Krutý osud: Lukáškovi zůstalo deset procent mozku!

Osud si s ním krutě zahrál. Tříapůlletý Lukáš navždy zůstane miminem. Je přitom naprosto jedno, zda mu bude deset nebo dvacet let. Diagnóza? Těžká porucha vědomí s velkým poškozením mozku, která vyústila v takzvaný apalický syndrom. Teď je spokojeně schoulen v mámině náručí a i když téměř nevidí, koulí nádherně hnědýma očima. Každou chvíli ovšem upadne do spánku. Opakované tlučení pěstí u něj způsobilo několik zlomenin kostí lebečních, krvácení do mozku a očního pozadí, krevní podlitiny na hýždích, poranění jater a obou ledvin. Zároveň u něj došlo k obrně svalstva končetin a postupně docházelo k odumírání mozkové tkáně, takže Lukáškovi nezbylo více než 10 procent mozku. A jak k úrazu, který vypadá jako by ho přejel náklaďák, přišel? "Před necelými třemi lety jsem nechala Lukáška s tehdejším přítelem doma a šla oslavit kamarádčiny třicátiny. Lukáška jsem pak viděla až v nemocnici. Už to ale nebylo to moje usměvavé, zdravé dítě. Byl jednou tak velký z toho, jak se mu neokysličoval mozek. Lékaři ho uložili do umělého spánku a řekli, že mu nedávají ani pět procent naději," popisuje Daniela Dolejšová. Co se tehdy opravdu stalo, se už nikdy asi nedozví. Může se jen dohadovat, zda muž dítě záměrně týral nebo zda ho postihl záchvat podobný epileptickému. Někdejší přítel byl nejprve odsouzen k 12 letům za pokus o vraždu, po odvolání byl na základě neurologického posudku zproštěn viny. Zůstali spolu sami. Bez pomoci rodičů, sociálního odboru a města, by nemohli existovat. "Od Lukáška se nemohu hnout, potřebuje mě. Pochopte, nejsem schopna navázat další vztah," říká paní Daniela. Vzápětí si ale trošičku odporuje. "Do pěstounské péče bych ráda vzala další postižené dítě. Nesmí být ale tolik postižené jako Lukášek. Kuchař by se do naší rodiny jednou hodil, viďte pane Dolejš," obrací se na Lukáše a oči jí jen svítí. Místo odpovědi se k ní Lukáš téměř neznatelně přitulí. A to pro ni znamená absolutní štěstí. Většího projevu náklonnosti se od Lukáše nedočká. Ne že by nechtěl, jen to nedokáže. Mentálně je přeci na úrovni mimina. Matka Lukáše chce pomáhat Tisíce dětí jsou stejně jako Lukášek odkázáni na 24hodinovou péči rodičů. Ležící děti je totiž stále problém umístit do speciálních zařízení. Před nedávnem se proto Daniela Dolejšová rozhodla založit Sdružení Hornomlýnská. "Lukášek neudrží ani chrastítko. U takových dětí jde o to, aby se nezhoršil jejich stav. Úspěch je, když se naučí žít bez plen a dorozumívat například pomocí fotek," vysvětluje. Sdružení má provozovat stacionář a rehabilitaci pro postižené. Tam by se mohly takto postižené děti scházet. Od magistrátu zatím získalo potřebné prostory. "Nebytové prostory se nám podařilo získat až na závěr tohoto roku. Proto nebylo možné žádat o finance na provoz a stavební úpravy z letos udílených grantů. Nevadí, budeme žádat v příštím roce a doufáme, že najdeme i vhodného spozora," uzavírá optimisticky.