Novinářka Stomatová z Charkova o životě ve válce. Emoce a strach? Těžko se s nimi pracuje

Měsíc na Ukrajině, měsíc v Česku. Dva domovy dva různé světy. Pocity bezpečí střídají pocity strachu, tvrdé práce a únavy. Tyto situace popisuje novinářka jako velmi náročné a možná nejobtížnější. A to i přes to, že po boku má neustále svého kameramana a partnera v jedné osobě Jána Schürgera.

„Hodně těžce neseme oba i to, že jsme daleko od našich blízkých. Honza a jáse v tomto ohledu i bavíme o tom, že je to náročné, že nemůžeme být s těmi lidmi, se kterými chceme být. Hodně našich přátelských vazeb se tím narušilo. Potom se vrátíme, jsme unavení, snažíme se dohnat spoustu věcí doma, vlastně i to, že se musíme postarat o běžné věci, o dům, o zahradu, to všechno je často součástí toho života potom v Česku, kdy už není čas na odpočinek,“ popsala Darja.

Stovky výstupů

O odpočinku nemůže být řeč ani na Ukrajině. Rozhodně není den, kdy by neměli co dělat. Neustále sledují, co se kde děje, vyráží natáčet a připravují reportáže.

„Ten měsíc, co tady jsme, je velmi náročný, dokonce jsme to teď počítali. Jsme tady od 20. února a máme už zhruba kolem stovky výstupů, tedy různých živých vstupů, reportáží, dalších příspěvků. I vzhledem k tomu, že se teď řeší příměří a spousta věcí spojených s Ukrajinou, tak o to je naše práce náročnější,“ popsala běžný den na Ukrajině válečná zpravodajka.

Prožíváme to s nimi

Na Ukrajině našla přátelé. Charkov je základnou, kam se vždy vrací z natáčení z válečné linie. Nálady, strachy, obavy i naděje tak prožívají s okolím. I to nekonečné čekání na mír.

„To prožíváme s nimi a myslím si, že právě i vzhledem k tomu, že se mluví často o příměří a že my máme mezi kamarády i vojáky, tak z jejich úst spíše zaznívá, že dokud jich se to netýká, tak pro ně se nic moc nezmění. Myslím si, že je to trošku i skepse. Někteří třeba vůbec nedávají důraz tomu, co se odehrává na politické scéně, jiní to zase sledují velmi bedlivě, vždycky nám volají, co si o tom myslíme. Ale v podstatě si myslím, že úplně nejsou přesvědčeni, že k něčemu dojde,“ uvedla Stomatová.

Děsivé svědectví Ukrajinců z vlastní země: Děti jedí u hrobů otců, vojáci na frontě přežívají!

Snažím se držet si odstup

Nespočet příběhů, lidských osudů, momentů strachu a nebezpečí, slz i radostí. To vše během tří let na Ukrajině prožívá v extrémních dávkách. Na třicetiletou ženu, která vyměnila šaty a lodičky za pohorky a plnou polní se toho zdá být trochu dost.

„Na začátku jsem sama dostala radu, že bych to neměla prožívat, že bych neměla nad tím tolik přemýšlet, tak jsem se rad snažila držet a snažím se držet si odstup. I když tu jsou lidé, se kterými jsme i po tom natáčení stále v kontaktu, stále zjišťujeme, jaká je jejich situace, co se pro ně změnilo, jestli jsou v pořádku, jestli jsou naživu. Takže v tomto ohledu asi nejde se od toho úplně odpoutat, jak bychom chtěli,“ uzavřela  Stomatová.