Vězeň Pavel Opočenský! Zde!

Erární modrošedý mundůr. Od světa krásných slečen, prestižních galerií i svých kontroverzních soch oddělený mřížemi a ploty s ostnatým drátem. "Na sex ani nepomyslím. Jen by mi to připomnělo, za co jsem tady," praví vězeň Pavel Opočenský (49). Do zasedací místnosti uvnitř basy ve Všehrdech na Chomutovsku ho dozorce přivádí bez pout. K tříletému trestu byl odsouzen do věznice s dozorem. "Po baráku můžu chodit volně. Do cel nás zamykají jen na noc." Včetně vazby tráví za mřížemi desátý měsíc. Je na dně? Dávají mu spoluvězni sežrat, že zneužíval nezletilé dívky? "Ti, kteří měli nějaký problémy s holčičkama, to měli vždycky nejhorší, kromě vrahů, co zabili dítě," říkal mi kamarád, který prožil sedm let ve valdickém žaláři. Ubližování dětem a sex mimo zákon je na samém spodku jinak specifického žebříčku kriminálnických hodnot. "Dělali služky a kdo chtěl, tomu museli podržet." "Jo, jeden kolega vězeň do mě vztekle hučel, že bejt ve Valdicích, musel bych mu ho ko..., teda dělat mu orální sex. Byl o dvě hlavy menší, tak jsem mu řekl, že by si musel pozvat na pomoc pět kamarádů," povídá Pavel Opočenský. Zhubl sice o osmnáct kilogramů, ale na jeho vysoké postavě to není skoro znát. Pěstí bych od něj dostat nechtěl. "Každej den hodinu cvičím. Mám takovou sestavu. Dělám to od prvního dne v kriminále." Na stůl položí své mohutné tlapy. Otesaly už tuny kamene. Ale také laskaly na intimních místech nejednu dívku, které ještě nebylo patnáct let. "Nejvíc mi nadávaj ti, kteří mají doma dospívající dcery. Že prej by mě zabili, stát se to jejich holce. Ale když řeknu, že to není možný, protože jejich dcera by se mnou přece dobrovolně nešla a já nikoho k ničemu nenutil, odzbrojí je to." Nejrůznějších vulgárních výrazů na svou adresu slyšel bezpočet. "Se šikanou jsem se ale setkal jen jednou, ještě ve vazbě na Pankráci. Běžně mi tam vyhrožovali, co mě čeká, až mě převezou do normální věznice. Pak jsem ale dostal hlášku, že se na mě chystá jeden recidivista při procházce." Dva spoluvězni s podobným trestným činem proto raději neopouštěli celu. "Já jsem byl rád, že se dostanu na vzduch. Přišel ke mně, že prej dostal třináct let a je mu všechno jedno. Dal mi dvakrát pěstí. Co na to máš říct. Nebránil jsem se. Stačilo mu, že se předvedl. Všiml si, že kouká bachař z věže, tak odpálil. Takže mu všechno jedno asi nebylo. Byl to takovej… Všichni si oddechli, když ho odvezli pryč. Já jinak vyjdu s každým. Byl jsem na cele se skinheadem, a když přestal blábolit o tom, že je škoda, že to Hitler nedotáhl do konce, bylo to v pohodě. Ani si neuvědomil, že kdyby mi něco udělal, vysloužil by si u svých souputníků ostruhy," naráží na pomstu, kterou mu skini přísahali, když v sebeobraně zabil jednoho z nich. Chtíč mu zatemnil mozek Ve vězeňském přijímači je měsíc. Vyfasoval erární oblečení od trenýrek po kabát. "Ve vazbě jsme mohli mít svoje věci. Tady jenom tenisky a tepláky na sport. Kalhoty strašně škrábou, ale to je prkotina. Za dva dny si zvykneš. Všichni jsme na tom stejně." Nástupní cely jsou po osmi. "Je narváno, každou chvíli přijede další eskorta." Obsadil horní palandu pod světlem a pochvaluje si, že si tak může číst i po večerce. "Je tady dobrá knihovna." S režimem prý potíže nemá. Vstává ještě před budíčkem, který je v šest. "Stihnu se umýt a vyčistit zuby, ještě než začne ten šrumec." Jeho den určují čtyři nástupy se sčítáním vězňů, dva z nich venku. A snídaně, oběd, večeře. Večerka je v deset. Denně má nárok na hodinu na čerstvém vzduchu. "Těším se, že na jaře budou sporty. Na Pankráci jsme hodně hráli volejbal." Na bohémský nepořádek v pražském bytě, který sloužil zároveň jako šperkařský ateliér a kam za ním chodily zneužívané dívky, musí zapomenout. "Naučil jsem se dělat velký rajóny na baráku, uklízím pokoj, už jsem měl i službu dozorčího na patře." Nejvíc se bojí kázeňského trestu za nějaký prohřešek. "Znamená to stop při žádosti o přeřazení do lehčího výkonu trestu s dohledem nebo o podmínečné propuštění po půlce trestu. Na kázeňák si tady dávají bacha všichni. Nikdo se nechce ohrozit, proto jsem ani neslyšel, že by tady byly nějaký mazácký praktiky nebo pokusy o šikanu." Jako nejzákeřnější se mu zatím jeví hrozba, že přes den usne. To by byl trest jak vyšitý. "Naštěstí mi stačí, jak se vyspím přes noc. Je to tady o diplomacii, opatrnosti. Třeba poznat, kdy má dozorce špatnou náladu a být ještě víc ve střehu. I proti vazbě je to úplně jiný svět. Připadám si jako prvňáček, který se rozkoukává ve škole." Slečny, se kterými si užíval nezákonného sexu, do školy opravdu chodily. I když ne do první, ale sedmé, osmé, deváté třídy. U soudu jich nakonec svědčilo osm. Přihlížely prý, jak onanuje, dělaly mu to rukou, ústy, stejně jako on jim. Předváděly mu striptýz. Soulož s nezletilou mu byla prokázána v jediném případě. Paragrafy pohlavní zneužívání a ohrožování mravní výchovy mládeže by mu ale přišili i bez ní. Sochař se dodnes hájí tím, že dívkám pomáhal. Dával jim peníze, za které si kupovaly třeba obědy, kredit do mobilu nebo něco na sebe. Přispěl na nájem, pokud matka všechno propila. Když u něj dvě po útěku z domova bydlely, dělal jim i svačiny do školy. Často byl jejich jediným dospělým důvěrníkem, se kterým mohly probrat své starosti. Je fakt, že rodiny mnohých z nich se nedají označit za vzor. Alkoholismus, střídání partnerů, nezájem o děti, gamblerství. A že některé dívky se netajily tím, že ztrátu panenství mají dávno za sebou. Věděly i, co s nimi dělá pervitin, chlast. A také to, že nejjednodušším a zároveň nejvíc ponižujícím způsobem, jak si vydělat peníze, je prostituce. Jenže soudkyně oprávněně namítla, že pokud jim chtěl Opočenský opravdu pomáhat, mohl tak činit nezištně. "Bylo to něco za něco. Když mi došly prachy, prozvonila jsem ho na mobil. On mi zavolal zpátky a domluvili jsme se, kdy mám přijít. Udělala jsem mu to, jak chtěl, trvalo to chvilku, a měla jsem pár stovek vyděláno. Považoval nás za svoje múzy, myslel, že ho milujeme. Ale šlo jenom o peníze," vyprávěla mi jeho bývalá milenka. Dnes je jí sedmnáct. Vysoká, štíhlá, dlouhé hnědé vlasy. Což o to, vkus má dobrý. "Považovala jsem ho nejdřív za staršího bráchu. Radil mi, pomáhal. Pak jsem se do něj strašně zamilovala. K tomu sex patří, ne?" řekla další z dívek. Právě s ní měl souložit, ještě než dostala občanku. Ona také poslala do prezidentské kanceláře žádost, aby dostal milost. (Mimochodem, časem se jich tam sešlo kolem stovky). To jsou dva póly pohledu dívek. Všechno začalo v parku poblíž umělcova bytu. Upřený pohled, pár slov, erotické narážky, neměl byste nějaký drobný, podívej, jak si to dělám a dostaneš tři stovky, přijď ke mně, můžu vzít i kamarádku? Léty se okruh dívek rozrůstal a nenasytnému sochaři to přerostlo přes hlavu. Jeho hrátky praskly, když si z parku přivedl dvě romské dívenky, aby mu předvedly striptýz, dal jim pětistovku a matka jedné z nich na dceru udeřila, kde vzala peníze na novou kabelku. Strhla se lavina, na jejímž konci byl soud. Jenže Opočenský si nedal pokoj. Policie nalíčila past "Šest hodin denně maluju. Mám nápadů, že je nestihnu realizovat do konce života," vytahuje z kapsy vězeňského kabátu arch papíru, pokreslený návrhy sochy, která by mohla vzniknout ze žulového kvádru. "Nestříhám si metr, počítám velký skici. Mám jich čtyři stovky. Až jich bude tisíc, vím, že se něco blíží." Myslí tím možnost požádat po třetině trestu o přeřazení na lehčí oddělení s dohledem. Nebo o podmínečné propuštění po polovině. Jenže to by před sebou nesměl mít v únoru druhý soud, který mu může navýšit trest až na osm let. "Vyzdobil jsem tady pár kanceláří, se dvěma klukama chceme zvelebit kulturní místnost. Třeba kresba do rohu udělá krásnej optickej efekt. Máš co dělat a ještě můžeš dostat pochvalu, ta se hodí vždycky." Těší se, že začne chodit do keramického kroužku a doufá, že se bude moci v kovodílně naučit zacházet s obráběcími stroji. Nabízenou práci, balení voňavek, však odmítl. "Sedět na jednom místě u linky! Radši budu sázet stromky. A nebudu výdělek blokovat někomu, komu rostou dluhy na alimentech. Já zatím peníze mám a můžu být jinde užitečnější a dělat něco, co má smysl." Z úspor a honorářů, které ještě sem tam chodí, platí pražský byt, aby se měl kam vrátit. Ale hradí i svůj pobyt za mřížemi. "Stojí mě to tady třináct stovek měsíčně. Takovej hodně levnej hotel, akorát že tady nemáte tu volnost. A na jídelním lístku je jen jedno jídlo. Ale vaří dobře, líp než na Pankráci," usmívá se. Jednou týdně si smí přilepšit nákupy ve vězeňské kantýně. Objednává si ovoce, zeleninu, sušenky a kafe. "Ale nejsem v balíku, jak o mně jdou fámy. Zrovna včera přišel jeden Romák, abych mu dal tenisky, že je potřebuje na fotbal a já si můžu koupit nový. Taky se začalo říkat, že mám dělat ve Všehrdech na náměstí sochu za tři milióny. Kéž by." Proti soše, která má stát v Kuřimi, podepisovali obyvatelé petici. "Organizoval to prý člověk, kterej protestuje proti všemu, třeba i dlažbě na náměstí. Dělal, jako bych tam měl stát já v nadživotní velikosti a nahej. Jako by nestačilo, že jsem přišel o všechny zakázky na pět let dopředu." Nejlepší sochu mu rozbili, protože nemohl dohlédnout na přemisťování. Majitelka galerie v New Yorku mu řekla sorry, neboť manžel prý slyšel, že je zrůda. "Basu přežiješ. Ale totálně se mi zhroutil profesionální život. Takovej bonus k vězení." Možná přesně ve chvíli, kdy soudce ve své kanceláři uvažoval, jaký trest mu uloží, prováděla Opočenskému orální sex čtrnáctiletá Denisa. Za pár dní znovu. A pak ještě jednou, když se zapojila do sexuálních hrátek sochaře a jeho třiadvacetileté kamarádky. Policie ho opět zadržela a znovu skončil ve vazbě, ze které se už dostal jen k soudu a pak do Všehrd. Měl štěstí. Kdyby ho chytli až po platnosti prvního rozsudku, byl by považován za recidivistu. Nejdřív zapíral a říkal, že přece není blázen, aby v trestné činnosti pokračoval. Jenže nevěděl nic o nalíčené pasti. Muži zákona neponechali nic náhodě a instalovali do jeho bytu kamery a odposlouchávali mu mobil. "Měsíc mě nahrávali, mají čtyři kompakty. Stačilo to přece nechat dva dny, dělali si z toho pornosbírku nebo co. Ten, co to sledoval, si ještě pak dělal legraci, že jsem někdy měl velký štěstí, že holky odešly těsně předtím, než se vrátila Julie." Možná budu průkopník Jedenadvacetiletá přítelkyně Julie nedala sochaři košem, ani když ho podruhé zavřeli. Krátce před naší návštěvou od ní dostal balík (má nárok na dva ročně). Ona jediná ho jednou za čtrnáct dní na hodinu a půl navštěvuje. "Teď byla karanténa, dva měsíce jsem ji neviděl. Je to zkouška ohněm, jestli náš vztah vydrží tohle, přežije všechno. To, že jsem Julii podváděl, mě vlastně mrzí ze všeho nejvíc. Kvůli holkám výčitky nemám, myslím, že měly spíš trauma z výslechu na policii a nadávek rodičů než z toho, co zažívaly u mě." Nejen lhaní a nevěra. Julii zatáhl i do své trestné činnosti. Dalším jeho kouskem byly pornografické telefonáty s dvanáctiletými dívkami ze sousedního internátu. Líčil jim podrobně své sexuální zážitky a dvakrát předal sluchátko i Julii, když se spolu milovali. Soulož v přímém přenosu. "Ty holky jsem v životě neviděl. Jednou jsem šel kolem internátu a spadlo přede mě růžové psaníčko. Byla v něm vložka a na ní napsané telefonní číslo. Zavolal jsem a dívčí hlas mi řekl, že prý slyšela, že znám dobrý sexuální historky. Tak to začalo. Poslouchaly to společně v koupelně. Jo, asi byly slušný a ze slušných rodin. Ale znaly všechny vulgární výrazy, na který si vzpomenete. Prej si doma tajně pouštěly porno na videu. Až na pojem francouzská roznožka, to neznali ani policajti, protože jsem si ho vymyslel já. Co to je? Žena tak zvláštně roztáhne nohy a dosedne na... Sakra, nechme toho." Soudní znalci v oboru sexuologie u něj neobjevili žádnou úchylku nebo poruchu. Pouze sklon k sexuální bizanterii a nezdrženlivost. Přitahují ho dospívající dívky, takzvané lolitky. Je však schopen se ovládnout. Je zajímavé, že k téměř shodným závěrům došli jak zpočátku, když tvrdil, že je úplně normální, tak později, když obrátil a sám se začal považovat za nemocného. "Netvrdím, že jsem nevinný. Nedokázal jsem ty holky odmítnout, zvykl jsem si, že za mnou chodily. Byly kouzelný. Nebylo to tak, že jsem běhal po parku s otevřenou peněženkou a lákal je. Chtěly hlavně dobrodružství." Celkový počet dobrodružek, o kterých mají policisté důkazy, se pohybuje kolem dvaceti. "Nemá smysl se trápit něčím, co nejde změnit. Snad nejsem prokletý na celý zbytek života. Stejně si myslím, že ze mě udělali exemplární případ. Teď jsem četl o jednom, co dělal to samé a dostal podmínku. A to byl ředitel základní školy. Až sníží věkovou hranici pro sexuální život, budu možná považovaný za průkopníka. O snížení mluví i odborníci. Vždyť je to odtržený od života. Holce je čtrnáct, vypadá na sedmnáct a chce to. Co s tím chlap zmůže…" A jak takový "kanec" přežívá sexuální abstinenci v base? "Probíhá to tady tak, že si občas někdo vezme pornomagazíny, který tady kolujou, a jde na chvíli někam stranou. Já mám k sexu averzi, přivedl mě do kriminálu. Navíc se mi ty časopisy nelíbí, připadají mi strašně vulgární."