28 hodin hrůzy

Ke klubku dětí, hrajících si na hřišti sídliště na schovávanou, se loudavou chůzí přiblížil muž. Už delší čas seděl opodál v zaparkovaném červeném Volkswagenu Golf a vybíral. Možná si připadal jako lovec. Kryt a bezpečí svého auta opustil těsně před čtvrt na pět odpoledne. Pak stačilo několik desítek kroků a šestiletá světlovlasá dívenka neměla šanci. Sevřel ji pod svojí paží, brutálně stiskl a dlaní druhé ruky jí zakryl tvářičku. Nerozhlížel se zda ho někdo neviděl, neváhal. Jakoby to, co právě udělal, už mnohokrát předtím prožíval v myšlenkách. Neuplynula ani minuta a únosce vhodil Věrku Wolfrámovou na zadní sedadlo auta a zabouchl za ní dveře. Její kamarádi stačili jen na okamžik zahlédnout za sklem vyděšený holčičí obličejíček. Pak červený Golf zmizel s pachatelem i obětí. Stalo se 1. června v Chodově na Sokolovsku, na Mezinárodní den dětí. Ani po téměř dvou týdnech policie únosce stále ještě nedopadla. Věrka je sice už doma, u rodičů, kteří s ní nyní žijí na utajeném místě, ale pachatel uniká. Někteří policejní důstojníci, kteří případ vyšetřují, udělali výjimku a s reportéry Nedělního Blesku hovořili o celé záležitosti velice otevřeně, tak, jako dosud ne. Proto můžeme přinést nová, exkluzivně získaná fakta, která ještě nikdy a nikde nezazněla. Co bylo mezi začátkem a koncem únosu? "My přesně známe pouze hodinu únosu a hodinu, kdy bylo děvčátko nalezeno. Všechno mezi tím pracně rekonstruujeme a bez svědectví samotné Věrky se asi dál těžko dostaneme. Její vyslechnutí teď ale možné není," řekl Nedělnímu Blesku policejní zdroj, detailně obeznámený s vyšetřováním. "Přesně ani nevíme, v jaké budově únosce holčičku držel." To není jediný "zakopaný pes". Při informování o Věrčině únosu a o tom, jak ji únosce věznil ve zchátralé a zpustlé budově bez oken se pozornost takřka všech médií soustředila na barabiznu, stojící na horním konci obce Podstrání. Je přízemní, bíle natřená a všechna okna skutečně nemá. Není k přehlédnutí, stačí držet směr k obci Prameny a dál na Kynžvart. Asfaltka v Podstrání poměrně ostře stoupá, lomí se levotočivou zatáčkou a nahoře vlevo bílý přízemní domek uvidí každý. Má ovšem jednu vadu - není tam potok, chybí ono "hučení vody", ve které únosce vyhrožoval děvčátku utopením. Stačí se ale vydat opačným směrem a na samotném počátku obce, vpravo od silnice, se rozpadá další dům. Zřícený štít jeho krovu k sobě spolehlivě přitáhne pozornost. Eternitová střecha zarůstá mechem, zdi se začínají hroutit a okolní louka je pokryta ne travou, ale plevelným bolševníkem. Právě tady s velkou pravděpodobností únosce děvčátko věznil. Už když člověk vstoupí dovnitř a představí si, co tady asi Věrka musela vytrpět, mrazí v zádech. Kdysi to byla stáj, jsou tu žlaby a zbytky řetězů k uvazování dobytčat. Vnitřní zdi dodnes kryje škraloup vápenného postřiku, jsou skutečně bílé! Hned u vchodu je malá místnost s dírou po okně. A právě tady jsme narazili na provizorní lavičku, takovou, jakou si děti dělají při svých hrách. Pár cihel místo nohou a prkno přes ně. Dospělý by měl při sezení kolena až u krku, ale dítěti může podobný "posez" vyhovovat. A kdyby se dítě Věrčino velikosti na lavičku postavilo, mohlo by při troše šikovnosti prolézt dírou po okně ven a prchnout. Stalo se to tak? "My nemůžeme opravdu vyloučit vůbec nic," připouští policejní vyšetřovatel, "proto jsme také nikdy neřekli, kde mohl únosce Věrku držet, nevíme to." Policie prohledala obě zříceniny i jejich okolí, celý následující den pátrači důkladně "luxovali" terén i stovky metrů daleko. Jenže v obou domech se nenašlo nic, co by svědčilo o tom, že tam únosce s dítětem byl. Policie vyšla ale z předpokladu, že mezi místem, kde dva zdejší chlapi Věrku onoho večera v půl osmé našli a místem jejího pravděpodobného uvěznění by se mohlo najít něco, co by pátrání pomohlo. A skutečně, pár desítek metrů od tabule s názvem obce Podlesí směrem k městečku Rovná nalezli dva dozické klíče typu FAB. Jejich fotografie zveřejněny byly, ale ne úplné. Teprve Nedělní Blesk přináší "klíčový celek", který s velkou pravděpodobností patřil únosci. Na pásce kolem krku je nápis FOCUS MONEY, což je název německého finančního časopisu, vycházejícího v Mnichově. Obchodní oddělení jeho redakce tuto klíčenkovou stužku i s karabinkou dává jako suvenýr klientovi, který si časopis předplatí. Je to potvrzení tzv. "německé stopy" v únosu? Pomohou policii naši pošťáci? Doručují zmíněný časopis na nějakou adresu na Sokolovsku? Červený fantom, kterého nelze vysledovat Když únosce vhodil malou Věrku na zadní sedadlo svého VW Golf netušil, že ho pozorují dva páry očí. Dva lidé, jejichž totožnost vyšetřovatelé úzkostlivě tají, vůz, ujíždějící s dívenkou pryč podrobně popsali. Policejní technici sestavili jeho podobu a Nedělní Blesk ji exkluzivně přináší. Je to červený VW Golf druhé řady, vyrobený někdy v letech 1986-1992. Má dva přídavné světlomety, dvě mlhovky na spodních koncových stranách předního nárazníku a obě zpětná zrcátka. Jako ojetin se jich k nám dovezlo možná i několik set, není ale vyloučeno, že v době únosu měl německou SPZ. Jeho majitel se s uneseným děvčátkem opravdu mohl hned po činu vydat do lesního masivu Slavkovského lesa. Je to oblast velmi řídce osídlená, ale s dobrou sítí silnic a člověk, který se umí orientovat v terénu, tam pro sebe, svoji oběť i osobní vůz úkryt najde bez problémů. To by ovšem nesměl být ani duševně nemocný, ani pedofil, kterým cloumá jeho úchylka. "Pozor, slova o duševně nemocném nebo pedofilovi nevyšla z úst žádného kvalifikovaného policisty. Poprvé se objevila v tisku a postupem doby se na ně nabalovala další vyjádření, každý si něco přidal," tvrdí vysoce postavený policejní důstojník, který ale ani tuto vyšetřovací verzi nevyloučil. Faktem je, že červený Golf, který musel jezdit po Slavkovském lese s dvojčlennou posádkou - pachatelem a děvčátkem - na tamních silnicích nikdo neviděl. To by ale mohlo nasvědčovat tomu, že únosce velmi dobře věděl, co dělá. Že okamžitě po činu co možná nejrychleji dojel do předem vytypovaného a snad i připraveného úkrytu. Tam chtěl dovršit to, kvůli čemu svůj čin spáchal. To by ovšem znamenalo, že se v této oblasti musel ve svém autě pohybovat opakovaně i před 1. červnem. Možná tady osamělého řidiče červeného VW Golf už před únosem viděli turisté, chataři, myslivci…, jen si ho s činem nespojili. Policie si zatím neví rady ani s motivem činu. Věrka vyvázla překvapivě bez úhony, neutrpěla žádné zranění. Jen při svém útěku, naboso bez tenisek (ty se stejně jako její tričko a ponožky zatím nenašly) si odřela a trochu zhmoždila nohy. "Není pravděpodobné, že by se pedofil své oběti víc než čtyřiadvacet hodin nedotkl. Že by ji neznásilnil, nezneužil nebo se o to alespoň nepokusil," vysvětlil renomovaný pražský lékař, specialista na dětskou psychologii, který chce zůstat v anonymitě. "A duševně nemocný? Takoví lidé většinou impulzivně reagují na známky odporu. Dívenka mu mohla vzdorovat, možná jen pohybem tělíčka, gestem ruky. Duševně nemocný by mohl být brutální, ale ani to se nestalo," doplnil. Jeden velký otazník se zatím vznáší i nad svědectvím samotné Věrky. Když ji našli, byla v šoku, vyčerpaná a podchlazená. Jeden ze sokolovských lékařů Nedělnímu Blesku potvrdil, že musela dostat sedativa. "Vzhledem k jejímu stavu se jinak postupovat nedalo, bylo nutné uklidnit organismus a stabilizovat jej," uvedl. To samozřejmě znamená že všechno, co dívenka řekla, mohlo být poznamenáno působením léků. "Zdá se, že bez práce dětského psychologa se objasnění únosu opravdu neobejde. Ale to záleží na spoustě věcí, především na zdravotním stavu holčičky. Uspěchat nic nemůžeme a riskovat už vůbec ne," zdůraznil jeden z policejních specialistů. Sokolovský okres únosem šestiletého děvčátka stále žije. I proto například majitelé červených VW Golfů mlčky respektují třeba i opakované policejní kontroly a nestěžují si na "buzeraci". Osud malé Věrky a dopadení pachatele je přednější než cokoliv jiného.