Feri míří k soudu za znásilnění. Psycholožka: Čím mladší oběť, tím horší trauma
Po téměř roce a půl vyšetřování, dnes v Den svatého Valentýna, začíná soud s Dominikem Ferim. Bývalý poslanec TOP 09 čelí dvěma obviněním ze znásilnění a jednoho pokusu. Kriminalisté původně pracovali ještě s případy dalších pěti žen, nakonec je však odložili bez obvinění. Znásilnění je jeden z nejvíce zraňujících trestných činů, má obrovský dopad na psychiku a to často i celoživotně. A právě soudní proces je pro oběti velmi náročným a často traumatizujícím zážitkem. Nejen o tom hovořila v pondělním Epicentru forenzní psycholožka a soudní znalkyně Ludmila Čírtková.
„Znásilnění je definováno jako trestný čin, který je u přeživších nejvíce traumatizující,“ uvedla forenzní psycholožka. Podle Konsent.cz si 90% obětí nese přetrvávající psychické následky a to někdy i po celý život. „Když se podíváme na četnost výskytu posttraumatické stresové poruchy u různých kategorií obětí, tak vidíme, že úplně největší procento osob vykazuje posttraumatickou stresovou poruchu po válečných katastrofických situacích, ale hned na druhém místě jsou oběti znásilnění,“ vysvětlila Čírtková.
Doplnila také, že současné výsledky hovoří o tom, že zhruba každá druhá oběť, čili 50 % obětí znásilnění, vykazuje příznaky, které spadají pod diagnózu posttraumatické stresové poruchy. „Víme, že když oběti znásilnění podpora v nejbližším okruhu chybí, že jsou i snížené šance třeba na to, aby uspěla u orgánů činných v trestním řízení,“ zdůraznila, že to, co oběť znásilnění potřebuje na prvním místě, je skutečně důvěra a podpora nejbližších a rodiny.
Může si za to sama?
Z průzkumu, který pro organizaci na ochranu lidských práv Amnesty International zpracovala výzkumná agentura FOCUS, vyplývá, že nejméně 40% obyvatel České republiky si stále myslí, že oběť může být za znásilnění spoluodpovědná a to například vyzývavým oblečením, koketováním, opilostí, tím že se nacházela na opuštěném místě nebo tím, že neřekla jasné 'ne'.
To však psycholožka jednoznačně odmítá: „Z podstaty selského rozumu můžeme jednoduše dojít k závěru, že nikdo z nás nechce získat nějakou újmu. Nikdo z nás nechce, abychom trpěli, abychom nemohli spát, aby nás budili noční můry, nikdo z nás nechce, abychom nebyli schopni otevřít dveře z bytu a vyjít zase ven na ulici, takže ta představa, že oběť si něco takového vykoledovala nebo způsobila svým chováním, je naprosto mylná.“
Správná dávka emocí
Podle zkušené forenzní psycholožky neexistuje typický profil oběti: „Oběti znásilnění nejsou přes kopírák. To je také velký mýtus, který předpokládá, že všichni poznáme oběť znásilnění na první pohled.“ Oběti se po tak traumatizujícím prožitku mohou chovat velmi různě. „V soudních síních se od oběti chce, aby předvedla správnou dávku emocí, a když je bez emocí, což je typickým důsledkem velmi závažné psychotraumatizace, protože nastupuje tzv. disociace, tak je pokládána za nevěrohodnou, ale když má těch emocí moc, tak je zase pokládána za histrionskou bytost a ty jsou také nevěrohodné,“ popsala jeden z dalších důvodů, proč je oznámení znásilnění opravdu velkým rozhodnutím, a proto je dobré, aby oběti vyhledaly místa pomoci pro oběti, například Bílý kruh bezpečí a podobné organizace, kde mají výhodu, že dostanou na míru šitou pomoc a informace.
„Oběť má často pocit, že nemůže důvěřovat ostatním, má pocity zrady, s tím souvisí i pocit, asi jsem udělala něco špatně, když se ten dotyčný ke mně takto choval, a to znamená, že sama sebe ztrácí, ztrácí pocit vlastní hodnoty,“ popsala některé bezprostřední krátkodobé psychické následky.
„Může to vést, nemá-li například podporu v rodině, k tomu, že oběť zastává názor, asi jsem si to zasloužila a může to vést i k sebepoškozujícímu chování typu poruchy příjmu potravy a požívání drog, anebo zacházení s vlastním tělem, jako by mi nepatřilo, čili takovéto sebetrestání, které může být i víc spojeno s tím, že se oběť stydí za to, že se nebránila, že nedovedla třeba říct ne, protože ani nemohla mluvit.“
Čím mladší oběť, tím horší trauma
U dlouhodobých následků se prohlubují pocity toho, že nevěříte ostatním, ztrácíte obraz vlastního života. „To znamená, ztrácíte perspektivu, z ničeho nemáte radost nebo máte pocit, že jste jako robot, že nemůžete vůbec nic cítit ani radost ani bolest a ten balík těch psychických ran může být velmi široký,“ uvedla Čírtková a vysvětlila, že i když oběť nemá viditelná závažná zranění, může být extrémním způsobem psychotraumatizována a zároveň platí, že čím mladší oběť, čím méně podpory má v rodině, tím horší traumata a někdy se může jednat o problém na celý život.
Zažili jste sexuální nebo domácí násilí? Nebojte se vyhledat pomoc! Linka Bílého kruhu bezpečí 116 006 poskytuje pomoc obětem kriminality a domácího násilí zdarma a to 24 hodin denně.
