Josef Fritzl: Přeju si, aby na mě Elisabeth zapomněla...

Rakouská bestie Josef Fritzl (73), odsouzený před pár dny na doživotí za incest, zabití a jiná zvěrstva, sedí ve své cele v dolnorakouském městě St. Pölten. Televize je prý puštěná celý den. Jediný, kdo ho chodí navštěvovat, je jeho advokát Rudolf Mayer.

Právě s ním Fritzl, který 24 let věznil ve sklepě svou dceru Elisabeth, více než 4000krát ji tam znásilnil a měl s ní 7 dětí, poprvé promluvil o svém pocitu viny:

Co byste vzkázal své dceři a dětem, které jste s ní zplodil?
„Nic si nepřeji víc, než aby na vše dokázaly nějak zapomenout. Na vše, co se mnou vytrpěly. Na mě...“

Jak vám bylo, když jste v soudní síni spatřil dceru Elisabeth?
„Když jsem si všiml, že tam je, trvalo mi dlouho, než jsem sebral odvahu podívat se jejím směrem. Zahlédl jsem její tvář a strašně jsem se před ní styděl... Když jsem ji slyšel mluvit, najednou jsem vše pochopil. Že moje představa o jejím vnímání života ve sklepě se zcela lišila od toho, co ve skutečnosti každý den zažívala a cítila. Poslouchat její výpověď pro mne bylo nesnesitelné. Nezmohl jsem se na jakoukoli obhajobu. V tom momentě mi bylo jasné, že si nic lepšího než nejvyšší trest nezasloužím.“
A co si myslíte o rozsudku?
„Je spravedlivý. Já chtěl dostat doživotí. Budu se celý zbytek života kát a zpytovat svědomí. Až do úplného konce. Kdyby to šlo, chtěl bych ještě tvrdší trest.“

Je pravda, že pomýšlíte na sebevraždu?
„Ne. Ještě totiž stále mohu pomoci svým obětem. Chtěl bych napsat knihu. Ne pro veřejnost, ale pro ně, pro svou rodinu. Pokusím se v ní vysvětlit, proč jsem se k nim choval tak odporně. Chci dát psychiatrům co nejvíce informací o své nemocné duši. A celý výtěžek z knihy samozřejmě dostanou Elisabeth a děti.“