Helenka smí být s tátou

Horší podmínky pro dospívající dívku si ani nelze představit. Násilím odloučená od otce, bez nejlepší kamarádky Dominiky. Tři měsíce na dětské psychiatrii s "bláznivými" holčičkami, které odmítají jíst. Před Vánocemi "dárek" od soudu k 13. narozeninám v podobě poukázky do děcáku! Tohle potkalo úplně normální holku Helenku Korbelovou (14). Pak půl roku mezi dětmi, které nikoho nemají. A nakonec povinný návrat k matce, která každý problém řeší alkoholem. O to se postaraly sociální pracovnice! Teprve teď, po dvou letech trápení, se stát zachoval jako laskavá teta. Konečně Helenku přiřkl tátovi. Tohle všechno se stalo jen proto, že dva dospělí lidé, kteří spolu nemohli žít, se spolu nedokázali ani domluvit. Než by Helenina máma vyslyšela toužebné přání své dcery, napovídala sociálním pracovnicím spoustu lží a nechala ji násilím odvléct od otce. Přímo do blázince! "Dobrý den, paní Korbelová!" Těmito slovy začal úpěnlivý dopis kamarádky Dominiky Helenčině mámě. To bylo před rokem, když Helenku šoupl stát do dětského domova a školačka se nemohla smířit se smutkem své kamarádky. Dominika upřímně psala, jak moc by Helenka chtěla být u táty, jak je smutná a pláče. "Ona psychicky velmi trpí. Podepište, prosím, ten papír, kde byste dala Helenku do péče tatínkovi," prosila Dominika. "Ty zmetku, já tě mít při ruce, tak tě oškubu! Ty fracku! Smrade! Proklínám tě," zněla odpověď. Otec mezitím bojoval o dceru ze všech sil. Těch znaleckých posudků a zpovědí u soudu! Až teď soud konečně uvěřil znalcům, že dívce bude lépe u otce. Bez přítomnosti otce i matky vyslechl Helenku, která jasně projevila své přání. "Jednoznačně potvrdila, že chce být u otce," konstatoval soud. "Taťku mám radši a ničeho se s ním nebojím," řekla po verdiktu dnes už velká slečna Helenka a spěchala si sbalit věci, aby z Prahy odjela s milovaným tátou do Mníšku.