Údajných obětí a svědků v kauze Cimického přibývá, je jich přes 30. Hlásí se i muži, šokuje advokátka
Počet obětí údajných sexuálních útoků jednoho z nejznámějších českých psychiatrů Jana Cimického roste každým dnem. Reakce společnosti je však poměrně vyhrocená. Na jednu stranu se ženy, které se svým traumatickým zážitkem vstoupily do veřejného prostoru, setkávají se slovy podpory, na druhou jsou zahlcovány pochybnostmi o tom, proč tyto činy neohlásily dříve, a výjimkou nejsou ani vyhrůžky a nadávky. Proč chce většina obětí zůstat v anonymitě? Proč se k nim česká společnost často chová jako ke „kusu hadru"? Proč čekaly s oznámením i dvacet let? Nejen o tom hovořila v Epicentru Blesk Zpráv advokátka obětí sexualizovaného násilí, Lucie Hrdá.
„Já jsem dělala výzvu pro oběti a svědky a celkem se mi zatím ozvalo přes 30 lidí," uvedla hned v úvodu pořadu zkušená advokátka. Počet obětí nadále roste. Hrdá se podle vlastních slov zatím na svou výzvu dočkala pozitivní reakce a překvapivě nejen od žen: „Ozývají se ženy nebo i muži, kteří jsou svědci, že chtějí pomoci, že chtějí, aby se to začalo řešit, a většina z nich říká, že těch obětí, které to dříve neřešily nebo se svěřily jiným psychiatrům, je mnoho."
Případem se zabývá pražská policie až nyní, přestože se první varování oběti objevilo už před 20 lety. Na otázku, proč tomu tak je, neměla advokátka jednoznačnou odpověď:„To se mě neptejte, nebo lépe řečeno - já vám na to neumím odpovědět! Pokud je něco veřejným tajemstvím, tak je to proto, že velká část společnosti tento jev toleruje. A pokud ho tedy omlouvá a nechce ho řešit, nebo rozmlouvá jeho řešení lidem, kteří to řešit chtějí, je to problém."
Vyhrůžky a pochybnosti
A právě reakce společnosti hraje jednu z klíčových rolí v tom, zda se oběti sexualizovaného násilí rozhodnou o svém traumatickém zážitku hovořit, či dokonce označit útočníka. „Mě velká většina z nich zapřísahá, že se nikdy nesmí zveřejnit jejich jména. Právě proto, že se bojí toho, co se spustilo, když některé z nich svůj příběh zveřejnily… jsou to nadávky, vyhrůžky, zpochybňování inteligence oběti, dávání jim za vinu, že byly tak blbé a chodily tam opakovaně a podobně,“ vysvětlovala, čemu musí pak některé ženy ve veřejném prostoru čelit, a reagovala také na častý argument pochybovačů, kteří tvrdí, že se tímto chtějí ženy pouze zviditelnit: „Tím, že v Česku oznámíte, že jste se staly obětí sexuálního násilí, se neproslavíte. Tady se na vás všichni budou koukat jako na kus hadru!"
Shazování viny a křehká psychika
Řeč přišla i na vyjádření prezidenta České lékařské komory Milana Kubky, ve kterém uvedl, že nerozumí tomu, proč ženy nenahlásily případy sexuálního zneužívání v době, kdy k němu mělo dojít. „Nerozumím tomu, co ten člověk dělá na svém místě. To, že shazujete vinu na ty oběti, vůbec ničemu nepomáhá. Tady by bylo na místě vyjádřit nějakou lítost a podporu," reagovala Hrdá.
Upozornila také na to, že právě v tomto případě se jedná o psychiatrické pacientky, které jsou často ve velmi křehkém psychickém stavu. „A právě kvůli tomu křehkému psychickému stavu přicházejí k tomu lékaři, tak potom od nich budeme asi těžko čekat, že otřesené ze sexualizovaného násilí najednou někam poběží a budou vytahovat něco na člověka, který v dané době byl velmi známý. Holedbal se…říkali mi, jak ve své ordinaci měl fotografie se známými lidmi, vyprávěl jim, jaký je spisovatel, jak ho všude znají a podobně…to přece nemůžeme házet vinu na konkrétní oběti,“ zdůraznila nevyrovnanou pozici pacientek a lékaře.
Jaký vývoj kauzy Jana Cimického můžeme očekávat? Jaký postih hrozí jednomu z nejznámějších českých psychiatrů a jak je to s promlčecí lhůtou? Nejen to se dozvíte při sledování celého záznamu středečního Epicentra s advokátkou Lucií Hrdou.
Přesně. Pokud může být vidět, tak se tváří jak jí jde o spravedlnost.