Pohřeb teroristy: Plakala jen rodina

Věnce v barvě nevinnosti a na nich stuhy se slovy těch, kteří se navždy loučí s drahým nebožtíkem. Planoucí svíce a tichá hudba klasiků. Řeč zaplacené ceremoniářky velebící všechno dobré, co za svůj těžký život vykonal. A slz tolik, kolik jich dokáže vyplakat jedenáct truchlících pozůstalých. Kdo to měl včera po poledni v Nové obřadní síni na Olšanech pohřeb? Terorista! Důchodce Vladimír Š. (†68), který má na svědomí osmnáct bombových útoků! Statného, trochu svérázného soustružníka z ČKD měl kdysi každý rád. Šikovný řemeslník ale přišel o práci, zatrpkl a zanevřel na celý svět. Začal se mstít. Všem bez výjimky! Pět let vyráběl bomby a nařezával kolejnice na trati! Vyhodil do vzduchu čekárnu pražské nemocnice ve Vysočanech! "Živého mě nedostanete!" řval, když ho policie po pěti letech koncem minulého roku konečně dopadla, a při tom se bodal nožem do krku. Desetkrát! A tak ho vlastně nedostali. Zemřel jako sebevrah minulou neděli ve střešovické nemocnici v Praze. Obřadní síň ale byla při jeho pohřbu vyzdobená, jako by pochovávali nevěstu. Za pozůstalé se s ním srdceryvně loučila placená ceremoniářka. "Děkuji za vše dobré, co jste v životě udělal. Za vaši lásku, obětavost, dobrou práci a přátelství," prolínala se její slova s tóny Beethovenovy Měsíční sonáty. "Naposledy se loučíme s drahým manželem, tatínkem, dědečkem a bratrem," rozléhala se slova ceremoniářky obřadní síní a láskyplnost nebožtíka měla dokreslit Sukova Píseň lásky. Bylo slyšet vzlyky smutku a dojetí pozůstalých. Když obřad skončil a uplakaná rodina vyšla na ulici, chodci nešetřili soucitnými pohledy. Nevěděli, že smutní pozůstalí ty slzy prolévají za největšího soudobého českého teroristu.