevyslechla - lékaři to kvůli jeho zdravotnímu stavu nedoporučili. "Zatím nemáme ani výsledky, zda některý z řidičů požil před jízdou alkohol," řekl Pavel Valenta, mluvčí karlovarské policie. Jiří Šídlo, zástupce ředitele karlovarských hasičů, byl při tom, když záchranáři Ivana Hlinku v pondělí ze zdemolovaného vozu vyprošťovali. "Byl při vědomí a komunikoval s námi. Ptal se, co se stalo, byl evidentně v šoku. Stěžoval si, že nemůže dýchat, a říkal, že ho bolí na hrudníku. Nevěděl, kde je. Silně krvácel z tržné rány na levé ruce. Byla na něj namáčknutá palubní deska, museli jsme také uvolnit pomocí techniky a pomocí hydraulické techniky dveře, abychom ho dostali ven," řekl Šídlo. Pohřební služba převezla ráno Hlinkovo tělo do Plzně, kde už lékaři provedli pitvu. Její výsledky ale dosud nezveřejnili.
