Spejbl a Hurvínek: Patříme divadlu, cha chá!

Spejbl a Hurvínek už vědí, čí jsou! Autorská práva na dvě světoznámé loutky patří ředitelce jejich divadla Heleně Štáchové. Na svém včerejším jednání o tom rozhodl pražský městský soud. Ten zamítl žalobu, kterou na Štáchovou podal plzeňský Městský ústav sociálních služeb, dědic zakladatele divadla Josefa Skupy. "Konečně vím, komu patřím, chá, chá!" komentoval včera rozsudek ústy herce Martina Kláska Hurvínek, který se líčení osobně zúčastnil. Helena Štáchová přisla k soudu elegantně oblečená a s naoko dobrou náladou. Už na první pohled na ní ale bylo vidět, jaký stres v těchto dnech prožívá. "Předložili jsme tolik nezvratných důkazů, že by to mělo určitě dobře dopadnout. Ale víte, jak to u nás chodí," svěřovala se před jednací síní Štáchová. "Cítím se jako před premiérou. Tam ale mohu výsledek alespoň ovlivnit, tady mi zbývá jen čekat," posteskla si ředitelka divadla. A pak už to přišlo. Soudkyně Jaroslava Lobotková vynesla svůj verdikt: "Žaloba na Helenu Štáchovou se zamítá!" Ředitelka divadla tak smí dále užívat ochranné známky na loutky, které zaregistroval v roce 1994 Skupův nástupce Miloš Kirschner. Plzeňský Ústav sociálních služeb se však bránil, že nynější loutky patří jako dědici po Skupovi jemu. "Zápis ochranných známek byl na dílo jiné než původní Skupovo. Zápis tak nemohl být neoprávněným zásahem do autorských práv," poukázala soudkyně na to, že se loutky od smrti Skupy značně změnily. Helena Štáchová byla z rozsudku nadšená. "Velice jsem si oddechla, jsem moc šťastná. Dneska to oslavíme v divadle, určitě padne i nějaké šampaňské," jásala. "Kdyby to dopadlo obráceně, tak by to mělo tragické důsledky pro divadlo. Navíc mám strach, že kdyby loutky skončily v rukou žalobců, tak bychom se mohli se Spejblem a Hurvínkem shledat třeba v Německu, stejně jako s Ferdou Mravencem. Prostě by je prodali." Plzeňský ústav se proti rozsudku odvolá k vrchnímu soudu. Co chtěl plzeňský ústav Ještě než kauza začala, pokoušela se Štáchová s ústavem dohodnout. Jeho podmínky však byly pro divadlo nepřijatelné a vedly by k jeho konci. Ústav totiž podle Štáchové chtěl 400 tisíc korun ročně za to, že divadlo má v názvu Spejbla a Hurvínka, dalších 300 tisíc za to, že hraje s oběma loutkami, a 30 procent ze všech tržeb. Kromě toho chtěl ústav úkolovat divadlo i umělecky.