Jeden panák jí zničil život: Snad ti darebáci neuniknou trestu!
Rum v té večerce koupili poprvé v životě a jen si ho nalili trochu do koly. Skončili s těžkou otravou metanolem v nemocnici. Alena (58) už se ze smrtící hrozby dostala, její partner (48) stále bojuje o život.
Po čtrnácti dnech v nemocnici je zase doma. „Podruhé jsem se narodila. Teď mám jediné přání. Aby se uzdravil i přítel,“ plakala. Do obchodu na sídlišti Jižní svahy, odkud smrtící alkohol pocházel, jezdila kupovat sudové víno. Vůbec poprvé vzala i litr rumu pro brigádníky, kteří měli vozit dřevo. Pamatuje si, že prodavačka ho přinesla ze zadu.
„Kdyby se napili, to by byla hrůza! A kdybych do rumu namočila rozinky do buchet, které má rád vnouček,“ kroutila hlavou. Přítel měl dovolenou a s přáteli doma popíjel pivo.
„Já pila jen víno s light pepsicolou. Mám cukrovku. Druhý den ráno se mě přítel ptal, jestli chci rumem trochu colu ovonět. Kolik ho tam crnknul, nevím. On si dal asi panáka,“ vzpomínala. Pak se chtělo dvojici celý den jen spát. Paní Aleně nebylo dobře. Večer byla dezorientovaná, nemohla se trefit do dveří koupelny.
„Přítel pořád spal, bylo mi to divné. Já jsem si vzala prášek na spaní. Ráno na mě křičel. Ležel na žemi v křečích, nemohl dýchat,“ líčila. Byla rozklepaná, na mobilu vymáčkla sousedku Aničku (49), která přiběhla.
„To je naše zachránkyně. Zavolala záchranku a doktor vzal i flašku rumu. Když zavolal sousedce zpět, že jde o otravu, mně už bylo totálně zle. Skončila jsem na dialýze,“ pokračovala. Její přítel dopadl nejhůř z postižených na Zlínsku. Řadu dnů byl v umělém spánku. Jakmile to šlo, žena ho chodila navštěvovat.
„Už mluví, vnímá mě, vidí. Ale zdaleka není v pořádku. A přidal se mu zápal plic. Moc si přeju, aby dobře dopadl. V životě by mě nenapadlo, co se může stát. Kdyby člověk chlastal, ale dá si jen panáka! Kéž by ti darebáci neušli trestu,“ konstatovala.
. Někoho to strašně baví a už se těší jak bude péct, já bohužel mezi ně nepatřím. Moje kolegyně je rekordmanka v pečení cukroví, dělá asi 28 druhů 
a vždycky nás dráždí, kolik krabic už má napečeno. Já dělám nejradši nepečené cukroví, včelí úly z ořechů, na tom se nedá nic pokazit. 
Lineckého těsta dělám šest várek. Ze tří košíčky, ze tří to slepované(vážně nejlepší s domácí rybízovou marmeládou, kam se na ní hrabe linecká) a ještě ze dvou várek mandlové košíčky. Pak ještě další tři druhy pečeného cukroví a tři nepečeného. Moje máma udělá ještě další druhy a zásobujeme tím i děti. To víš, jedna holka má dva prcky, druhá dává dohromady barák, nemaj na pečení čas. A právě ty košíčky plním třemi druhy krémů, které je nutné konzervovat alkoholem a zalejvám je třemi druhy domácí čokolády a pak ještě potřebuju Rum do nepečených kuliče a bombónú, jelikož v obojím je máslo a taky se potřebují pořádně uležet. 
To máš jednoduché. Až do těch svátků je cukroví zavřené v komoře(případně si ho holky odvezou krátce před svátky). Je to u nás takový zvyk a nikoho by ani nenapadlo jít ho tam před Štědrým dnem mlsat. A ruce tě bolet nemusej. Neni to až takový záhul. Musí se na to jít chytře. Třeby ty tři druhy krému a tři druhy čokolády.....to uděláš nejdřív tři várky obyčejného vanilkového krému najednou, naplníš třetinu košíčků a do zbytku krému přidáš třeba rozpuštěnou čokoládu, naplníš další třetinu košíčků a přidáš do poslední třetiny třeba mleté ořechy, mandle nebo jemně sekané rozinky a kandované ovoce. Stejně postupně vylepšuješ i čokoládu. Pak se to kombinuje tak, že na obyčejný krém dáš lepší čokoládu, na chuťově výrazný zas tu obyčejnou
Všechno to zvládnu za dva víkendy. První peču, pokud mám v týdnu čas tak slepuju, druhý víkend plním, zdobím a dělám nepečené.