Šéfka KSČM Konečná o své komunistické rodině: Po revoluci nesměla sama ven!

Pamatujete si, kdy jste v životě poprvé slyšela slovo komunista? A v jakém to bylo kontextu?

„Já pocházím z komunistické rodiny, takže se mi na to reaguje těžko. Když to velmi zlehčím, tak jsem v roce 1989 (to bylo Konečné 8 let – pozn. red.) pochopila, že už není soudružka, ale paní učitelka. Jinak byl komunismus u nás normální slovo, ani nevím, jestli jsme se o té straně doma moc bavili, ani že bychom v té době vedli s našima nějaké politické debatě. Někdy v mých osmnácti možná ano, ale dřív ne.“

Jak vypadal listopad 1989 ve vaší domácnosti?

„Já mám skvělé rodiče, kteří v ten moment cítili hlavně strach o mě, protože ta doba byla zlá a snad víc útočná, než dnes. Mně bylo osm, jezdila jsem na hudebku na kytaru sama autobusem s klíčem kolem krku. A naráz jsem sama nesměla ani přes město, asi aby mi někdo neublížil.“

Protože váš tatínek byl v Novém Jičíně prominentní straník.

„Byl tajemníkem okresního výboru (KSČ – pozn. red.) pro zemědělství. A Nový Jičín je malé město a byl známý. Já to ze své dnešní pozice chápu, protože mám syna v podstatě v tom samém věku a nereagovala bych jinak.“

Váš syn také bez doprovodu nechodí?

„Ne.“

Co se pro vaši rodinu změnilo dál?

„Víte, my jsme doma nejezdili Tatrou 613, ani jsme nebyli první na vesnici s televizí. Nespadli jsme z žádného piedestalu. My jsme žili normálně jako osmdesát procent rodin, jezdili jsme na dovolenou po Čechách. Jen si pamatuju, že táta věčně nebyl doma. Po revoluci máma jako skvělá aranžérka dělala pořád svoji práci, jen pro soukromý podnik. Táta si našel práci ekonoma a fungoval v soukromé firmě mnoho let. Jsem jim vděčná za to, jak to dělali před rokem 1989 i jak po něm.“

Co spolužáci? Poslouchala jste narážky?

 „Asi ano. Reálně mi nějaké anonymy do aktovky přišly, na druhé straně mi na té vesnici spousta lidí včetně těch, co s režimem nesouhlasili, přišla říct, že můj táta nikomu neublížil, ani nikomu nezakázal jít do školy. Tátu všichni znali a všichni by vám řekli, že to byl férový chlap, který řešil, aby byly žně v pořádku. Dokonce byl jedním z mála členů privatizační komise a navrhli ho tam lidé, kteří reprezentovali Občanské fórum.“

Disident a někdejší příslušník BIS Vladimír Hučín nedávno řekl, že váš táta přikázal povolat Lidové milice do Prahy, aby v listopadu 1989 stříleli do lidí.

„Pan Hučín lže. Každý, kdo tu dobu zná, ví, že vůbec není možné, aby tohle udělal nějaký tajemní okresního výboru odkudkoliv. Můj otec nebyl v Lidových milicích, ani s nimi neměl nic společného. Pan Hučín po letech, co nikoho nezajímal, asi chtěl být viděn v novinách. A já na to nereagovala, protože jsem mu nechtěla dát tu možnost.“

Když ale lže, podáte trestní oznámení?

„My jsme to s tátou řešili a on mi řekl, ať se na tyhle lháře vykašlu.“

Vám bylo roku 2005, kdy jste vstoupila do KSČM, 24 let, byla jste nestraničkou ve Sněmovně zvolenou za komunisty. Co vás přesvědčilo?

„Když mě dali na kandidátku v Moravskoslezském kraji, nikdo nečekal, že se vůbec dostanu. Pak se to podařilo a já si řekla, že než někam vstoupím, musím to navnímat. Asi dva, tři roky poté, co jsem s lidmi z KSČM fungovala, jsem si řekla: už nemá cenu si hrát na to, že jsi nestraník, sem patříš.“

Kdybyste se rozhodla pro levicovou alternativu, ČSSD, tak jste už za sebou mohla mít kariéru třeba i ministryně. S KSČM jste v politice skoro čtvrtstoletí a vždy jste byla řadovou poslankyní i europoslankyní.

„Tohle mi říká spoustu lidí. Já mám ale v povaze nejít jednodušší cestou, kterou mi někdo umetá. A pro mě jsou političtí přeběhlíci lidi, kterým nedůvěřuji. Vždy jsem říkala, že buď budu v KSČM, a pokud ne, tak nikoliv proto, abych šla jinam. Nabídky jsem měla a asi bych měla na pár let lepší život, ale možná bych se pak neuměla podívat do zrcadla.“

Zrovna u ČSSD?

„Ano, především kvůli jejich zahraniční politice. Já se s jejich politikou potkala v rámci bombardování Jugoslávie, chodila jsem na protesty, protestovala jsem proti MMF (antiglobalizační protest v rámci zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze roku 2000 – pozn. red) a tehdy ČSSD schvalovala NATO jako jedinou organizaci, která nám může zajistit bezpečí, přestože kousek od nás zabíjela lidi. Pro mě to bylo nepřijatelné. Já jsem tenhle politický názor jako nikdy nesdílela, nemůžu sdílet a pro mě je to prostě věc, kdy kdyby za mnou tehdy ti socani přišli, tak já jsem viděla, že v té zahraniční politice to vidím jinak a říkala jsem jim, že by to prostě nebylo fér.“

Byla jste někdy zaměstnaná? Z vašeho CV čtu, že ne, že jste se rovnou stala profesionální političkou.

„Pracovala jsem na vysoké škole i na střední. Musela jsem si vydělávat.“

Takže jste měla pár brigád.

„Ale poměrně stabilních, protože jsem věděla, že se musím na vysoké uživit sama. Tehdy mi naši řekli, že buď půjdu studovat do Ostravy a budu jezdit denně domů, anebo do Brna, kam jsem chtěla, ale vydělám si na kolej, na život. Dávali mi základ, co mohli, ale nestačilo to ani na tu kolej. Takže po večerech anebo odpoledne jsem pracovala například ve skladu Danone, uklízela v Carrefouru, dělala hostesku. Pak jsem začala pomáhat jedné firmě s účetnictvím.“

Jak reagujete, když vám lidé na ulici nadávají nebo se vás snaží fyzicky napadat?

„Reakce jsou vlastně dvou typů. Jsou lidé, co vám fandí, chtějí vám podat ruku, a pak jsou ti, kteří vás chtějí kritizovat. Pokud chtějí kritizovat a dělají to bez urážek a nadávek, moc ráda s nimi promluvím. Pokud slyším ty nejhrubší a nejsprostší nadávky, většinou se otočím a odcházím.“

A ty fyzické útoky?

„Paradoxně se všechno týkalo Prahy, kdy jsem šla po ulici. Někdo se otočí, bouchne vás do zad, plivne na vás.“

I muži?

„Jenom muži. Nebo se před vámi někdo zastaví tak, že vám pomalu nastaví nohu.  Naštěstí se to nikdy nestalo před nikým z mých blízkých, protože to je pro mě citlivá hranice a nedovedu si představit, jak bych zareagovala. Takhle to přecházím. Nejsem asi dost fyzicky zdatná na to, abych si tam s někým něco vyřizovala, a nemá smysl se ani otáčet.“

Byla někdy na stole ochranka?

„Bylo mi to mnohokrát nabízeno. I když mi spolupracovníci říkali, že nemám chodit sama po ulici a že je to nebezpečné, dost se tomu bráním, protože chci zůstat svobodná. Vím ale, že když jdeme na demonstraci nebo větší akci, aniž by mi to řekli, jsou tam v perimetru tří, čtyř metrů a myslím, že mají těžce pod kontrolou, kdo za mnou jde a kdo mi co zrovna dává nebo vytahuje z kapsy. Je to věc, která k politice asi patří. Je pár jedinců, kteří si bouchnou do ženské. Za mě to jsou ubožáci. Vůbec neřeším jejich politické názory, naopak každému oponentovi nabízím slušnou diskusi.“

Advokát Sokol pro Blesk: Jakeš působil jako hlupák. A co si protrpěla Parkanová?

Člověk je instinktivně na vaší straně. Jste žena, někdo na vás útočí na ulici. Ale co když jsou to lidi, co nějak drasticky zažili příkoří minulého režimu, ke kterému se stavíte dost ambivalentně?

„Já se k tomu nestavím ambivalentně. Mě tyhle debaty unavují. Budeme lidovcům vyčítat čarodějnické procesy nebo mistra Jana Husa? Nesouhlasím s tím, aby byli lidé popravováni za politické názory. Kdybych měla tu možnost a ocitla se zpátky v čase, tak udělám vše pro to, aby se to nedělo. A udělám to v jakémkoliv režimu a v jakékoliv společnosti. Jsem i proti trestu smrti. Na druhou stranu se KSČM distancovala, omluvila, a to, že nám to všichni připomínají, je zoufalství, když dojdou argumenty. Pojďme se hádat o programu, o zdaňování nejbohatších.“

Na druhou stranu ale podporujete jako kandidáta na prezidenta Josefa Skálu, který o Leninovi mluví jako o „impozantní katedrále ducha“ a zmiňuje Gottwalda pozitivně jako někoho, kdo umožnil roku 1948 mírový přechod ke komunismu… Takže se sice vaše strana distancovala a za některé věci omluvila, ale…

„Ne všichni to v té straně respektují. S tím já nic neudělám.“

Kvůli nerespektování programu jste vyloučili Jiřího Dolejše a pan Skála je pořád členem KSČM.

„Jiří Dolejš není straníkem proto, že porušil stanovy strany, které jasně říkají, že máme nějaký program, který jsme si všichni odhlasovali. A on ho nerespektoval a bojoval proti němu.“

Ano, zpochybňoval populismus a „nahnědlost“ hnutí Stačilo! Zato pan Skála jen chodí pokládat květiny na hrob Klementa Gottwalda.

„To podle mě není žádná analogie. Já neříkám, že souhlasím se vším, co Josef Skála dělá. Na druhé straně máme jasný program v otázce EU a NATO. Já u hlasování o Jiřím Dolejšovi nebyla, hlasoval o tom výkonný výbor a já to rozhodnutím ctím.“

Souhlasíte s ním?

„Musím ho respektovat.

A k panu Skálovi nebo třeba i paní Martě Semelové – vy nemůžete jako stranická šéfka říci: tohle se mi nelíbí, tohle nechci, aby zaznívalo?

„Můžu a dělám to, a jestli to respektují, je potom jejich soukromá volba. Já nestojím vedle nich, abych je kontrolovala, mám 16 500 členů s různými názory na různé historické momenty. Pro mě je důležité, aby souhlasili s programem takovým, jaký ho máme a, pokud kandidují, aby ho prosazovali. ODS má pana (Pavla – pozn. red.) Novotného, který vyhrožuje smrtí, válkou, napadá vážně nemocnou Aničku Slováčkovou. Tak takové lidi já díky Bohu v KSČM nemám, což by pro mě byl mantinel, kdy bych zasáhla velmi tvrdě. A jestli mě někdo chce školit z toho, kdo kam chodí klást květiny, tak já říkám, že budeme mít 80. výročí osvobození a já půjdu položit Rudoarmějcům věnec.“

To není totéž a to víte. Vy máte ve svých řadách lidi, na kterých se asi neshodnete na to, co je dobro a zlo… Budou na kandidátkách mimochodem?

„Josef Skála tam nebude.“

A Marta Semelová?

„Nemáme kandidátky dodělané. Josef Skála není v nominacích.“

Paní Semelová ano?

„Je tam, figuruje v pražské kandidátce. O tom, zda bude či nebude zařazena, se budeme bavit, ona je skvělá odbornice na školství, ale my ty kandidátky skládáme v podstatě ze čtyř, pěti stran, KSČM nebude mít na těch kandidátních listinách většinu a snažíme se vybírat neokoukané lidi, které bychom veřejnosti prezentovali jako naše odborníky do budoucna.“

Z toho chápu, že i když na kandidátce bude, tak ne na volitelném místě.

„Ano. A ona o to, musím říci, vlastně nestojí. Ona říká, že ráda pomůže, ale že si na ničem netrvá.“

Dostanete-li se do Sněmovny, co kdyby za vámi přišel Andrej Babiš, ať mu tolerujete jednobarevnou vládu a za to vám dá třeba post místopředsedkyně komory?

„Já jsem dost striktní v tom, že neměním funkce za program. A hlavně nikdy nepřemýšlím nad tím, co bude. V tuhle chvíli mám silnou motivaci společně se svými kolegy správně nastavit hnutí Stačilo!, vytvořit program a dát dohromady kandidátky, které budou mít šanci uspět a které lidem ukážou, že se politika nemusí dělat jen způsobem, na který jsou teď zvyklí. Já jsem v životě dostala řadu velmi zajímavých nabídek, díky nimž bych možná žila lepší život, možná byla dávno zapomenutá ministryně. Nikdy to u mě ale nebylo o funkcích.“

A kdyby Andrej Babiš přišel a rovnou řekl to, co už jednou naznačil, tedy že pod značkou Stačilo! už pro něho nejste komunisté a že by vás vzal klidně do vlády, co byste mu řekla?

„Pokud přijme naše programové priority jako audit, sáhnutí na peníze těch nejbohatších, bank, korporací a podobně, tak uvidíme. Problém českého státního rozpočtu není na výdajové, ale na příjmové straně. Po 35 letech chceme přijít s tím, že se nebude sahat do střední a nižší třídy, do kapes zaměstnanců, důchodců, matek s dětmi, ale sáhneme do toho, co vyvádí firmy. A udělá se audit, abychom vyčistili to, co se ve státě děje, protože tady nikdo nevyhodnotil všechny ty různé smlouvy…“

Babiš v Hráčích otevřeně o svém otci Štefanovi: Neměli jsme ideální vztah

Pardon, to dělá každoročně Nejvyšší kontrolní úřad.

„A co s tím dělá ta vláda? Nic. My chceme, aby tady někdo udělal pořádek, nastolil daňovou spravedlnost.“

To je co?

„Aby nejchudší neodváděli více daní, než ti nejbohatší.“

Ale vždyť to se neděje. Ale dobře, když Andrej Babiš přijde a řekne: audit v pořádku, asi nějaká sektorová daň v pořádku, ale nechceme referendum o vystoupení z EU ani z NATO, co mu řeknete?

„Tak já si sednu se svými koaličními partnery a budeme o tom jednat. O tom nebudu rozhodovat jen já, protože kandidujeme jako hnutí Stačilo! A budeme chtít, aby naše priority byly zohledněny, pokud sedneme k jakémukoliv jednacímu stolu. A abychom mohli naplňovat program. O funkcích to nebude.“

Jak moc věříte předsedovi hnutí Stačilo, Danielu Sterzikovi, že je v tomhle na stejné vlně? Že ten program neprodá za nějakou prebendu?

„Jak ho znám, stejně jako další z předsednictva, včetně Ondry Dostála (europoslanec za Stačilo! – pozn. red.), nedovedu si to představit. Nás je tam více stran včetně SD-SN (Spojení demokraté – Sdružení nezávislých – pozn. red.) a ČSNS (Česká strana národně sociální – pozn. red.), plus další menší strany, které se přidají, a my chceme, aby hlasy nepropadaly. Samozřejmě bych mohla říct, že nikomu nevěřím a půjdu do toho čistě s hlavičkou KSČM.“

Takže připouštíte, že jen čistě s KSČM byste nedostali 5 procent nutných ke vstupu do Sněmovny.

„To nevím, ale nechci to riskovat. V roce 2021 propadlo milion hlasů a lidé si to pamatují a žádají nás, abychom to tentokrát udělali jinak.“

Jak pana Sterzika, známého jako blogera a, podle některých, dezinformátora Vidláka, znáte?

„Potkali jsme se na (protivládních – pozn. red.) demonstracích. Dan pro mě byl člověkem, kterého jsem dlouho četla jako blogera. Přijela jsem k němu někdy půl roku po těch demonstracích a jen se bavili o tom, jak politiku vidí on, jak já. A pak přišla myšlenka, že ve chvíli, kdy dáte dohromady 7, 8 subjektů, malých stran, tak 11 % (kvórum pro velké koalice – pozn. red.) je strašně problematických. A on řekl: já tady mám založeno hnutí (hnutí Stačilo!, převzal název koalice komunistů a dalších stran pro krajské a evropské volby – pozn. red.) a budu rád, když tam budou i vaši kandidáti.“

Takhle jsem to já neslyšela. Naopak jsem slyšela, že mozkem téhle operace jste vy a pan Sterzik je něco jako váš bílý kůň.

„Mě fascinuje, co občas slyším o sobě, že jsem nějaká šedá eminence politiky.“

Buďte ráda, ne? Takže nápad na hnutí, což je podle mnohých účelový subjekt, měl opravdu pan Sterzik, ne vy?

„On s tím přišel, protože si uvědomoval, že my, kteří jsme předsedy svých stran, nemůžeme založit nějaké nové hnutí a on chtěl značku Stačilo! ochránit. A podle mě to není účelové.“

Tak plní to účel nemuset dostat 11 procent hlasů.

„Tím účelem je spojit levicové, vlastenecké subjekty.“

To vlastenectví mě zaráží, nepřijde mi, že ho KSČM dříve tak akcentovala.

„Já myslím, že to byli zrovna poslanci za KSČM, kteří navrhovali zákon o českém jazyce.“

Když se řekne, že děláte politiku spojenou s populismem a nacionalismem do té míry, že se to překrývá s metodami ultrapravice, co vám běží hlavou?

„Tyhle komentáře mě baví. Já jsem o sobě slyšela spoustu komentářů, ale počkejte si na volební program, který zveřejníme na konci března, a myslím si, že je tam tak jasně vyprofilovaná sociální politika či zahraniční politika, že všichni ti, co píší, jaká jsme ultrapravice, začnou říkat, že jsme ultralevice. Ano, my nejsme progresivisté, jsme konzervativní. Trend progresivistické politiky a politických neziskovek je za nás mimo a chceme zase trochu toho normálna. Ale tím, jak nás občas titulkují, se bavím a bavíme se tím všichni a vzájemně si to posíláme.“

Zůstane KSČM vždy samostatnou značkou, anebo jednoho dne splyne s hnutím Stačilo!?

„Předpokládám, že KSČM zůstane vždy samostatnou značkou a ke splývání není žádný důvod. Přála bych si, aby byla samostatným subjektem, byť spolupracujícím s dalšími stranami.“

Z čeho zaplatíte kampaň? Jak si náklady s dalšími stranami rozdělíte?

„Já řeším především program.“

Neřešíte tedy ani, jak si případně rozdělíte příspěvky od státu?

„O tomhle jsme fakt nikdy nemluvili. Uvidíme, jestli bude co rozdělovat.“

Pokud se dostanete do Sněmovny, odejdete z Evropského parlamentu a odejdete i od 7500 eur měsíčně. To prý považujete za přemrštěné. Kolik návrhů jste podala, aby se plat evropského zákonodárce snížil?

„Europoslanci nemůžou rozhodovat o svých platech. Mohou navrhovat komisi, aby je platy snížila. Já jsem sama podepsaná každoročně pod těmito návrhy, pro které ale většina českých europoslanců nehlasuje.  Vždy jsme navrhovali jít s platem minimálně na polovinu anebo ho odpíchnout od průměrné mzdy v EU. I poslanci by se měli vrátit na zem a doufám, že i nová Poslanecká sněmovna, abychom nemuseli zase zažívat trhárny s platy poslanců.“

Máte propracovaný plán, jak byste toto v Česku chtěli upravit?

„Přiznám se, že teď řešíme zásadnější návrhy, ale zatím jsme ve shodě, že chceme platy politiků oddělit od platů soudců a že chceme, aby byly vázány na ekonomický ukazatel, který říká něco o reálné politice v Česku – aby i poslanci byli motivováni, že čím lepší bude hospodářská situace a perspektiva v Česku, tím víc si i oni vydělají.“

Jste ekonomka, máte vytipovaný aspoň ten ukazatel?

„Můžeme jít třeba na dvojnásobek průměrné mzdy, nebo i na dvojnásobek mediánu. Budu ráda, když se nám poměrně rychle podaří najít nějaký dobrý návrh. Vždycky jsem byla zastáncem toho, aby se to osekalo. Já z podstaty politiku kvůli penězům nedělám, protože já v tuhle chvíli velkou část svého platu rozděluji.“

Komu? Na co?

„Pomáhám platit nájmy, nákupy, školky, obědy ve školách, matkám samoživitelkám.“

A co pro ně máte programově?

„Určitě to nebude ta superdávka, kterou vymýšlí Jurečka, nebo jak se má sáhnout na tu bytovou dávku, to mi přijde šílené. Nevím, jestli je smyslem dělat z chudých ještě chudší. Tím, že těm maminkám pomáhám, mám přehled o tom, na co si mohou a nemohou sáhnout, a jak se k nim chovají zaměstnavatelé, protože mají dvě často nemocné děti a nemá jim je kdo hlídat, protože jsou často z poměrů, kde nemají velké rodinné zázemí. Chci, abychom jim vytvořili podmínky pro práci. Nechtějí být na sociálních dávkách, ale práce se jim hledá složitě. A chceme se postarat i o záchrannou sociální síť včetně sociálních bytů.“

Vy v Evropském parlamentu soustavně hlasujete proti pokračující pomoci Ukrajině. Proč?

„Protože každé zastavení bojů je určitě pozitivní. Já pro ta usnesení hlasuji negativně především proto, že mi kolegové neustále navrhují deklarace, že musíme dát víc peněz, ale když my navrhneme deklaraci, že by Evropská unie měla zkusit mírová jednání, tak to naši pravicoví kolegové zametají pod stůl.“

Možná proto, že nevnímají Rusko jako partnera, který by vyjednané příměří respektoval a dodržoval?

„Ani to nezkusili.“

Vy se nebojíte té rozpínavosti Ruska? Že když se uzavře příměří v současných mantinelech válečného konfliktu, za 10 let se Rusové proberou a budou se chtít rozpínat dál na západ?

„Ne. A už vůbec si nemyslím, že je pro Rusko Česká republika jakkoliv podstatná.“

Šéf armády Řehka v Hráčích: Zvažujme povinnou vojenskou službu! Potřebujeme lidi

Z čeho čerpáte tu jistotu? Tu bych ráda taky měla.

„Kdybych to brala, jak říkáte, tak se musím sama ptát, jestli se cítím bezpečně, když jsou všude kolem americké vojenské základny a jestli se při současném dění v Americe nemůže stát, že je začnou budovat i u nás, a pak budou něčím cílem. Já bych si přála návrat bezpečnostní rovnováhy, kdy si lidé budou moci věřit, mezi nimiž budou fungovat dohody a mezinárodní války a jsem přesvědčená o příměří. Špatný mír je vždycky lepší než dobrá válka.“

Pořád si myslíte, že Česko nemá být součástí NATO?

„Osobně se domnívám, že NATO neplní své základní úkoly, a nikdo ji k tomu nevede. Dnes je to spíš honba za tím vydat tři, čtyři nebo pět procent HDP. A to pro mě není záruka míru. Moc bych si přála, abychom se bavili o nové bezpečnostní architektuře Evropy s partnery v Unii, ale i s balkánskými zeměmi a dalšími tak, abychom si uměli vzájemně pomoci, ale nediktovat a neútočit. Nemyslím si, že když teď dáme 800 milionů eur do zbraní, tak to jakkoliv pomůže bezpečnosti ČR nebo EU. Není ani jasně řečeno, na co ty peníze půjdou a proti komu se chystáme vytvářet tu bezpečnostní zónu.“

Vždyť mají jednotlivé státy priority, a pak se hodnotí, jak je naplňují.

„Myslíte, jako když si Jana Černochová dá do nákladů předfakturaci na F 35?“

To se přeci ještě vyhodnotí, jestli je v pořádku či ne.

„Za mě by měla být koncepce Armády České republiky smysluplná a měla by sloužit především potřebám českých občanů. Když dnes premiér hází procenty, vůbec nemluví o smysluplnosti. To, že armádu potřebujeme, jako KSČM nezpochybňujeme. Byli bychom ale rádi, aby se z těch expedičních sborů staly sbory, které budou připraveny pomoci především občanům České republiky, především na území České republiky. A jestli to bude v nějaký moment o spolupráci na úrovni V4 nebo EU, o tom jsme schopni se bavit.“

Vy jste nedávno zareagovala na sociální síti Twitter necitlivě na prohlášení šéfky Sněmovny Pekarové Adamové, že nebude ze zdravotních důvodů na podzim kandidovat. Omluvila jste se veřejně, udělala jste to i osobně?

„Omluvila jsem se jí, ano.“

Po telefonu, nebo jak?

„Nemá smysl to řešit, ale bylo to osobní cestou. A nemá se to stávat (Konečné asistent napsal na síť X, že nemocí Pekarové Adamové je nedostatek svědomí – pozn. red.) a nemá se to stávat. Jestli jsem ale od české politiky vnesla to, že se omluva stává něčím správným, jsem moc ráda.“

Přijala Markéta Pekarová Adamová tu omluvu?

„To nevím, asi se zeptejte jí. Ale myslím, že každý, kdo mě zná, ví, že napsat něco takového není v mé nátuře a došlo k tomu velkým nedorozuměním.“

Takže to není tak, že jste něco podobného pronesla a nějaký aktivní asistent to rychle dal ven?

„Ne, já v té době byla v Číně a ten kolega mi to poslal jako návrh a neuvědomil si, že to odklikl. Já mu na ten návrh samozřejmě napsala, jestli se náhodou nezbláznil, jestli mu nehráblo.“

A kde vůbec vznikla ta potřeba něco takového komentovat? Zdravotní stav někoho na sociálních sítích?

„Mí lidé mi prostě posílají návrhy, na které jim říkám: toto nekomentujme, toto ano, ale takhle. A pak došlo k tomu, k čemu došlo. Já jsem z toho vyvodila důsledky a máte pravdu, zdravotní stav by se komentovat neměl, stejně jako jakýkoliv rodinný stav. Snažím se to nedělat, stalo se mi to poprvé za 24 let, mrzí mě to a pevně věřím, že se to nebude opakovat. Kdybychom všichni občas uměli hodit zpátečku a říci, že to, co se týká rodiny a podobných věcí se nemá komentovat, asi by to naší politické kultuře prospělo ze všeho nejvíc.“

Pořad Hráči: Pravidelně v Blesku ti, co vládnou Česku!

Blesk už třetím rokem přináší čtenářům a divákům exkluzivní pořad Hráči, v němž se střídají ti, kdo v Česku něco znamenají ve sféře byznysu, politiky, managementu či showbyznysu. Zhruba hodinové rozhovory, které vede zkušená moderátorka politických debat i rozhovorů s vrcholnými ústavními činiteli, Vera Renovica (39), si můžete vychutnat každé dva týdny na webu Blesk.cz. A to vždy v pondělí (v případě svátků oznámíme posun). V tentýž den si pak jejich písemnou podobu přečtete v tištěném deníku Blesk. To vše, abychom našim čtenářům umožnili podívat se za oponu, za níž se rozhoduje o našich životech, peněženkách či budoucnosti našich dětí. Jestli chcete vědět víc o těch, kteří skutečně vládnou zemi, v níž žijete, dívejte se na Hráče na Blesk.cz!