Sexuální predátor si hledá hodnou oběť. „Důležité je se ozvat," říká expertka na sebeobranu
Každá desátá žena byla v Česku znásilněna a sexualnímu obtěžování byla vystavena více než polovina žen Evropské unie a přitom tyto činy nahlásí jen zlomek obětí. Lektorka moderní sebeobrany Jasmína Houdek sama jako náctiletá zažila znásilnění, o kterém nebyla schopná téměř patnáct let mluvit. V Epicentru Blesk Zpráv hovořila otevřeně nejen o tom, proč se styděla svůj traumatizující zážitek sdílet, ale i tom, jak se v nepříjemných situacích bránit či s agresory komunikovat, aby ženy eliminovaly možnost případného agresivního útoku.
„Žádné trauma nevyřeší čas, to, že uběhlo téměř 15 let, neznamenalo, že by ta bolest byla menší. Naopak. Já jsem to tam vzadu pořád někde měla,“ popsala svou bolestnou osobní zkušenost, kterou jí pomohla vyřešit až profesionální pomoc terapeutky. Za klíčové považuje o takových zážitcích otevřeně hovořit, protože sdílená bolest je bolest poloviční.
Většina případů znásilnění je spáchána člověkem blízkým nebo někým, koho oběť dobře zná. „Jsem v tomto ohledu typická oběť. Byl to někdo, koho jsem znala. Byl to otec mých kamarádů, u kterých jsem spala a vynutila jsem si to tenkrát přes nějaký brek a vydírání, protože mě tam mamka nechtěla pustit. A právě to byl i jeden z důvodů, proč o tom bylo těžké promluvit… vždyť ta mamka mě sem nechtěla pustit, takže si za to můžu tak trochu sama,“ vysvětlila proč pro ni byl těžké o znásilnění hovořit.
Může si za to sama?
Podle průzkumů si až tři pětiny Čechů myslí, že si žena za určitých okolností za znásilnění může sama. A právě obviňování oběti je jeden z důvodů, proč tyto trestné činy ohlásí jen 3-8 procent obětí.
Jasmína Houdek také zmínila příběh jedné své studentky, který ale bohužel není ojedinělý: „Vlezl k ní do postele, nebyla schopná nic udělat. Dlouhou dobu si nebyla jistá, jestli je to znásilnění, protože se nebránila, protože byla úplně zatuhlá a navíc to byl člověk, kterého má ráda. Ale takhle to právě většinou vypadá, že vám ublíží někdo, komu věříte, ale kdo strašně překročil vaše hranice. Houdek upozornila na to, že zamrznutí, kdy se nemůžete hnout, nemůžete ani křičet se děje vetšině obětí.
Jeden z největších mýtů a chyb je podle Jasmíny Houdek myslet si, že si za to ženy mohou samy, když nosí větší výstřihy, obepnuté sukně nebo krátké šaty. „Tím, že na sobě máme šaty, podpadky, výrazné líčení, upnuté legíny neopravňuje přeci nikoho, aby se k nám takto choval,“ vysvětlila sympatická lektorka sebeobrany.
Hodné holky, co nebudou dělat scény
V situacích, kdy na nás někdo zírá nebo na nás něco pokřikuje, je důležité se ozvat. Není to naše povinnost, ale podle Jasmíny Houdek je vždy lepší situaci neignorovat: „Ten člověk, který si vás vybírá, tak vás testuje, právě tím, že na vás například zírá a čeká, co vy a jestli vy ho budete ignorovat, tak mu můžete dát najevo: ano já jsme ta, která se bude bát, nebude dělat problémy a pravděpodobně to ani nepůjde ohlásit.“
Jako problematický vnímá způsob, jakým jsou ženy často vychovávány: „My ženy neumíme moc říkat ne, neumíme se za sebe postavit, protože nám od mala říkají, tak buď hodná holka, dej ty nohy k sobě, seď a moc nevyváděj a nedělej tady scény…kvůli této výchově se neumíme chovat v momentech, kdy je zcela na místě udělat scénu, bouchnout do stolu a říct tohle se mi nelíbí.“
Jasmína Houdek také doporučuje mít připravenu „nouzovou větu“, kterou se jasně vůči agresorovi vymezíme: „My si nemyslíme, že tou větou toho člověka změníme a od dnešního dne přestane pokřikovat na ženy, ale děláme to kvůli nám samotným, protože si pak můžeme říct, nenechala jsem si to líbit, cítíte se tedy lépe a druhá věc je, že tím můžete motivovat okolí.“
Jak se chovat v situacích, kdy se setkáte s onanistou? Proč není vhodné v krizových situacích předstírat hovor na telefonu? Jak je to s propletením klíčů mezi prsty? Kdy je vhodné před agresorem utíkat a jakými větami reagovat na nevhodné sexuální narážky? Sledujte celý záznam pořadu Epicentrum.
Jasmína učí Moderní sebeobranu se svým manželem v Praze, na kurzy se můžete přihlásit na jejich webových stránkách.
Stali jste se obětí sexuálního či domácího násilí. Na tyto organizace se můžete obrátit:
proFem
- sídlí v Praze, má pobočky v Berouně, Příbrami a Benešově
- Tel.: 608 22 22 77
- E-mail: poradna@profem.cz
Persefona
- sídlí v Brně
- Tel.: 737 834 345
- E-mail: poradna@persefona.cz
Bílý kruh bezpečí
- má pobočku ve většině krajských měst
- Tel.: 116 006 (bezplatná linka)
- E-mail: bkb.praha@bkb.cz
ROSA
- sídlí v Praze
- Tel.: 602 246 102
- E-mail: poradna@rosa-os.cz
Modrá linka
- sídlí v Brně
- Tel.: 608 902 410
- E-mail: help@modralinka.cz
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.