Miluji tě, ale už se nevrátím....

Případ, o kterém se nyní dozvíte, zná jen několik málo policejních důstojníků. Zpočátku se některým z nich zdál téměř nerozluštitelný, přestože všechny indicie ukazovaly jednoznačně nejen na pachatelku, ale i na motiv, důvody a způsob provedení vraždy. Právě ona zdánlivá "jednoduchost" zamotala policistům hlavy. Smrt dvou žen byla totiž od samotného počátku víc než neuvěřitelná stejně jako okolnosti, které ji provázely. Na místě činu totiž bylo - kromě jiných problematických stop - o jednu možnou vražednou zbraň víc. Na desátý duben loňského roku zcela jistě nezapomene jeden z nájemníků panelového domu na ulici Plukovníka Mráze v pražských Holešovicích. Těsně po čtvrt na osm večer se vyklonil z okna a vychutnával si svoji pravidelnou cigaretu. Jak potom řekl policistům, nestačil ji dokouřit ani z poloviny, když kolem něho prolétlo ženské tělo.... "Na tu ránu do smrti nezapomenu, bouchlo to, jako když praskne fotbalová mičuda," podělil se s vyšetřovateli o svůj zážitek. V té době, přesně v 19.23 hod., už na asfaltu chodníku umírala Alena Mokrá (43), pád z osmého poschodí přežít nemohla. Na tom se shodla nejen osádka sanitky, ale i policisté, zburcovaní voláním kouřícího souseda na tísňovou linku 158. Lékařce ze záchranky se ale na mrtvém těle přece jen něco nezdálo. "Té krve je až moc," vyřkla svůj soud. "Tak půjdeme nahoru," vzal na sebe velení jeden z přivolaných hlídkových policistů, "podíváme se, jak to vypadá u ní v bytě." V osmém patře, před dveřmi bytu č. 44 našli policisté tak trochu překvapivě už svoje kolegy z místního oddělení. Ti přijeli k bytu v 19.19 hod. protože šest minut předtím (všechny časové údaje byly následně ověřeny) oznámila jedna z nájemnic, že od paní Rybářové je slyšet zoufalý křik a volání o pomoc. V bytě 1+1 se v té době totiž odehrával boj o život. Prohrály ho obě účastnice.... Nyní již penzionovaný policejní rada, který je s případem detailně obeznámen, se dodnes netají tím, že tolik prolité krve za celou svoji kariéru snad ani neviděl. "Rybářová měla v těle čtyřicet sedm bodných ran, vedených z bezprostřední blízkosti a nezvyklou silou. Vražedkyně - až téměř po měsíci vyšetřování jsme ji tak mohli označit - musela být v té době úplně bez sebe. Taková míra nenávisti je velmi zřídkavá." Díky trpělivé práci sestavili policisté nejen časový snímek pohybu všech osob, do případu zapletených. Podařilo se jim i nahlédnout za kulisy zdánlivě obyčejného, ničím nevybočujícího manželského soužití, které se po letech zvyku a možná i nudy změnilo ve smrtící trojúhelník. Scénář byl klasický. Ing. Mokrý pracoval v podniku Léčiva a. s. v pražských Holešovicích jako výrobní ředitel, jeho žena Alena byla tamtéž laborantkou. Petra Rybářová (35) stála o stupínek výš než ona - sekretářka má přece jen větší přehled, ale také kontakty a možnosti než laborantka. Kromě toho žila sama, dbala na sebe (pravidelně cvičila ve fitness centru Bodyisland) a okolí ji bralo jako atraktivní a přitažlivou ženu, která má budoucnost před sebou. Těžko říci, zda právě na tuto svoji "nevšednost" přivábila výrobního ředitele firmy. Faktem ale je, že se spolu jako milenci stýkali víc než dva roky. Manželka Alena Mokrá o všem věděla. Prý se snažila získat muže zpět, nasadila všechny ženské zbraně včetně značkové kosmetiky, kostýmků na míru a do té doby nezvyklých receptů na snídaně, obědy i večeře. Nezabralo nic. Inženýr Mokrý, otec dvou odrostlých dětí, měl oči jen pro svoji milenku. Jeho žena se dokonce snížila k tomu, že s Petrou Rybářovou v práci hovořila, jakoby se nic nedělo. Prý ji ale mnohokrát prosila, aby nebrala rodině otce a neničila rodinné vazby, vzniklé za dlouhá léta. "Kdoví, co Petra vlastně chtěla, tím spíše, že vztah k výrobnímu řediteli prý nebyl jediným, který měla. "Já ho k ničemu nenutím," vmetla před jednou z kolegyň do očí podváděné manželce. Možná právě tehdy přetekla ona pověstná číše." 10. dubna odpoledne se Alena Mokrá ukryla u výtahu v osmém patře budovy, kde žila její sokyně. Doslova si ji vyčíhala. Počkala, až otevře dveře do bytu a vtlačila se jí tam v patách. Rozhovor nebyl dlouhý. Křik oběti o pomoc a příjezd policie ale donutil vražedkyni jednat jinak než původně zamýšlela. Zvedla ještě mobilní telefon a zavolala manželovi. Ten pak, po několika dnech, do policejního protokolu uvedl: "Řekla, že mne pořád miluje, ale že se už nevrátí. Pak hovor přerušila." Zřejmě v té době, nad mrtvým tělem milenky svého muže, Alena Mokrá spolykala několik desítek tabletek, které v bytě našla. Pak otevřela okno, postavila se na parapet a skočila... To vše ale policie rekonstruovala až po téměř měsíci. Ve hře totiž byl ještě jeden vražedný nástroj. Mokrá ubodala sokyni nožem, který si na cestě k ní domů v to odpoledne koupila, ale u dveří do koupelny ležel další nůž... I mobilní telefon Rybářové kdosi prohlížel a nakonec ho odhodil do mísy na WC. Udělala by tohle zhrzená manželka? Teprve rozbory všech detailů události, která zmařila dva lidské životy a důkladná rekonstrukce činu dovolily vynést konečný soud: vraždila žárlivost, spontánně, nemilosrdně a víc než brutálně. "Nakonec to pomník, nevyšetřený zločin, nebyl, ale hodně lidí to tehdy tak vidělo," vzpomíná policejní rada na odpočinku. A jen tak, pro úplnost dodal, že výrobní ředitel, kvůli kterému se to všechno stalo, dostal na hodinu padáka. Prý kvůli poškození dobrého jména firmy...