14°C
Komentář: Sultán Erdogan nastupuje, politicko korektní sen končí
Dlouhou dobu to patřilo mezi západní politicko korektní sny: EU by měla přijmout Turecko, protože prý jde o vzorovou islámskou demokracii, byť s armádními puči, popravami premiérů i prezidentů a taky mučením a zavíráním nevinných lidí. Výsledky referenda, které ze země dělají sultanát stále bláznivějšího prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, by měly otevřít oči i posledním snílkům.
Ne že by referendum vlastně znamenalo velkou změnu v praxi: Erdogan už vládne jako velký vezír, vyhlašující dekrety nebo výjimečný stav, zbavující se oponentů a zasahující i do soudů, už nějaký čas. Teď mu to jen posvětí i nová ústava, jež bude platit přinejmenším do dalšího armádního puče. Díky ní taky může Erdogan jako prezident vládnout až do roku 2029, což se nestává ani v Číně. Spíš jen v Rusku, další podobně „evropské“ zemi.
Ano, je pravda, že výsledky referenda byly až překvapivě těsné: sultanát si odhlasovalo jen 51,4 procenta voličů, o pouhý necelý milion a půl lidí víc než bylo proti. Měli bychom tedy šetřit s kolektivní vinou. To je možná i důvod, proč v referendu najednou platily i neorazítkované hlasy a proč různé nezávislé instituce včetně tureckých opozičních politiků mluví o volebních podvodech. Jak ovšem řekl Erdogan: místo evropských institucí je v Evropě a ne v Turecku, to podle něj právě vyšláplo tureckou cestou. Takže si pro jistotu udělá i referendum o členství v EU.
Málokdo soudný samozřejmě pochyboval, že Turecko, mocný člen NATO, patří do demokratické Evropy. Tam už lidi, zpravidla muslimy, mučíme jen v tajných věznicích a navíc v zájmu demokracie. Nejvíc ale na referendu zarazí, že pro Erdoganovu islámskou „diktaturu“ poměrně hlasovalo víc Turků žijících v Evropě než v samotném Turecku. Evidentně je evropská sekulární demokracie příliš neliberalizuje, což byl i jeden z argumentů přijetí Turecka do EU. Občas se tomu říkalo i kultivace.
Turky demokracie neokouzlila
Spíš naopak: pro novodobý sultanát hlasovala i většina Turků žijících v überliberálním Německu, Nizozemsku nebo Francii. I ta je sice prezidentský stát, prezidenti tam ale případně zasahují do soudů nebo se zbavují oponentů neoficiálně a hlavně mimoústavně. Turecké referendum tak bohužel nastoluje i nepříjemnou otázku, jíž jsme donedávna radši zametali pod koberec politické korektnosti: jak moc jsou nejen Turci kulturně kompatibilní se západní demokracií, kde Alláh poslední dobou není příliš populární?
Ani v demokracii pochopitelně nemusíte milovat prezidenta, nejen jeho můžete místo lásky zahrnout vejci. Přesto každý aspoň trochu funkční stát vyžaduje přinejmenším základní loajalitu svých občanů k hlavním hodnotám, jinak je z něj Somálsko nebo Libye. Nejen „evropští“ Turci teď v referendu znovu ukázali, že jejich loajalita stále patří víc tureckým hodnotám, než těm evropským. Měli bychom si to politicko korektně přiznat.
Němečtí Turci oslavovali výsledek tureckého referenda. A zablokovali dopravu v Berlíně:
Témata:
Související
Politicko korektní sen nekončí, protože nikdy ani nezačal! Osmani se akorát hodili jako prostor pro základny NATO. Nic víc, nic míň! To jen blbci v NATO a EU si mysleli, že lhaní a faleš, vrozená Turecká tradice, se změní. Teď budou Turci fungovat, jak osina v perdeli EU!! To všechno je následek vnucování západní "pseudodemokracie" do států, kde jsou tradice a mentalita lidí naprosto odlišná!