Děsivý fenomén v Česku: Desítky tisíc mladých se sebepoškozují! Psycholožka popsala důvody

Podle studie výzkumného týmu z Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého se sebepoškozováním má zkušenost 70 tisíc českých teenagerů a bohužel jich přibývá. Autoři studie navíc sami připouštějí, že čísla mohou být v reálu ještě větší.

„Určitě je to dobou, v jaké žijeme. Ty děti procházejí nějakou frustrací, možná i z dob covidu. Když se podíváme na poslední roky, tak žijeme v neustálé nejistotě. Byl to covid, válka, tornádo, spousta věcí, které děti vnímají. Jsou to samozřejmě sociální sítě, internet, filmy, které mají možnost shlédnout – to jsou všechno faktory, které mohou děti frustrovat,“ uvedla Jarolímková.

Podle ní hraje zásadní roli také rodinné prostředí a obecně sociální bublina, v níž děti vyrůstají. „Neumí si s těmi stresy poradit, takže je ventilují prostřednictvím sebepoškozování. Když ublížím sobě, tak nikomu jinému neubližuji. Je to první impuls, kdy se snaží zbavit negativní energie a mají pocit, že tím ventilují napětí z těla ven,“ vysvětlila psycholožka.

Šéf Národní centrály proti terorismu: Narůstá radikalizace mládeže online! Odpovědnost leží v rodinách

Proč si ale někteří mladí lidé vybírají právě tento způsob vyrovnávání se se stresem? „Když si nějakým způsobem ublížím, okolí o tom neví. Když rozkopu zeď, rozbiju okno, něco zničím, okolí to vidí. Ale když si ublížím sám sobě, mohu to skrýt. Možná je v tom i pocit viny, že selhali, že nejsou dost dobří. Je to skrytá bolest, ale zároveň přináší okamžité uvolnění,“ popsala Jarolímková.

Kritický 13.rok

Nejčastěji se sebepoškozování objevuje u dětí v období přechodu z prvního na druhý stupeň základní školy. „Může to souviset i se školním tlakem, většími nároky na dítě. Některé rodiny na děti kladou vyšší požadavky, než jsou schopny zvládnout. Už nejsou pod ochranou rodičů, mohou měnit školu, kolektiv, přecházet na víceleté gymnázium. To všechno zvyšuje napětí,“ uvedla psycholožka.

Jarolímková zdůraznila, že je důležité, aby rodiče a učitelé včas rozpoznali varovné signály. „Je třeba všímat si změn v chování – uzavřenosti, náladovosti, zakrývání těla dlouhým oblečením, vyhýbání se tělesnému kontaktu. Důležité je s dětmi mluvit, vytvořit bezpečné prostředí, kde se mohou svěřit, aniž by se bály odsouzení,“ doporučila.

Jak pomoci?

A co dělat, když zjistíme, že se to týká někoho blízkého? „Nezlehčovat to, neříkat jim, že to nic není. Naopak, snažit se porozumět, nabídnout pomoc, ideálně ve spolupráci s odborníkem. Dítě potřebuje cítit, že není na své problémy samo a že existuje cesta, jak se s nimi vyrovnat jinak,“ uzavřela Jarolímková.

Pokud se vy nebo někdo ve vašem okolí potýká se sebepoškozováním nebo jinými psychickými problémy, neváhejte vyhledat odbornou pomoc. Obrátit se můžete na Pedagogicko-psychologickou poradnu, dětské psychologické ambulance nebo krizové linky, jako je Linka bezpečí (116 111) či Linka první psychické pomoci (116 123), které jsou anonymní a dostupné zdarma.