Znásilnil a zabil třináctiletou Báru: Teď jde na svobodu!

Jeho chystané propuštění vzbudilo vlnu paniky v médiích i mezi obyvateli vesnice, kde k hrozné události došlo. Je Robin na nový život připraven? Nezopakuje svůj zločin? A je na jeho nový život připravena společnost?

Je ztichlé mrazivé nedělní odpoledne a vločka za vločkou vrší závěj sněhu podél cesty mezi dvěma vesnicemi. Z pomníčku, jejž vytvořili místní lidé na památku zavražděné Báry, jsou vidět jen umělé květiny. V těchto místech, na sto metrech, které od sebe dělí Hospozín a Kmetiněves, se to stalo. I po šesti letech visí vzpomínka nad oběma obcemi jako temný stín.

ROBIN BYL FAJN
Vraťme se v čase do roku 2004. Je Nový rok, vesnice se probouzí z oslav a kocoviny po silvestrovské noci. Je pět hodin večer, tma. Bára jde vyprovodit kamarádku z druhé vesnice na půl cesty jako obvykle, zamává jí a vrací se zpět do Kmetiněvsi. Nedojde. V detektivkách se říká, že ve většině případů oběť svého vraha zná. A tak se možná v první chvíli ani doopravdy nevyleká, když ji spolužák stáhne ze silnice na svah směrem k potoku. Že to není jen hloupý klukovský žert, jí dojde až ve chvíli, kdy jí vrazí do těla nůž. Křičela, nebo ne? Nikdo nic neslyšel.

"Víte, ono je to takové hluché místo a taky je pravda, že dřív si tu lidé spíš hleděli svého, moc se o okolí nestarali," vypráví starosta Kmetiněvsi Luděk Kvapil. ,"Ale zrovna touhle dobou chodíváme s rodinou na novoroční procházku, přesně po té trase. Jenže tehdy jsme zrovna byli utahaní a přejedení a nějak se nám nechtělo. Kdybychom bývali šli, třeba mohlo být všechno jinak. Ale třeba taky ne."

Na zamrzlém rybníce v Kmetiněvsi hraje skupinka asi šestnáctiletých kluků hokej. "Jasně, všichni jsme znali Báru i Robina," vypráví jeden z nich, zatímco si zavazuje brusle. "Chodili s námi oba do školy a taky často ven, ale každý zvlášť."

Kamarádi ale Bára s Robinem rozhodně nebyli, znali se spíš od vidění. Druhý kluk se opírá o hokejku a vzpomíná: "Robin byl fajn, byla s ním legrace. Potom ale odešel ze školy a přestal s námi chodit ven, už jsme se nevídali."

Už pár měsíců před vraždou se Robin izoloval od okolí. To si jeho chování všimlo, ale nepřikládalo mu velkou váhu. "Večer přišel Bářin táta do hospody a říkal, že se ztratila. Chlapi se ji vydali hledat, rozdělili se. Našel ji můj strejda ležet hlavou v potoce."

DNA

"Ten půlrok potom byl hrozný," vypráví starosta, zatímco přecházíme od jeho domu do protější budovy obecního úřadu. "Nevěděli jsme, kdo to udělal, ale jedno bylo jasné - že to musel být někdo z okolí. Na Nový rok nejezdí autobusy a vlaky ani moc aut. Za chvíli jsme z toho byli pološílení. Nemohli jste se podívat na souseda, aniž byste si řekli: A co když to byl právě on? Podezření padlo i na ukrajinské dělníky, kteří byli ubytovaní ve vedlejší obci. Nakonec jsme se v hospodě dohodli, že si všichni chlapi v okolí nechají udělat testy DNA, jen abychom se spolu mohli zase normálně bavit. Takhle už to dál nešlo. Všichni souhlasili." A tak odebrala policie vzorky a začalo pátrání. V prvním kole se ukázalo, že pachatelem není nikdo z dospělých mužů. Potom vyšetřili skupinu mezi 18 a 15 lety. Vrah byl sice pořád neznámý, ale většině místních se ulevilo. Zase mohli pohlédnout jeden druhému do očí.

Policie mezitím kontaktovala lékaře ze sexuologických oddělení po celé republice a ptala se jich, zda nemají nějaký tip. Nakonec nezbylo než rozšířit pátrání na chlapce pod 15 let. Až při 632. vzorku se dostavilo šokující zjištění: vraždilo dítě.

VRAŽDÍCÍ DÍTĚ
"S Robinem jsem se setkal po vraždě, strávil dva roky u nás na oddělení," říká primář Jiří Švarc z Psychiatrické léčebny v Bohnicích.

"Byl to hezký kluk drobné postavy, což nás překvapilo, podle síly brutality útoků na těle dívky jsme při spolupráci s policisty tipovali na urostlého, už dospělého muže." Tehdy spíš s chlapcem nebyla rozumná řeč, choval se asociálně.

Podle odborníků je s devianty tím těžší práce, čím nižší je jejich inteligence. Což je ostatně logické, člověk s nižším intelektem má omezenou možnost získat náhled na svou situaci a kontrolovat své chování. To je i Robinův případ. Psychotesty odhalily podprůměrné IQ, což ale není vzhledem k jeho školním výsledkům nikterak překvapivé zjištění: v 6. třídě propadl z pěti předmětů.

PROBLÉMY OD ZAČÁTKU

Ve škole předtím při vyučování nespolupracoval, kreslil pornoobrázky, kradl, pořád chodil na záchod. Měl opakovaně ředitelské důtky a dvojku z chování. Odmítal společné akce, u žádné činnosti (vyjma sledování porna s kamarády) nevydržel.

V 5. třídě začal sexuálně obtěžovat spolužačky - pokud se bránily, praštil je nebo jim podrazil nohy. Měl radost, když jim ublížil. Učitelé si pochopitelně jeho chování všimli a ještě před vraždou podstoupil Robin vyšetření v pedagogickopsychologické poradně. To ale ukázalo jen na poruchu chování stejně jako v případě mnoha jiných problémových dětí. Neodhalilo, že chlapec trpí tak závažnou sexuální deviací - útočným sadismem.

"Jeho matka byla z pěti dětí, měla ho v sedmnácti, za svobodna, otec neznámý. Přišla sem už těhotná a nastěhovala se ke svým rodičům, kteří potom kluka vychovávali. Snažili jsme se jí pomoct, dostala místo pošťačky," vypráví starosta.

"Měla zdravotní problémy a dost pila, takže se asi moc nestarala o to, co kluk dělá. Ten měl dole v baráku místnost, kde posiloval a taky celé dny sledoval porno. To jsme se ale dozvěděli až posléze." Vraždu připravoval dva dny, sexuální fantazie ho ale musely pronásledovat už dlouhou dobu. Sblížit s Bárou se však nesnažil.

"Stejně by mě nechtěla," řekl lékaři. Nikdo si ničeho nevšiml. "Bodal bez řečí, rovnou do tváře. Svlékl ji a znásilnil. O přímou soulož se ale nepokusil, zdálo se mu to příliš riskantní, i když by to podle jeho slov bylo víc vzrušující," popisuje hrůzný čin primář Švarc. "Potom ji hodil do potoka. Podle jeho slov asi ještě žila." Sperma uklidil a zkrvavené šaty spálil v kotli. Nebyl pod vlivem alkoholu ani jiných drog. Spal dobře.

"Matka musela něco tušit, to není možný, když kluk najednou nemá kalhoty a bundu. Aspoň v normální rodině by si toho museli všimnout," kroutí hlavou starosta. "Nejdrsnější ale na tom všem bylo, že celý půlrok ten kluk chodil zapalovat k Bářinu pomníku svíčky a prohlašoval, že toho hajzla, co to udělal, by zabil. Můžete se mi pak divit, že jsem do médií prohlásil, že je to zrůda? Schytal jsem to od některých psychiatrů i ochránců lidských práv, ale já prostě nemůžu jinak."

KAM S NÍM
Při zatýkání museli policisté chlapce zavřít v autě, aby ho místní v čele s otcem zavražděné dívky nezlynčovali. Potom, jak už bylo řečeno, se Robin dva roky léčil v Bohnicích. Série vyšetření včetně falometrického (přístroj známý též jako "ptákometr" měří erekci při promítání různých obrázků, a přesně tak ukáže, co pacienta doopravdy vzrušuje) ukázala na útočný sadismus, jednu z nejnebezpečnějších sexuálních deviací vůbec. Takový člověk dosahuje erotického vzrušení brutálním týráním oběti, již obvykle i zabije. Typická je obrovská agrese, rozhodně nejde o žádné sofi stikované sado-maso hrátky. Během dvouletého pobytu na psychiatrii navštěvoval Robin skupinovou terapii a dostával injekce na snížení hladiny testosteronu. Protože vraždu spáchal jako nezletilý, nebyl nikdy odsouzen a soud mu nemohl nařídit ochrannou léčbu tak, jako je to obvyklé v případě dospělých sexuálních deviantů (nad 15 let).

Na takové případy zkrátka naši zákonodárci zapomněli. Mladiství mohou vyfasovat maximálně takzvanou ochrannou výchovu, což znamená pobyt na speciálním střeženém oddělení ve Výchovném dětském ústavu v Boleticích u Děčína. Tam také Robin pobýval až do loňského roku, kdy byl přemístěn do pražského výchovného ústavu Klíčov s volnějším režimem. Choval se dobře a údajně zabránil vraždě boletického vychovatele, kterou plánovali kluci z oddělení.

Prarodiče chodili svého vnuka navštěvovat, jinak téměř nevycházejí ze svého bytu. Matka se krátce po tom, co policie chlapce odvezla, z Hospozína odstěhovala a do roka zemřela. Na jejím už tak podlomeném zdraví se kromě alkoholu jistě podepsala i celá kauza.

ČISTÝ REJSTŘÍK TRESTŮ

Kvůli Robinovu případu se před pěti lety sešla v Psychiatrické léčebně v Bohnicích zvláštní pětičlenná lékařská komise, jejímž členem byl i doktor Švarc: "Když jsem jako jediný navrhl kastraci, celý terapeutický kolektiv se zděsil, co by na to řekli ochránci lidských práv, evropské komise proti mučení v psychiatrii a podobné užitečné organizace." Už jako zletilý stanul Robin před soudem za útěk z ústavu. Nevrátil se z vycházky. Tehdy měl soud možnost nařídit ochrannou sexuologickou léčbu, ale nestalo se. Teď je Robinovi 19 let, vyrostl z něj hezký sympatický mladík, vyučil se kuchařem. Pravidelně dojíždí do Bohnic ke svému psychiatrovi na injekce, má přítelkyni, hledá si práci a bydlení. Chystá se začít nový život s čistým trestním rejstříkem, protože za vraždu nebyl nikdy odsouzen. Pravděpodobně si změní jméno. Všechno může být v pořádku, dokud bude docházet na injekce. Jenže to nikdo nezaručí. Stačí, aby získal dojem, že to sám zvládne, že nemusí brát léky, které mají ostatně různé nežádoucí účinky. Stačí, aby ve zvýšené míře holdoval alkoholu nebo jiným drogám a vynechal návštěvy u lékaře.

KOCOURKOV
Podle statistik se zatím žádný pacient Psychiatrické léčebny v Bohnicích nedopustil od roku 1983, kdy tu byla zavedena sexodiagnostika, sexuálně motivované vraždy. Ani žádný z pacientů sexuologického oddělení na psychiatrii v Havlíčkově Brodě po skončení léčby nevraždil. Způsob léčby včetně té nejradikálnější "léčby skalpelem" na českých sexuologických odděleních tedy, zdá se, funguje dobře. Jenže co si počít v případě, kdy lékaři nemají oporu v zákoně?

"Měla by existovat možnost nařídit ochrannou sexuologickou léčbu i člověku, který nebyl odsouzen za zločin, jestliže vyšetření prokáže, že je extrémně nebezpečný, tedy v takových výjimečných případech, jako je tento," tvrdí primář Švarc.

"A rozhodně jsem i zastáncem snížení hranice trestní odpovědnosti alespoň na 14 let jako v jiných civilizovaných evropských zemích. V Anglii je tato hranice dokonce 10 let. Odborníci se obvykle shodnou na tom, že dítě si je plně vědomé správnosti či nesprávnosti svého chování už od osmi let, ale je mi jasné, že takové opatření by asi v naší současné společnosti neprošlo."
Snížení hranice trestní odpovědnosti prosazovala už v roce 2005 ODS, znovu se pak o tomto tématu mluvilo loni v souvislosti s novým trestním zákoníkem. Jenže změna narazila na silný odpor části veřejnosti.

"Strhla se úplně scestná debata o tom, že tím vydáváme děti pedofi lům. Přitom trestní odpovědnost je něco zcela jiného než věk oběti sexuálního zneužití, jenž by i nadále mohl zůstat 15 let. Jsou to dva odlišné pojmy," vysvětluje Švarc. Stejný názor má i starosta Kvapil: "Dáváme s občany Kmetiněvsi dohromady petici za snížení hranice trestní odpovědnosti, aspoň v takových výjimečných případech, jako je vražda." "Já bych byla v případě toho chlapce rozhodně pro chirurgickou kastraci," říká sexuoložka doktorka Herrová z Psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě. "Měl by si o ni zažádat, bylo by to tak lepší i pro něj. Kdyby se léčil u nás, mohli bychom mu pomoci naučit se realizovat svou deviaci v mezích zákona." Zatím to ale vypadá, že trend v naší zemi je právě opačný. Zatímco Francie i Anglie zvažují změny v zákoně ohledně sexuálních deliktů částečně po vzoru České republiky, naše současná vláda, snad ve snaze zavděčit se Radě Evropy, která české metody kritizovala, zvažuje zákaz kastrací. Je to zkrátka jako v Kocourkově.

LAMPY PLAŠÍ TMU
Na Kmetiněves zatím padla tma. Je pět hodin večer, v tuhle dobu se to stalo. Jen tehdy bylo o poznání méně sněhu. To ale není jediná věc, jež se od té doby změnila. Podél cesty, která bývala ponořená do tmy, stojí pouliční lampy. Obě obce se po tragické události domluvily, že protáhnou městské osvětlení. Ne že by snad světlo samo o sobě dokázalo zabránit vraždě, ale už pro ten pocit. Dívčina smrt vytrhla místní obyvatele z letargie a po několika měsících šíleného dusna je určitým způsobem stmelila. Po celých šest let nosí místní k pomníku u cesty svíčky. Vzpomínají a taky si daleko víc všímají toho, co se děje kolem nich. Lhostejnost k druhým je totiž jako sníh, který všechno přikrývá, ale jenž taky rychle roztaje, jakmile se oteplí.

VÍCE O ŠOKUJÍCÍ VRAŽDĚ NAJDETE ZDE!

ZAJÍMÁ VÁS, CO PÍŠE REFLEX.CZ? VSTUPTE ZDE!