Nejlepší dárek? Mýdlo značky Jaro!
Dort s nezbytnými svíčkami, pletený svetřík od babičky (který většinou strašlivě kousal), bílá čokoláda nebo angličák z Tuzexu. Narozeninové 'párty' svých dětí v letech už dávno minulých zvěčňovali rodiče možná ještě vehementněji než dnes. Jak jsme si tedy užívali oslavy všeho druhu v 50. až 80. letech minulého století?
Socialismus důvěrně nazývaný socík nebo totáč znepříjemňoval lidem život, jak jen mohl, nicméně oslavy zrušit nedokázal. Slavilo se laciným nekvalitním vínem značky Tři grácie, Festivalový výběr, Jihočeský šohaj a mnoha dalšími nechvalně proslulými lahvemi, také francovkou či starým dobrým rumem.
Dobové slavnostní oblečení by dnes posloužilo leda Armádě spásy či filmovým komediím, z nynějšího pohledu vyhlíželi oslavenci (zejména ubohé, specificky vyšňořené děti) jako oběti válečného běsnění, v lepším případě neutěšených sociálních poměrů. A dárky? Tatínek dostal papuče, maminka vařečku s namalovanýma očima a veselým úsměvem, holčička navlékací korálky, chlapeček vodní pistolku, babička soupravu mýdel značky Jaro. Závěrem to všechno tatínek či jiný nadšenec vyfotografoval fotoaparátem ukrajinské výroby a výsledek máte právě před očima.
Jako vystřižení ze žurnálu. Tak nějak vypadala rodinná idylka při oslavě dětských narozenin na samém počátku 70. let.
Malá Kamča Tomsová a její starší ochránci-bratránci. Byť byli všichni zúčastnění ještě dětského věku, rodinné oslavy byly na začátku 80. let pořádně bouřlivé.
Michalce z Prahy-Vinohrad jsou tři roky. Balíček pečivě zabalený v papíru s nápisem Směle ber hračku SMĚR ji zřejmě nechává klidnou. Pletený svetřík, který má na sobě, asi pěkně štípe, proto se už malá parádnice těší na nové triko s mašličkou. Odehrálo se v únoru 1968.
Evička Bartošová z Kladna slaví v socialistickém obývacím pokoji osmé narozeniny. Píše se 30. prosinec roku 1972. Tehdy ještě bývala Evička vzorná, poslušná, byť legračně oblečená holčička, která mívala na vysvědčení samé jedničky. Kdyby bývala Evička věděla, co život ve skutečnosti obnáší, na samé jedničky by se vykašlala a raději by dodnes spokojeně propadala.
Ke svým prvním Vánocům dostala v roce 1980 Pavlínka Radilová typický dárek tehdejší doby. Dřevěné kohouty! Houpačka, která se dědila z generace na generaci. Do svých pěti let se v ní houpala i její maminka Iva.
V roce 1984 bylo Honzíkovi Bártovi ze Šumperka pět let. Zatímco při oslavě svých narozenin nabíral dech, aby sfoukl všechny svíčky a něco si přál, jeho o dva roky mladší sestra Lucka přemýšlela, jak ho o piškotový dort připravit.
Střediskem kulturního dění ve městech bývaly v 70. letech především 'kulturáky'. Takhle honosně vypadal bar ve Společenském domě v Bruntále. Číšník obsluhoval ve smokingu a s motýlkem, hosté konzumovali v oblecích. Pravda, jen nabídka alkoholu byla tehdy poněkud chudší.
