Lepší trasování, policejní drony a prokouslý jazyk: Martin popsal pandemii v Malajsii
Martin (32) už tři roky žije v Kuala Lumpur, hlavním městě Malajsie. Zde ho samozřejmě zastihla pandemie koronaviru a oddělila ho od přítelkyně již na půl roku. Podle portálu Worldometers má Malajsie přes 9 tisíc nakažených a přes 120 lidí covid-19 podlehlo. Ve srovnání s menším Českem, kde se nakazilo přes 20 tisíc lidí, je to velmi nízké číslo. Martin Blesk Zprávám popsal přísná karanténní opatření a vysvětlil, proč on sám na začátku epidemie vyděsil celou restauraci a co by se mohlo Česko od této země naučit.
Martin žije v Malajsii od poloviny roku 2017, pracuje zde jako finanční ředitel. Když dostal tuto pracovní nabídku, neváhal, protože rád cestuje a poznává nové lidí a kultury. Na Malajsii si musel podle svých slov chvíli zvykat, ale nyní o ní zaujatě píše jako o krásné zemi s velkou kulturní rozmanitostí.
„To se projevuje zejména v náboženství a také v kulinářství, což se již podepsalo na váze nejednoho místního obyvatele i zahraničního pracovníka,“ vysvětlil Martin s nadsázkou Blesk Zprávám. A s nadsázkou pojímá i vyprávění o tom, jak v Malajsii propukla pandemie koronaviru a jak se s ní vyrovnával on i místní.
Prokouslý jazyk a vyděšená restaurace
„První případ covid-19 byl v Malajsii potvrzený 25. ledna 2020. Až zhruba do poloviny února se zde celkový počet případů pohyboval do patnácti lidí. Vesměs se jednalo o čínské turisty v transitu. Přítomnost viru byla cítit jen tím, že většina lidí začala nosit roušky, což je ale zde v Asii zcela normální,“ popisuje začátky pandemie.
„Začátkem února začala do Malajsie proudit videa z Číny, na kterých z ničeho nic omdlévali lidé, a ve kterých se také tvrdilo, že za omdlení může covid-19. Ve stejný čas jsem si neuvěřitelnou náhodou prokousnul jazyk při obědě, načež jsem omdlel. O detailech viru se tehdy ještě moc nevědělo, takže se mi podařilo celou restauraci pořádně vyděsit,“ směje se mladý muž.
Pak začal denní počet případů růst, ale v porovnání s evropskými zeměmi nebyl nárůst nikterak dramatický.
„Stále jsme chodili do práce, jen lidé již vnímali virus jako hrozbu. Dokonce v práci došlo k nucenému testování jednoho italského kolegy, který sice již delší dobu v Itálii nebyl, ale vzhledem k italskému vývoji neviděli místní kolegové jinou možnost jak jeho jméno očistit,“ říká Martin.
V polovině března, stejně jako v jiných zemích světa, se místní vláda rozhodla pro karanténu, tedy zavřela obchody, otevřené zůstaly jen potraviny a lékárny a uzavřely se i hranice. Pro Martina a jeho kolegy to znamenalo během několika hodin zajistit dostatečné vybavení a organizaci práce, aby firma mohla pokračovat při práci z domova. „Dalo by se říci, že digitalizace našeho pracoviště nebyla zahájena naším IT ředitelem nýbrž covidem,“ vyzdvihuje Martin i kladné dopady koronaviru.
Kontroly pomocí dronů, pokuty a zatýkání
Zatímco v Česku jsme se během „vypnutí“ celé země mohli volně pohybovat, v Malajsii platila přísnější pravidla. Všichni museli povinně zůstat doma.
„Opustit byt bylo povoleno pouze v případě, kdy jsme šli na nákup do obchodů s potravinami. Pokud vás přistihli mimo domov bez patřičného důvodu, pak vás zatkli, udělili vám pokutu a někteří skončili dokonce i ve vězení. Kontroly tu byly na denním pořádku. Celkem tu bylo zatčeno přes 22 tisíc lidí a jelikož mnoho lidí žije v Malajsii v rezidenčních oblastech, do kterých policie nemá jednoduchý přímý přístup, docházelo i ke kontrolám policejními drony,“ přibližuje Martin přísnou karanténu.
„Kadeřnická aféra“
Ke změnám v nařízeních a postupnému uvolňování docházelo nepravidelně, záleželo na situaci. Podle Martina to bývaly i situace velmi úsměvné.
„V určité období bylo povoleno jezdit v autě pouze jedné osobě, což mělo za následek, že jsem v obchodech s potravinami vídal zmatené pány s přítelkyněmi (a/nebo manželkami) na telefonu snažíc se po vzoru pořadu ‚Chcete být milionářem‘ najít odpověď na otázku ‚Co bude dnes k večeři?‘,“ říká Martin.
Zatímco v Česku se lidé bouřili, když se otevřely psí salony dříve než kadeřnictví, Malajsie si také odbyla jednu „kadeřnickou aféru“.
„Bylo rozhodnuto, že kromě obchodů se základními potřebami budou otevřeny i kadeřnické salóny. Toto rozhodnutí se v daný moment setkalo s velkou veřejnou nevolí a bylo posléze zrušeno. Místní kamarádi mi to vysvětlovali tím, že v Malajsii má prý kadeřnická lobby příliš ostré lokty, nikoliv vsak lokny,“ popisuje Martin.
Lepší trasování a vztah k rouškám
Ačkoliv většinu opatření Malajsie uvolnila, některá pravidla platí dodnes.
„Například před vstupem do každé budovy, podniku nebo firmy vám musí být změřena teplota, takže např. než se dostanu do práce a nebo do obchodu, obvykle jsem minimálně 3x cílem termometru. Při každém vstupu do budovy je nutné použít vládní aplikaci s QR kódem, která trasuje váš pohyb pro případ, že byste se dostal do kontaktu s nakaženým, a také jsou tu na každém rohu sanitační prostředky. Roušky donedávna povinné nebyly, ale téměř všichni je stejně nosili,“ popisuje Martin s tím, že pokud by měl porovnat situaci Malajsie s Českem, tak Malajsie je na tom lépe.
„V Česku je rozhodně potenciál pro zlepšení online trasování lidí, chytré karantény a také určitou kulturní změnu v rámci nošení roušek. Popravdě, národy jihovýchodní Asie nepatří k těm, které by fanaticky dodržovaly všechny zákony a nařízení do posledního puntíku, ale i přes to roušky nosí, a tak si nejsem jistý, jestli je to jen náhoda, že tu teď žádná ohniska covidu nejsou a naopak v Česku směřujeme k druhé vlně,“ doplňuje.
Půl roku bez přítelkyně
Martin rád sportuje, proto pro něj bylo velmi nepříjemné zůstat dva měsíce v kuse doma. Rozhodl se točit zábavná videa a podpořit tak morálku všech nedobrovolně zavřených.
Podívejte se na Martinovo video:
O rodinu v Česku se příliš nestrachoval, jen o babičku, ale o tu se příbuzní postarali. Těžší pro něj je, že hranice Malajsie jsou stále zavřené a on už půl roku neviděl svou přítelkyni, která před karanténou odletěla do Česka.
„Ale jak se říká, láska hory přenáší, takže by v tom musel být čert, aby jí ta láska sem zpět brzo nepřinesla,“ věří Martin a oceňuje, že se v Malajsii nyní už dá alespoň cestovat vnitrostátně.
„Malajsie má mnoho nádherných tropických ostrovů, jako jsou Redang a Perhentian, o kterých se v Evropě ještě moc neví. Nebo aspoň doteď nevědělo,“ přidává mladý muž tip pro turisty, až se hranice otevřou.
Takto to vypadá v Malajsii nejen v době koronavirové:
