Případ falešného vraha
Policie nedávno zadržela muže, který si měl údajně u nájemného vraha objednat vraždu sedmi lidí, včetně svých nejbližších příbuzných. Plán byl téměř dokonalý, selhal jenom vrah.
Tenhle příběh smrdí amatérismem. Spíše než dokonalý, chladnokrevný zločin připomíná hodně zbabraný pokus o vraždu. A právě proto vzbuzuje tolik otazníků. Minulý týden zatkli policisté před Hlavním nádražím v Praze podnikatele v oboru telekomunikací, Čechokanaďana Václava L. (58). Ten si měl objednat vraždy svých obchodních partnerů, jejich dětí, své manželky a některých příbuzných, celkem sedmi lidí. Nedělnímu Blesku se podařilo najít muže, který měl vraždy provést pistolí a granáty. Nejde však o profesionálního nájemného vraha, ale o zloděje a podvodníka, který udělá cokoliv, aby někoho - jak říká - "podělal"... Nad stolem v restauraci kempu Pávov, kousek od Jihlavy, se sklání menší muž. Žádný velký ranař. Přesto právě on měl být najatým nájemným vrahem, který dostal zakázku pistolí a granátem sprovodit ze světa sedm lidí. Lubomír Šťastný, osmatřicetiletý recidivista a zlodějíček, který za měsíc zvládl vykrást dvanáct, patnáct vesnických samoobsluh, trafik nebo restaurací... "Přátelé" z policejní cely S objednavatelem sedmi nájemných vražd se seznámil, kde jinde, ve vazbě. "Seděl jsem v Brně a čekal na soud za další sérii vykrádaček. Nebylo to pro mě nic nového, protože já už jsem si odseděl celkem nějakých dvanáct let," říká nad šálkem kávy. V březnu dostal na celu parťáka, osmapadesátiletého Čechokanaďana Václava L. "Už na první pohled z něj byly cítit prachy. Měl hodinky za dvacet tisíc, propisku za deset tisíc, hodně drahé brýle. Chováním byl dokonalý byznysmen, ale ve zločineckém prostředí to byl totální šmucka," vypráví Lubomír Šťastný. Čechokanaďan se podle něj na celu dostal kvůli podnikání. "Byly to klasické podnikatelské tahanice. On tady má menšinový podíl v jedné prosperující brněnské firmě a s dalšími společníky se navzájem osočovali z podvodu. On jim prý půjčil osm miliónů a oni ho podělali, teda jako podvedli. Oni zase říkali, že si všechno vymyslel, aby je dostal do kriminálu. Navzájem na sebe podávali trestní oznámení. Tenhle Čechokanaďan měl ale veškeré papíry v pořádku, vůbec jsem nechápal, co v té vazbě dělá. Když jsme se blíže seznámili, řekl mi, že do Česka přijel nejen proto, aby zkontroloval společníky a aby mu vrátili jeho osm miliónů. Ale také proto, že se měl v pražské motolské nemocnici podrobit operaci, protože má rakovinu a zbývají mu už asi jen tři roky života. Když se to prý jeho společníci z firmy dozvěděli, rozhodli se ho za každou cenu dostat do cely, protože doufali, že dřív umře a oni nebudou muset vracet nic." Možná vztek, možná beznadějná životní situace přivedla Čechokanaďana k radikálnímu řešení - mnohonásobné vraždě. "Řekl mi, že už beztak nemá co ztratit, a jestli nevím o někom, kdo by dokázal za úplatu zabít pár lidí. V tu chvíli jsem si řekl, že ho podělám - podvedu. Víte, já jsem asociál, zloděj. Když vidím, že někde mají slušnou tržbu, počkám si a v noci ten podnik vykradu. A když mi někdo nabídne prachy, tak si je prostě vezmu. Tak jsem mu řekl, že už jsem to jednou udělal, a když mi dá prachy a dostane mě na svobodu, budu pro něj vraždit. Za pár týdnů mě skutečně pustili, ale on v tom prsty neměl, byla to souhra okolností. Domluvili jsem si kódovou řeč. Celá akce měla název Fredy. Já byl Fredy 1, on Fredy 2, o vraždách jsme hovořili jako o Svatbě a všechno jsme řešili po telefonu. Dostal jsem od něj prachy na mobil a nějakou zálohu, abych si mohl opatřit pistoli s tlumičem a nějaké granáty." Skóre mrtvých na telefonu Šťastný měl zabít obchodní partnery Čechokanaďana i jejich rodinné příslušníky. "To jsem měl udělat pistolí. Pak jsem měl zavraždit jeho tchyni s tchánem, a to hodně brutálním způsobem, nejlépe granátem. Jejich dům u Sázavy jsem měl srovnat se zemí. No a nakonec jsem měl odkráglovat i jeho manželku, mladou holku, která si ho vzala asi pro peníze. Celkem sedm lidí. Čechokanaďan si měl na tu dobu opatřit pořádné alibi. Prý by ho nikdo nepodezíral, protože jeho obchodní partneři mají údajně stovky nepřátel. Po vraždách jsem mu měl poslat zprávu na mobil s tolika jedničkami, kolik bylo mrtvých. On mi měl na oplátku poslat adresu v Pardubicích, kde jsem si měl vyzvednout peníze založené do knihy v balíčku. Sto tisíc za hlavu. Až by byla celá firma převedená na něho, slíbil mi milión a jednu z restaurací, která firmě a jeho partnerům taky patřila." Ke krvavému vraždění ale nedošlo. "Já sice kradu, ale nikdy jsem nikoho nezabil a ani bych to neudělal. Takže jsem všechny peníze utratil. Byl jsem furt v lihu a s přítelkyní jsme si udělali krásnou noc v super hotelu. Pak jsme začali řešit, co dál. Kdyby bylo po mém, tak toho Čechokanaďana podělám ještě o nějakých pár set tisíc, ale Marcelka nechtěla. My jsme spolu už sedm let a teď se ke mně vrátila po delší pauze. Řekla mi, že buď peníze od Čechokanaďana, nebo ona. Kdybych měl víc času, asi bych ji ukecal a byli bychom v balíku. Ale já ji nechtěl ztratit, a tak jsem se na všechno vykašlal." Kuriózní je, že »nájemný vrah« Lubomír Šťastný šel nakonec dobrovolně tam, kde jindy končil nedobrovolně. "Přišel jsem na třebíčskou policii k majetkářům, kteří mě jinak zatýkali. Když jsem jim vše převyprávěl, vůbec mi nevěřili. Nakonec to ale předali do Brna na Útvar pro odhalování organizovaného zločinu." A policejní mašinérie se rozjela. "Kluci z Třebíče byli skvělí. Poskytli mi veškerou ochranu a zajistili mi také ubytování. Všude byli se mnou. Během policejní operace se mi podařilo nahrát Čechokanaďana na kameru, jak mi slibuje peníze za vraždy, a sehnali jsme i další důkazy. Na poslední schůzku se mnou přišel detektiv v civilu, kterého jsem Čechokanaďanovi představil jako druhého nájemného vraha, mého kamaráda. Pak přijela zásahovka a všechny nás pozatýkala. Dostal jsem pouta a mě a Čechokanaďana posadili každého do jiného antonu. Když se ten můj rozjel, hned mi policisté pouta sundali a začali mě plácat po ramenou: Lubošu, to bylo super." Současný stav Dnes je Lubomír Šťastný v patové situaci. Z celé kauzy coby policejní konfident sice vyvázne bez problémů, ale jinak neví, co bude dál. "Policejní prezídium mě pořádně podělalo. Slíbili mi, že mi alespoň na měsíc zařídí úkryt a možná i jinou identitu, ale nic z toho nesplnili. Takže jsem bez práce i bez ochrany. A co já vím - třeba si Čechokanaďan v base najde někoho, kdo mě za pár set tisíc skutečně zabije. Protože já jsem ho vlastně zlikvidoval..."
Co na to policie? Na celou kauzu je vzhledem k probíhajícímu vyšetřování uvaleno přísné informační embargo, které se přímo týká i osoby údajného vraha Lubomíra Šťastného. Objednavatel nájemných vražd, bývalý emigrant a podnikatel Václav L., je v současné době ve vazbě, hrozí mu až výjimečný trest a jeho právníci mají plné ruce práce. Jeho obchodní partneři a ti, kteří měli být údajně zavražděni, už byli policií vyslechnuti a dál se věnují podnikání Existuje několik verzí celého případu. První je ta, kterou uvádí Lubomír Šťastný. Podle některých kriminalistů se však může jednat o dokonale připravenou konspirační akci proti Čechokanaďanovi Václavu L., který se chtěl v Česku domoci svých práv a kterého jeho obchodní partneři prostřednictvím nastrčeného »nájemného vraha« zlikvidovali. Kde je pravda, ukáží až nejbližší týdny.
