2. září 1989: Kritizovat? Lepší bylo mlčet!
Kdo chtěl v socialismu v klidu žít a nemít opletačky, věděl přesně, co má dělat: Držet pusu a krok. Nešlo to ale pořád, a když se přece jen odvážil nějaké kritiky, čekal ho trest.
Nepříliš milé vzpomínky na dobu minulého režimu napsal čtenář Blesku Emanuel Jiří Slavík z Plzně. „V touze mít pro rodinu vlastní byt, zařadil jsem se do svépomocného stavebního družstva. Jednou z nutných podmínek bylo schválení potvrzení od občanského výboru v místě bydliště.
Ten den zrovna zasedal uliční výbor KSČ. Po vysvětlení mojí žádosti a připomínce, že mi jistě mohou dát podpis a razítko, mně sdělili, že moje aktivita v bydlišti je minimální a že nedělám výzdobu v oknech při oslavách státních svátků,“ líčí čtenář Slavík. Zaskočilo ho to a trochu si rýpl, že za podpis vyzdobí i okna od sklepa. „To byl konec, odešel jsem bez razítka,“ dodal.
Ani další jeho vzpomínka nebyla zrovna příjemná. „Navazovaly se dlouhodobé soudružské vztahy, byly to tzv. vlaky družby. V podzimním období většinou končily zábavou v plzeňském hotelu Ural. Při jedné této oslavě v pozdních hodinách požádal ředitel hotelu městského vedoucího tajemníka KSČ o ztišení zábavy kvůli ostatním hostům. To neměl dělat. Příští den byl na hodinu propuštěn,“ zakončil vzpomínání E. J. Slavík. Byly to hrozné roky s KSČ v čele!
no, pan soudruh Melčák mě přesvědčil, že dobře mířená stížnost je učinná Sice ta sranda nás bude stát 100 000 000,-, ale je to důkaz, že stěžovat se dá. takže si dovolím opatrně nesouhlasit