Zvláštní bakterie mykoplazma. Lékař vysvětlil, proč na ni nezabírají standardní antibiotika

„Tyto vlastnosti ji činí hůře citlivou na standardní antibiotika,“ uvedl Václav Koucký. To znamená, že běžně používaná penicilinová antibiotika, která se předepisují  při standardních zápalech plic způsobených pneumokokem, nemají dostatečný účinek.

Léčba mykoplazmové pneumonie proto vyžaduje specifický druh antibiotik. „Základní antibiotika na mykoplazmu jsou makrolidová antibiotika, což je taková poměrně velká skupina, kam patří zejména klarithromycin,“ uvedl Koucký. Makrolidy, tedy antibiotika jako Klacid nebo Fromillid, dokáží účinně působit uvnitř buněk.

Koucký ale upozornil, že „bohužel tato antibiotika jsou docela nadužívána,“ což vede k nárůstu odolnosti bakterií na tato antibiotika. „Naštěstí v České republice ta situace není tak špatná jako třeba v Asii, v Číně mají 90 % kmenů rezistentní, v Japonsku 80%, v Koreji 70 % a bohužel tyto kmeny už se dostávají i do západní Evropy. Díval jsem se na nějaká data z Francie a Německa, kde už je to 10, 15, i20 procent případů,“ upozornil Václav Koucký.

Pediatr o zápalech plic u dětí: Případů přibývá. Jak rozpoznat příznaky a kdy vyhledat doktora?

Toxičtější antibiotika

Nicméně i v Česku se objevují případy, kdy léčba běžnými antibiotiky selhává. „My tedy na klinice jsme měli podezření asi na čtyři případy, kdy jsme to neměli konfirmované  geneticky, že bychom věděli, že se skutečně jedná o kmen rezistentní na antibiotikum,“ popsal Koucký. „Ale viděli jsme, že na standardní antibiotika nereagují dobře a museli jsme je změnit nebo zvýšit dávku, “ dodal s tím, že bychom v tomto ohledu měli být obezřetní do budoucna.  V případech, kdy antibiotika nezabírají,  nasazují se antibiotika druhé linie, „která jsou ale méně výhodná, už třeba z toho důvodu, že jsou toxičtější nebo mají více nežádoucích účinků,“ upozornil.

Zblázněný imunitní systém

Infekce mykoplazmou mohou mít i dlouhodobé zdravotní následky. „U mykoplazmy se hovoří o dlouhodobých obtížích typu  některých autoimunitních onemocnění,“ sdělil Koucký. „Viděl jsem asi dva případy vzácného takzvaně intersticiálního plicního onemocnění, u kterého jsme spekulovali, že to bylo v návaznosti na tu mykoplazmovou pneumonii,“ dodal. „Vlastně ten imunitní systém, abych to řekl jednoduše, se vlastně zbláznil a začal poškozovat ty plíce samotné,“ upozornil na riziko autoimunitních reakcí i po vyléčení infekce.

Další komplikací, kterou mykoplazma může způsobit, je dlouhodobá přecitlivělost dýchacích cest. „Hovoří se o tom, že mykoplazma může být spojená s tzv. přecitlivělostí průdušek,“ vysvětlil Koucký. U dětí, které prodělaly infekci, mohou i nadále přetrvávat problémy s dýcháním při fyzické zátěži nebo při vdechování chladného vzduchu. Následné komplikace mohou vést k potřebě dlouhodobé inhalační léčby, která pomáhá dýchací cesty uvolnit a zlepšit dýchání dětí, které se s mykoplazmovou pneumonií potýkaly.