Doktorka „Neschopenka“ dostala 8 let natvrdo

Lékařka se na místě proti rozsudku odvolala. Zbylých šest kompliců, kteří dostali tresty v rozmezí tří až deseti let, si nechali lhůtu na rozmyšlenou.

Podvod fungoval tak, že zakládali firmy, které uzavíraly vždy dvě smlouvy s fiktivními zaměstnanci. Jednu na hlavní a jednu na vedlejší pracovní poměr. "Někteří lidé měli tímto způsobem sjednány se dvěma firmami i čtyři pracovní poměry," upozornila v závěrečné řeči k obžalovaným soudkyně Jaroslava Bartošová.

Přepracovanosti se ale tito „zaměstnanci“ nemuseli obávat. Jejich skutečná pracovní náplň byla totiž založena čistě na marodění. Většině z nich sociálka během dvou let poslala statisíce, u některých se vyplacená částka blížila za dva roky k miliónu!

Většina těchto peněz ale končila v kapsách hlavních organizátorů. Tím byl zejména absolvent šesti tříd základní školy Michal R. (1980) a lékařka Alena K. (1944). Michalovi R. nejenže psala neschopenky pro kohokoliv jako na běžícím pásu, ale umožnila mu dokonce, aby i v době její nepřítomnosti vstupoval do její ordinace a neschopenky si psal sám!

„Jsem nevinná a jsem z toho otrávená,“ vysvětlila Alena K. svoje odvolání, proti rozsudku, na jehož základě by měla jít na osm let do vězení. Na tomto místě je také třeba zdůraznit, že nebyla jedinou lékařkou, která šla vykutáleným zaměstnavatelům a jejich věčně nemocným zaměstnancům na ruku. „Nebylo prokázáno, že by k tomu docházelo za pomoci jiných lékařů,“ uvedla dále ve své řeči soudkyně Jaroslava Bartošová.

A jak je vůbec možné, že státní instituce v počítačovém věku opakovaně vyplatí jednomu člověku i 4 nemocenské dávky za měsíc? „Řadoví pracovníci na to poukazovali a výplaty odmítali. Obžalovaní ale na výplatách trvali a nadřízení pak většinou rozhodli o tom, že k pozastavení výplat není důvod,“ popsal žalobce Rudolf Misák. I on se možná proti rozsudku odvolá. Nelíbí se mu, že oba hlavní aktéři dostali jen půlmiliónové pokuty. „Disponují značnými majetky, ty jim měly propadnout,“ říká Misák nekompromisně.