25. srpen 1989: Jak vyzrát na revizora
Stalo se to snad už každému. Z jízdy bez průkazky nebo lístku se dnes revizorovi už jen těžko vymluvíte. Před dvaceti lety, kdy lístky na tramvaj stály jednu korunu, jsme měli různé finty, jak za cestovné ušetřit...
„Cestující s očima bystrýma a hlavou otevřenou brzy zaznamená, že například tramvaj číslo 18 označená číslicí 5, odjíždějící ráno v 6:36 z pražských Petřin na Klárov, pojede odpoledne v 16:09 zase opačným směrem. Skutečný koumák přijde na to, že péče o stav značkovacího stroje je ze strany řidiče nedůsledná a dírky z procvaknutých jízdenek z ranní i odpolední jízdy se překrývají,“ popsala před dvaceti lety jednu z metod Helena R. z Prahy 10.
Další fintu, jak se dala ušetřit koruna za každou jízdu, napsal do Blesk.cz čtenář Ruda Kameník. „V té době jsem chodil na vysokou školu a každá koruna se hodila. Na zastávkách byly odpadkové koše, kam lidé vyhazovali procvaknuté lístky, sbíral jsem je, ty které jsem měl víckrát jsem měnil s kamarády. Pečlivě jsem si je schovával do zvláštní peněženky a za chvíli jsem měl slušnou sbírku,“ popisoval Kameník a pokračoval: „Pak stačilo jen nastoupit do tramvaje nebo autobusu, vybrat si cestujícího, který si štípl lístek, přes rameno mu rychle okouknout procvaknutou číselnou kombinaci a totožnou vyhledat mezi uloženými lístky. Dělal jsem to řadu let a ještě teď na to s nostalgií vzpomínám.“
Nám dnes stačí na ulicích se válející mládež v kalužích zvratků z chlastu,nebo mládež povalující se po parcích s nepřítomným pohledem způsobeným drogovým omámením!. A ještě jsi opomenul napsat, že teď nadpoloviční většina se sice v té chudobě ocitne,ale zase se může mrknout do výkladů na myčky, pampersky,barevný toaleťák a může si v sobotu koupit pečivo třeba v 15.30!