Poslední sbohem Vítkovi

V jedno velké slzavé údolí, jímž zvolna kráčel smuteční průvod desítek lidí, se včera proměnila Borovnice na Trutnovsku. Každý, kdo mohl, přišel dát poslední sbohem Vítku Kalouskovi (?2,5). Při včerejším posledním rozloučení s Vítkem to vypadalo jakoby se jeho život podobal životu Krista. Byl pokřtěn v den, kdy se Ježíš narodil a stejně jako on byl uložen do hrobu. "Pod dojmem skutečnosti, že byl malý Vítek pokřtěn v den narození Páně a my se zde scházíme v čase připomínajícím úmrtí Ježíše Krista, se mi nemůže nevybavit obraz Božího syna přibitého na kříž. Hledí dolů na lidi a spatřuje v zástupu svou matku a také svého milovaného mučedníka," vzpomněl symboliku ve svém rozloučení kněz Aleš Tomčík, který Vítka křtil. Po jeho slovech se rakev s chlapcem snesla do země a pokryly ji desítky bílých květin od jeho rodičů, staršího bratra, příbuzných a kamarádů z vesnice. "Prosím tě, odpusť mi," čteme na stužce kytice od rodičů, Jany Macháčkové (30) a Zdeňka Kalouska (31). "Udělala jsem chybu, když jsem ho neuhlídala," vinila se z Vítkovi smrti v den jeho pohřbu jeho matka. Vítek totiž zmizel v době, kdy jeho maminka strojila jeho devítiměsíční sestřičku. "Nechápu, jak mohl být tak rychle pryč," ptá se sama sebe matka. Až po čtyřech dnech se Vítka podařilo záchranářům najít. Ležel asi pět kilometrů od domova, pouhých 300 metrů od prvního obydleného domu obce Přední Ždírnice. Na jeho chladném tělíčku ležela jeho nejvěrnější kamarádka, jezevčice Terka, která ho až do příchodu pátračů zahřívala.