Syn: Otec ze strachu přestal mluvit

Špatná péče. Nezájem o pacienta. Nelibé prostředí. Tak hodnotí pobyt svého otce v žatecké městské nemocnici Jiří Klas z Libočan. Usiluje proto o jeho přeložení do jiného zařízení. Zástupci nemocnice ale všechna obvinění odmítají. "Nemá péči jako ostatní pacienti," zlobí se pan Jiří, jehož otec Adolf (73) leží v nemocnici po těžké mozkové příhodě. "Nemažou ho mastmi, necvičí s ním. Když se mi svěřil, že nebyl několik dní na záchodě, koupil jsme mu projímadlo. Sestra mu ho ale nedala. Proleženinu mu natřeli jen nějakou fialovou vodou. Je diabetik a přesto nedostává přídavky jídla. Navíc celé oddělení páchne dezinfekcí," vypočítal s tím, že otec už má z personálu takový strach, že přestal mluvit. "S panem Klasem rehabilitujeme, dostává všechny potřebné léky, natíráme ho. Neděláme to v době, kdy je u něj na návštěvě rodina. Proleženinu, se kterou už přišel, potíráme genciánovou violetí, což je standardní léčba. Přídavky jídla nedostává. Podle pojišťovny na ně má nárok jen pacient na inzulínu, a to pan Klas není," vyvrací námitky náměstkyně pro léčebně preventivní péči, primářka Zdeňka Hauswirthová. Razantně se ohradila i proti výtkám týkajících se dezinfekce. "Způsob dezinfekce je naše věc. Podstatné je, že se zde nešíří žádné infekce. Horší by byl zápach výkalů a moči," řekla. Své podřízené hájila i hlavní sestra Štěpánka Fikarová. "Nikdo si tu nedovolí být na pacienty hrubý. Za to ručím," řekla. "Léčbu pana Klase jsme konzultovali s přednosty oddělení v Praze a Chomutově. S ohledem na jeho zdravotní stav a věk převoz zatím nedoporučujeme. Pokud k nám ale rodina nebude mít důvěru, nebudeme převozu bránit," uzavřela náměstkyně.