Umíral člověk. No a co?

Na rušné křižovatce Vinohradská - Votická na Vinohradech včera dopoledne dostal důchodce Jiří S. (80) infarkt a s nikým ze stovek chodců a projíždějících řidičů to ani nehnulo! Starý pán v záchvatu padl na zábradlí a pak na zem. Rozbil si obličej a krvácel. Dusil se vlastní krví. Ležel tu možná pět minut, možná hodinu. Dva metry od přechodu pro chodce! Jako by to byl kus hadru. Nikdo se nesnažil pomoci, nikdo ani nevytáhl z kapsy mobilní telefon, aby zavolal záchranku. Když konečně díky Blesku přišla pomoc, bylo už pozdě. Důchodce v sanitce zemřel. "Co tady blbnete? Překážíte! Zdržujete! Chci přejít, za chvíli skočí červená," neurvale do mě strčil jeden z chodců. Okamžik předtím jsem jela v autě Vinohradskou třídou. Přede mnou i za mnou se valily stovky aut. Všude bylo množství lidí. Starého muže na chodníku, jeho hlavu v kaluži krve na vozovce, nemohl nikdo přehlédnout! Pána stiženého srdečním záchvatem si nevšimla ani osádka projíždějící ambulance. Když jsem ji stopla, ihned se ale otočila a spěchala na pomoc. "Vypadá to na infarkt. Pán má fialový obličej a zsinalé rty. Krvácí a dusí se. Pošlete rychle doktora," letělo ihned vysílačkou zdravotníků do éteru. Za dvě minuty tu byl lékař, za další minutu už ležel muž na nosítkách v sanitce. Všichni, kteří muže bez povšimnutí míjeli, přitom vlastně spáchali trestný čin neposkytnutí pomoci. "Bohužel zemřel. Kdyby si ho někdo všiml dřív, mohl si možná ještě hezkých pár let užívat důchodu," řekl mi o pár minut později ředitel záchranky Zdeněk Schwarz. "To je jasný důkaz toho, jak si v civilizované zemi nejsou schopni lidé navzájem pomoci," konstatoval trpce. S lhostejností hraničící s cynismem se prý zdravotníci setkávají denně. "Je spíš vzácností, když postiženému na ulici někdo pomůže," dodal Schwarz. Co se to s námi stalo, že jsme tak lhostejní k druhým? "Člověk, který padne na ulici, nemusí být opilec, jak si lidé často myslí. Lidé trpí srdeční slabostí, pětinu obyvatel trápí cukrovka. Každý z nich může zkolabovat kdekoliv," řekl psycholog Jiří Novák. Ale proč jim nikdo nepomůže? "Většina lidí je takových. Klidně toho člověka překročí. Bojí se, aby se neumazali od krve nebo zvratků. Nechtějí se zdržovat a svědčit. Ani nemají výčitky svědomí. Vnitřně si svou lhostejnost zdůvodní a případné výčitky svědomí tak vytěsní," vysvětlil odborník. Nikdo nepřemýšlí o tom, že v podobné situaci by se někdy mohl ocitnout sám!