Kino, to bylo eskymo a atlasky
Když chtěli mít maminka s tatínkem v neděli odpoledne čas na sebe, poslali děti do kina na pohádku.
Za modrou tříkorunovou bankovku se dal pořídit lístek (1 Kčs), dvacet deka bonbonů atlasek (1,50 Kčs) a táfl ička mimořádně chutného eskyma. To byla zmrzlina, které se ani dnes žádná nevyrovná.
Kino bylo hlavně v šedesátých letech hlavním fenoménem zábavy. Do divadel se totiž chodilo jen ve svátečním, jít tam v bundě a bez kravaty by nikoho ani nenapadlo. Do kina ano. Když u nás v roce 1967 šla »kovbojka« V pravé poledne s Gary Cooperem, stály fronty na lístky až za roh.
Televize byla až do 60. let vcelku vzácnost, ne každý ji měl. A tak se lidé z činžáku scházeli po večerech u těch, kde byla. Každý si přinesl svoji židli a většinou se ještě dlouho do noci diskutovalo o spatřeném.
Také se hrálo a zpívalo, někdy i politicky. Jako na Festivalu politické písně v Sokolově. Nakomandovaní vojáci a svazáci, kteří se tam přes den většinou nudili, si to večer vynahrazovali. I dětí se pak narodilo víc. Ale byla také Děčínská kotva, Bratislavská lyra a spousta dalších věcí, na které se dá vzpomínat s úctou a uznáním. Taková Bohdalová s Dvořákem by o tom mohli vyprávět. Jejich populární Televarieté bylo za minulého režimu zrcadlem, ve kterém se našli skoro všichni.
Ale málo platné, vrcholem tehdejší lidové zábavy byla domácí zabijačka. Sjelo se tam veškeré příbuzenstvo a právě od té doby se datuje zbrusu nové české přísloví, které zní: Nejvíc kamarádů má mrtvé prase.
Málokdy se děti do školy nebo školky těšily tak, jako když byla na programu návštěva dopravního hřiště. Snímek z roku 1972 nám poslala Alena Fröhlichová z Liberce.
Na vesnici nesměl chybět ani masopust. "Užilo se legrace a večer byla pořádná tancovačka," zavzpomínala Anna Korbářová z Bělé nad Svitavou.
Dcery Jaroslava Hlaváčka z Českého Brodu i jeho souseda se v roce 1969 chystaly na dětský maškarní ples
Věra Martinová koncertovala už před třiadvaceti lety, důkazem je tato fotografie z roku 1985
Koncert Karla Gotta z roku 1985. Kdepak by lamače ženských srdcí v té době napadlo, že se jednou ožení!
Jsme mistři světa! Situace po závěrečném zápase Československo – Kanada, pražský Park kultury a oddechu Julia Fučíka (dnes Výstaviště), rok 1985.
Iveta Bartošová, Jiřina Bohdalová, Antonín Panenka na přátelském utkání ČSSR – Itálie, rok 1989
Zítřejší téma: Hobby
