Komentář: Opisuj a ministruj. Směšné tituly kosí vládní ministry

A i on zkoušel s vlastním plagiátorstvím bojovat a být na opsanou práci různě hrdý, na rozdíl od Malé ale přežil jediný den. Řekněme, že i opisování začíná být stejně toxické jako korupce, „odklánění peněz“ či jiná kouzla politiků. „Připouštím, že v mé bakalářské práci mohlo dojít k pochybením,“ přiznal nakonec zpocený Krčál na tiskovce, kde rychle rezignoval.

A kde vedle něj stál i šéf ČSSD Jan Hamáček, jenž se celou dobu tvářil podobně méně přátelsky jako Vladimir Putin během posledního družného rozhovoru s Donaldem Trumpem. Logicky: ještě den předtím Krčál dělal veřejně hloupého, když si vůbec neuměl vysvětlit, proč se celé pasáže jeho bakalářské práce shodují s bakalářskou prací někoho jiného. Skoro jako by politický matador neznal staré dobré Crtl+C a Crtl+V, které máme tak rádi i my novináři.

Ministr Krčál ve vládě končí. Neustál skandál s opisováním bakalářky

Krčál s Malou samozřejmě nejsou první ani poslední vysocí politici, co mají problémy s vysokoškolskými pracemi nebo tituly. V ČSSD kdysi nemohl najít svou diplomku už její bývalý šéf a premiér Stanislav Gross, zatímco exministr vnitra a nějaký čas i téměř šéf strany Milan Chovanec pro změnu radši přestal používat svého plzeňského „bakaláře“, když se zjistilo, že ho stihl až trochu moc rychle plzeňsky.

A v ODS proslavila plzeňská diplomka poslance Marka Bendu. Tomu v ní zase chyběl důstojný počet písmenek, což fikaně vyřešil jejich větším fontem. Jeho vysvětlování před TV kamerou patří do zlatého fondu politické televize. Všechny tyhle trapasy ale mají stejný důvod: politici bez normálně nabytého vysokoškolského vzdělání si ho houfně začali obstarávat dodatečně, protože bez titulu najednou vypadali hloupě na volebních billboardech. Většinou si ovšem neobstarávali vzdělání, o to nestojí. Zajímají je jen tituly, vzdělaně chtějí jen vypadat.  

Ministryně Malá končí. O vedení spravedlnosti se hlásí stíhaný premiér Babiš

Krčál je úplně klasický případ: kdysi maturoval na učilišti, když však začal stoupat ve straně i státní správě, obstaral si pro jistotu i vysokoškolské tituly. Jeho bakalář je teď slavný, vyššího magistra má ovšem ze žižkovské UJAK, oblíbené „Sorbonny“ politiků, policistů i státních úředníků. Přitom coby sociální demokrat, tedy tradiční „politik práce“, by byl daleko věrohodnější coby elektrotechnik s maturitou. Jenže padlými ministry kauza vysokoškolského opisování vůbec nekončí.

Měla by naopak teprve pořádně začít, a to pro změnu školami. Vysoké školy, kde opisovala Malá i Krčál, sice teď začaly jejich práce hned kontrolovat, to ale trochu pozdě. Mnohé vysoké školy jsou totiž podobný případ jako politici. Vlastně je těžké říct, jestli za podezřelá studia můžou víc školy, z nichž nemálo z nich vzniklo jen proto, aby i politikům umožnily obstarat si kýžené tituly, anebo jejich nezdravou explozi naopak způsobila touha politiků po směšných titulech. Pravda bude nejspíš někde mezi, jak už to bývá.