Prodáme pozůstalost manželů Stodolových

Patrové stavení ve Slavošově na Kutnohorsku, přímo u autobusové zastávky a přes silnici naproti hospodě, je už dlouho opuštěné a prázdné. Přinejmenším půl roku. Právě tady odtud se vydávali na své zabijácké výpravy na doživotí odsouzení "krvaví manželé" Stodolovi. Tady žili v podkroví, v podnájmu u matky Dany Stodolové a její sestry. Ty dvě starší ženy už jsou pryč také, dům nikdo nenaštěvuje ani nehlídá. Zahrada zarůstá vysokou trávou a plevelem a kolem domu se zdráhají chodit i místní lidé. Jakoby ho stále obklopovalo mystérium smrti. "Vy se divíte? Pane, těch osm mrtvých, co mají Stodolovi na svědomí tady určitě nějakou stopu zanechalo. Vždyť ti dva se po vraždění vraceli právě sem," tvrdila jedna ze zdejších obyvatelek, čekající na autobus. "Ale ten dům je jinak moc pěkný." Spolu s původní majitelkou domu, paní Boženou Malinovou(56), otevíráme dřevěnou branku a vcházíme na dvorek. Vlevo byla kdysi zahrada, teď záhony zmizely pod hustým zeleným příkrovem. Začíná se v něm ztrácet i téměř nová psí bouda, jejíž střechu kryje luxusní bavorský šindel. "Stodolovi měli rádi psy, hlavně její matka, stará paní Babíková," říká majitelka. "Naposledy tu měli kavkazského ovčáka." Zámek u vstupních dveří je už trochu zarezlý a chce to jistý fortel, aby šel odemknout. Malá předsíňka vede k přístěnku s dřevěnými policemi, na kterých je halabala poházeno zahradnické náčiní. O zeď opřené tu stojí dámské jízdní kolo. Patřilo Daně Stodolové(33), právě na něm jezdila v dobách svého vražedného běsnění po okolí a vytypovávala další oběti. Její manžel Jaroslav(37) je pak rdousil... V přízemí vpravo, hned vedle koupelny je zamčený obývací pokoj. "Já od něj klíče nemám," stěžuje si paní Malinová. "Když Stodolovy zatkli a stará Babíková odešla žít ke své další dceři, zůstala v domě její sestra, Kolesárová. Dodnes mi dluží na nájmu a za elektřinu víc než devět tisíc." Kolesárová sice měla výpověď, ale hrála prý nemocnou a zamykala se. Nikdo neví kam odešla, klíče vzala s sebou a paní Malinové je líto dveře otevřít násilím. "Totéž udělala s dveřmi do sklepa, ani tam se nedostanu," zlobí se Božena Malinová. Zato podkroví je přístupné bez problémů a "památkou" na Stodolovy téměř dýchá. Dvoulůžkový gauč, na kterém spali, je sice rozložený a připravený k vyhození, ale jsou tu části jejich svršků, nějaké obutí, pár knih. Podkroví je totiž rozděleno do tří malých místností, z té prostřední je přístup k oběma krajním a manželé Stodolovi tady žili značně samostatně. Prali, vařili a WC používali dole, jinak to nešlo, ale často se prý spokojovali s něčím na studeno a ve svých pokojích se zamykali. Tady prožívala Dana Stodolová údajné drogově-lékové šílenství, na které se pokoušela svést svůj podíl na osmi vraždách starých lidí. "Víte, já jsem se s nimi vlastně ani nestýkala. A vůbec toho nelituji," vzpomíná paní Malinová. "Celá ta jejich famílie tady začala žít jen díky soucitu mé dcery Jitky ." Právě ona začala Babíkovou s Kolesárovou litovat, když uviděla, že na nedalekém statku žijí v obytné buňce. "A tak jim v tomhle domě nabídla podnájem, brzy potom se k nim nastěhovala i ta vrahounská dvojice," říká její matka. Ona sama domek zdědila po smrti svého strýce, ale protože jí téměř současně připadlo další stavení, tentokrát po rodičích v nedaleké vesnici, své dceři dům ve Slavošově darovala. Čtvrtinový podíl na něm má ještě jeden příbuzný, má i předkupní právo. "Když bude dům chtít koupit, určitě se dohodneme, jsme přece rodina." Dům si paní Malinová cení na 1 200 000 korun. "Pravda, nemá dobrou pověst, ale je zachovalý, suchý, s dobrou střechou, zdi i všechno ostatní je v pořádku." Krajina kolem je malebná, zdravá, se spoustou lesů a Sázavou na dosah ruky. Kdo si za pár let vzpomene, že tady bydleli vrazi?