Houbaření je česká stálice!

Fotografie
 (Autor: internal)
Autor: František Prachař - 
29. července 2008
05:00

Za minulého režimu se místo hobby říkalo: mít koníčka. Sbíraly se známky, zápalkové nálepky, odznaky nebo pivní tácky, kutilo se.

Záliby nebo svoje sklony dávala spousta lidí najevo i sdružováním do klubů a spolků. Byli šachisté, mykologové neboli houbaři, akvaristé, zahrádkáři i turisté a spousta dalších. Patřilo to k době a hlavně – koníčkaření (až na výjimky) nemělo s politikou nic moc společného. A to se lidem líbilo.

Možná že úsloví o zlatých českých ručičkách má svůj původ právě v oněch časech. Potřeba a snaha vylepšit si prakticky jakýkoliv výrobek byla obecná a častá. Kdo to uměl, fakticky už tehdy podnikal (načerno), a když byl dobrý, mohl si klidně postavit i vilu.

V jedněch ústředních novinách dokonce ještě v roce 1972 vycházela pravidelná rubrika »Jak vylepšit škodovku«. Byla zrušena až na zásah z vyšších míst s tím, že už jen její název poškozuje jak vůz, tak i lidi, kteří ho vyrábějí.

S velkou převahou tehdy ale vítězily takzvané prázdninové koníčky, letní hobby. Turistika měla takřka masový charakter – od vlastivědných potulek členů spolků Baráčníků (ti dbali o dodržování lidových tradic a zvyků) až po organizované podnikové výpravy autobusem na houby anebo borůvky či brusinky do Brd nebo na Šumavu. Kdo měl své hobby, nebyl nikdy sám. To přetrvalo dodnes.

Jiří Kautský a dva z jeho »úlovků«. "Dědeček už bohužel nežije, ale pořád na něj všichni vzpomínáme. Byl to kus krásnýho a hodnýho chlapa. Celý život pracoval v Praze na záchrance," připsala k fotce jeho vnučka, čtenářka Barbora z Prahy.

"Moje maminka se uměla radovat, třeba i nad košíkem hub. Byli s tatínkem vášniví houbaři. Oba už zemřeli, moc se mi stýská, proto také posílám tyto fotky," zavzpomínala na fotografiemi Olina Boušková ze Řevnic.

"Co se v mládí naučíš... Takhle jsme se bavily na prázdninách v roce 1984," napsala nám Astrid Tomešková z Olomouce.

Má ségra má prima bráchu! "Všechno jsem za ni musel odpádlovat. Zase se jenom vezla." Fotku si v albu schovává Petr z Kroměříže (rok 1987).

"Děda s babičkou Reslerovi a můj tatínek Jan na zahrádce," připsal k fotografii Jan Resler z Liberce. Fotografováno v roce 1942.

Zítřejší téma: Práce