Šéfka probační služby o setkání vězňů s oběťmi: Čeho se bojí pachatelé?
Každý rok zprostředkovává Probační a mediační služba okolo 800 případů mediace mezi pachateli a oběťmi trestných činů. Setkání jsou plná emocí, ale podle ředitelky Andrey Matouškové je to ve většině případů důležitá složka cesty k návratu ke kontrole vlastního života.
„Emoce se projevují různě a my na to připravujeme vlastně pachatele, i tu oběť,“ říká Matoušková. Zdůraznila, že účelem takových setkání není emoce potlačit, ale naopak je využít k lepšímu pochopení dopadu trestného činu. „Smyslem není vlastně ty emoce zastavit nebo je popřít, ale využít je proto, aby bylo jasné, že ten zásah do života toho, kdo má nějakou silnou emoci, je značný,“ dodala.
Matoušková také upozornila na to, že mediace nejsou formální záležitostí: „Pachatel musí reagovat a odpovídat na otázky opravdu osobně a přes svého právníka. Od toho ta mediace je právě osobní setkání pachatele a oběti, aby si to mohli říct, takže emoce jsou přítomné. Naši lidé musí být vyškolení, aby to zvládli.“
Podle Matouškové řada obětí po setkání s pachatelem říká: „My jsme si takhle, když se třeba neviděli při spáchání toho trestného činu, my jsme si takhle pachatele nepředstavovali, takže vlastně na té mediaci pachatel dostává tvář a pro oběť je vlastně nějak viditelnější, než když zná jeho jméno.“ Oběť má takto možnost získat odpovědi na to, co ji trápí, a pachatel má na druhé straně příležitost se vyjádřit, proč a co udělal, a zároveň se popsat jako člověk a ne jen jako pachatel.
Mediace s vrahem?
Nejčastější jsou mediace u trestných činů v dopravě, ale výjimkou nejsou ani závažné případy. „Máme případy, kdy k trestnému činu došlo s odstupem řady let, ten člověk je třeba ve vězení a v tuhle chvíli vlastně nabízíme mediace i v těch případech nejzávažnějších trestných činů a s odstupem let otevíráme téma, co vlastně dotyčný udělal vůči tomu, komu třeba vzal život, jaké informace má o rodině, o dopadu,“ uvedla.
„Když se výzkum ptal, kdo se více bojí setkání, jestli oběť, nebo pachatel, tak je zřetelnější, že se více báli pachatelé,“ prozradila Matoušková. Důvodem je podle ní to, že mediace je velmi osobní proces. „Dívají se na následky z očí do očí tomu člověku, což si myslím, že je složitější, než když stojíte v ohrádce u soudu a posloucháte vlastně celý ten proces,“ vysvětlila. Setkání s obětí často přivádí pachatele k hlubšímu uvědomění si následků svého činu.
„Při přípravě na mediaci si často uvědomí hloubku toho, co svým činem způsobili,“ říká Matoušková. Jako příklad uvedla jednoduchou krádež kabelky, která pro oběť může znamenat mnohem víc než jen materiální ztrátu. „Když máte možnost se podívat za ten paragraf a vidět, co všechno se vlastně stalo, tak si myslím, že to řadu pachatelů opravdu velmi překvapí,“ uzavřela ředitelka Probační a mediační služby.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.