Komentář: Zeman nás 17. listopadu léčil neviditelností. Lekl se sám sebe?
Zdá se, že prezident Miloš Zeman dosáhl po necelých čtyřech letech na Hradě maxima. Stal se epicentrem oslav i prokletí 17. listopadu, aniž by se jich sám účastnil. Podobně jako Boha jej Češi uctívali i zatracovali v absolutní neviditelnosti.
Zeman se totiž rozhodl oslavit státní svátek svobody v neviditelnosti v Lánech. Ani slovo, ani invektiva. Jen čistá pieta, podobně jako venkovský vzduch. Hradní ceremoniář Jindřich Forejt jistě dohlédl na její důstojnost. I v tom je teď Zeman první. Po čtvrt století více i méně vzletných projevů a demonstrací vlastní velikosti je to poprvé, co se hlava státu rozhodla 17. listopadu zcela odmlčet a tento významný den strávit skromným a taky zcela soukromým rozjímáním v kruhu nejbližších v teple lánského zámku.
A to i přesto, že už v osm hodin ráno se na Národní třídě zjevil jinak taky méně viditelný premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) a později a jinde i další obvyklí sváteční podezřelí: Petr Pithart (KDU-ČSL), Tomio Okamura (SPD), Václav Klaus… Viditelným se 17. listopadu dokonce znovu stal i americký velvyslanec v Česku Andrew Schapiro, jehož jen před pár dny označil za „neviditelného“ hradní mluvčí Jiří Ovčáček, aby se mu vzápětí téměř omluvil.
Zemanovi za to samozřejmě patří velký dík. Po obludném loňském roce, kdy na Albertově, kde v roce 1989 celý nejen Listopad vypukl, vystoupil po boku bývalých komunistů, novodobých nácků a islamofobů. Zatímco si policie na stejném místě zopakovala méně demokratické praktiky z roku 1989, nám aspoň jednou daroval velké ticho. A to, jak víme, léčí.
Pražské podhradí sice hřmělo zemanovskou i antizemanovskou nenávistí a politici i rádoby-politici se na tomto symbolickém dnu jako obvykle lacině přiživovali, prezident však zůstal nad veškerou pozemskou přízemností. Neviditelný i neslyšitelný, a přesto někde v dáli s námi. I on je teď jako slavný český listopadový samet, přestože se občas uřekne o tom, že policisté v roce 1989 studenty obušky vlastně jen sametově hladili. Nic moc se nestalo. I když i jistý muž v letech a legrační východní čepici tehdy rád promluvil k davu na Letné. Snad i on tehdy vycítil správný čas a správné místo.
Ano, jmenoval se Miloš Zeman a tehdy se ještě neinspiroval Ruskem ani čínskou demokracií. I proto nyní jeho ticho v tento významný státní den moc nepotěší. Právě tehdy jsme se totiž zbavili ruské i čínské demokracie a začali být svobodní. Takže jestli dnes Zeman 17. listopadu radši mlčí, není to pro nás vůbec dobrá zpráva. A to i jestli se jen lekl sám sebe a nechtěl se i v tento slavnostní den nějak uřeknout a pak se muset znovu omlouvat.
My zloději stojíme pevně za svým soudruhem prezidentem a vždy volíme jedině ČSSD, protože ta jediná drží nad námi, zloději, ochrannou ruku. Čest práci!