Komentář: Boj o spropitné hospodské nespasí. Budou platit jako my všichni

Snad jen mafie cpe do pokladen peníze, co nikdy neprojedla, ta se ale daněmi v hospodách naopak vykupuje. Boj proti EET restauratéři i hoteliéři politicky už prohráli a poslední bitva se teď strhla o spropitné. PR agentury proto zavalily novináře zprávami o tom, že EET nemůže fungovat, protože hospodští neumí zdanit spropitné. To není součástí účtu, a tudíž ani tržby, takže neprojde pokladnou; navíc se většinou platí v hotovosti.

Pokušení nezdanit ho by cloumalo i takovým pachatelem dobra, jakým je Tomáš Halík. Ministr financí Andrej Babiš, který EET zavádí, říká, že by se spropitné sice mělo danit, protože jde o příjem; danit se ale převážně nebude ani po zavedení EET. V principu jde totiž o příjem, který stát prostě zdanit neumí, ani kdyby v každé restauraci stála armáda finanční policie. Danit se spropitné bude jen tehdy, pokud si ho místo číšníků nechá majitel restaurace.

Foto:  Martin Hykl, Blesk Zprávy

Ostatně co taky může správce státní kasy říct? Praxe prostě v tomto případě trumfuje zákon. Rozum ale pro změnu trumfují některé argumenty hospodských proti EET. Jedním z nich je, že kvůli několikatisícovým nákladům na registrační pokladnu zkrachují. Fakt? Pokud podnikají tak, že je položí pár tisíc korun, ať jdou na pracák. V současnosti jim tam najdou práci, kde pár tisíc korun i ušetří. A třeba v Amazonu…

A mimochodem: právě protože jde o podnikání, kde lze nejvíc okrást nenáviděný stát, máme u nás hospod a restaurací podobně jako heren. Přestože spousta z nich nemá s jídlem nic společného. Žádný politik to sice nemůže veřejně říct, pokud ale nemálo hospod a restaurací navždy zavře dveře, bude to jen pro naše dobro. Zajímavé přitom je, že na EET čeká jako na spásu většina lepších a poctivých restauratérů.

ČSSD ukázala retro Škromacha. Poznáte Kalouska, Béma, Babiše a další politiky?

Možná i proto, že vědí své: spousta jejich kolegů každý večer vysype šuple s penězi, co nikdy nezdaní, a hotově z nich vyplatí sebe i personál. Stát tak podvedou několikrát: nejen na dani z příjmu, ale i na daních za zaměstnance. Systém navíc oceňuje i personál, který si právě díky nezdaněným příjmům víc vydělá. V gastronomii tak dochází k paradoxu: v laciných hospodách si lidé vydělají víc než ve špičkových restauracích, kde pokladny většinou dávno mají. Logicky: na jídle za 250 korun, které zdaníte, vždy vyděláte méně než na guláši za 80 korun, na který stát nikdy nesáhne.

Problém je, že pohostinství tím trestá nás všechny. Stát totiž obecně nezná jiný stav než chronický deficit peněz, což dobře pochopíte nejen ze stotisícových úřednických odměn. Protože ale vládne monopolem násilí, vybere si vždy daně jinde. Třeba i na jiných živnostnících, jak dokazují snahy z poslední doby. Říkejme tomu stavovská solidarita: za nepoctivé hospodské zaplatí jejich daňovou sekyru jiní živnostníci. Anebo i zaměstnanci. Vždy záleží jen na tom, kdo zrovna vládne.